Č. 267.

Podpory nezaměstnaných: I pro řízení před demobilisačními výbory dle zák. z 10. prosince 1918 č. 63 sb. z. a n a jeho novel platí zásada slyšení stran.
(Nález ze dne 11. prosince 1919 č. 6288.)
Věc: Jan Novotný, František Najvirt, Josef Jordán, Antonín Frolda a Eduard Salát, vesměs v Brtnici (adv. Dr. Alois Feigl z Jihlavy) proti demobilisačnímu výboru v Jihlavě o podporu nezaměstnaných.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí zrušují se pro vadnost řízení.
Důvody: Jan Novotný, František Najvirt, Josef Jordán, Antonín Frolda a Eduard Salát tvrdí souhlasně ve svých stížnostech na nejvyšší správní soud toto:
Po návratu z vojny byla jim demobilisačním výborem v Jihlavě poukázána podpora dle zákona ze dne 10. prosince 1918 čís. 63 sb. z. a nař. Výplata podpory byla jim zastavena rozhodnutími téhož úřadu ze dne 28. března 1919 čís. 46/č, 85/č, 147/č, 212/č a 459/č z důvodu, že mají dostatek hmotných prostředků, aby sebe i rodinu po přechodnou dobu nezaměstnanosti uživili.
Jsou bez práce a prostředků, kterými by kryli životní potřeby svoje i svých rodin. Majetkové poměry jejich nebyly správně vyšetřeny a nebyla jim dána vůbec v řízení příležitost, aby k výsledkům úředního šetření zaujali svoje stanovisko a aby výsledky ty důkazy vyvrátiti mohli. Navrhují zrušení naříkaných rozhodnutí pro vady řízení a pro nezákonnost.
Nejvyšší správní soud vycházel při svém nálezu z těchto úvah:
Zákon ze dne 10. prosince 1918 čís. 63 sb. z. a n. se svými novelami nemá sice předpisů o zásadách, podle kterých jest provésti řízení před demobilisačními výbory, jež dle citovaného zákona rozhodují s konečnou platností o nárocích na podporu nezaměstnaných; platí tedy pro řízení před těmito úřady všeobecné zásady ovládající administrativní řízení vůbec. I pro demobilisační výbory jest v důsledku toho závazným princip slyšení stran, podle něhož provésti jest řízení za součinnosti strany tak, aby mohla svoje stanovisko uplatniti a svoje tvrzení prokázati.
Stěžovatelé namítají, že tohoto principu nebylo žalovaným úřadem šetřeno. Jejich tvrzení o celém stavu věci a o tom, že jim nebyla dána příležitost, aby k výsledkům úředního šetření zaujali svoje stanovisko a mohli dokázati důvodnost svých nároků, není žalovaným úřadem, jenž odvodního spisu nepodal, popřeno a není také před nejvyšším správním soudem, jenž nemá administrativních spisů následkem toho, že je žalovaný úřad nezaslal, ani jinak vyvráceno, a jest je proto položiti za základ kognice nejvyššího správního soudu.
Je-li však za správné pokládati údaje stěžovatelů, že neměli v řízení možnost účinně hájiti svoje nároky na podporu, pak je důvodnou jejich námitka, že v řízení předcházejícím naříkaným rozhodnutím porušena byla zásada slyšení stran, jak výše o ní jest řeč, a bylo proto naříkané rozhodnutí dle § 6. odst. 2 zákona o správním soudě zrušiti, aniž bylo třeba reagovati na ostatní vývody stěžovatelů.

Citace:

č. 267. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 552-553.