Č. 15.

Vyživovací příspěvek: 1. Tvrdí-li strana, že její majetkově a hospodářské poměry nebyly v řízení správním dostatečně vyšetřeny, jest její věcí, aby udala, které závažné skutečnosti zejména zůstaly nepovšimnuty. — 2. Potvrzení vyšetřujícího orgánu, že výživa příslušníků byla z části závislá na příjmu povolaného, není rozhodným pro posouzení podstatné závislosti a skutečného ohrožení výživy té. — 3. Zodpovědění otázky závislosti a ohrožení výživy náleží ke skutkovému základu naříkaného rozhodnutí.
(Nález ze dne 22. ledna 1919 č. 47).
Prejedikatura: K 1. srovn. nález č. 9. K 3. viz nález č. 14 této sbírky. Stejně praxe další.
Věc: Anna Čapková, manželka poštovního zřízence ve Vršovicích (adv. Dr. L. Langer z Prahy) proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Opětná přihláška Josefa a Anny Čapkových ze dne 6. listopadu 1917, aby jim jako rodičům Václava Čapka, abiturienta reálky ve Vršovicích, dne 14. srpna 1915 službu vojenskou nastoupivšího, přiznán byl vyživovací příspěvek, byla výnosem okresní vyživovací komise na Král. Vinohradech zamítnuta proto, že dle výdělkových poměrů a příjmů Josefa Čapka jako poštovního podúředníka se služným 1630 K a aktivním přídavkem 652 K ročně, vedle válečného přídavku, nutno míti za to že povoláním synovým k činné službě vojenské výživa žadatelů není ohrožena a na povolaném nebyla také podstatně závislou.
V řízení vyhledávacím bylo zjištěno, že povolaný vydělával si kondicemi měsíčně asi 50 K a že je odváděl k vydržování společné domácnosti a bylo příslušným okresním hejtmanstvím na Král. Vinohradech potvrzeno, že nutná výživa rodičů závisí z části na příjmu povolaného. Zmíněná výše příjmů Josefa Čapka potvrzena byla úředně.
V odvolání k zemské vyživovací komisi Annou Čapkovou podaném bylo uplatňováno toliko, že je nucena povolaného syna k ulehčení jeho válečných útrap podporovati penězi, částečně stravou a prádlem, což má za následek ohrožení výživy rodiny, zvláště když manželu jejímu byl zatím původní drahotní přídavek, počítaný jako ženatému s jedním dítkem, snížen na míru, jaká přísluší ženatému bezdětnému, vzhledem k tomu, že povolaný syn jako četař pokládati se musí za zaopatřeného.
Nad to spoléhala se prý na to, že syn po absolvování střední školy dosáhne nějakého místa a bude ji podporovati, což povoláním ke službě vojenské bylo zmařeno.
Naříkaným rozhodnutím zamítla zemská vyživovací komise odvolání Anny Čapkové z důvodů uvedených v rozhodnutí první stolice.
Ve stížnosti ke správnímu soudu vrací se stěžovatelka k původnímu svému stanovisku, uvádějíc, že její syn vydělal z kondic asi 50 K měsíčně, které jí odváděl na společnou domácnost, že manžel má platu 140 K měsíčně, nájemného že musí platit 332 K ročně, takže nepatrný výdělek manželův nemůže vzhledem k drahotním poměrům stačiti ani při skromném způsobu života k zabezpečení jejich výživy, kteráž odpadnutím výdělku synova jest ohrožena. Naříkanému rozhodnutí vytýká, že se zakládá na nedostatečném řízení, poněvadž majetkové a hospodářské poměry její nebyly dostatečně vyšetřeny a poněvadž žádost její byla přes to, že se zjistilo, že výživa její byla částečně závislou na výdělku synově, zamítnuta z toho důvodu, že výživa její na výdělku synově závislou nebyla.
Nejvyšší správní soud neshledal, že by stížnost byla odůvodněna, a to z těchto úvah:
Zemská vyživovací komise zbudovala své rozhodnutí na výsledcích konaného šetření jako celku. Výsledky ty nejsou v nijakém rozporu s údaji stěžovatelčinými, která také neuvedla ničeho, z čeho by se dalo souditi, že její majetkové a hospodářské poměry nebyly dostatečně vyšetřeny; nevytkla zejména určité okolnosti, které dle jejího mínění jsou pro rozhodnutí závažné a zůstaly nepovšimnuty. Nelze proto v tom směru mluviti o nějakém nedostatku správního řízení.
Co pak týče se domnělého rozporu mezi potvrzením okresního politického úřadu ve spisech založeným, že nutná výživa rodičů závisela z části na příjmu povolaného, a mezi odůvodněním zamítavého rozhodnutí, že výživa ta nebyla na povolaném podstatně závislou, dlužno poukázati k tomu, že částečná odvislost neznamená ještě odvislost podstatnou a skutečné ohrožení výživy, kterýžto zákonný předpoklad pro nárok na příspěvek vyživovací zemská vyživovací komise v daném případě neshledala splněným. K úsudku tomu dospěla komise na základě volného ocenění výsledků řízení správního, přihlížejíc patrně zejména k nesporným příjmům manžela stěžovatelčina a k tomu, že výdělek povolaného syna plynul sice do společné domácnosti rodičů, že však nesporně sloužil také ke krytí nákladů na jeho vlastní výživu.
Zodpovědění otázky odvislosti a ohrožení výživy náleží ke skutkovému základu naříkaného rozhodnutí, jehož přezkoumání nejvyšším správním soudem státi se může nikoli po stránce věcné, nýbrž toliko s hlediska § 6, odst. 2 zák. o správním soudu.
Ježto pak stěžovatelka nevytýkala vůbec vad po rozumu tohoto zákonného ustanovení a nejvyšší správní soud také jinak jich v naříkaném rozhodnutí neshledal, musila stížnost jako bezdůvodná býti zamítnuta.

Citace:

č. 15. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 68-70.