Č. 11816.

Pojištění nemocenské: * Skutečnost, že dřívější zaměstnavatel opomenul zaměstnance z pojištění odhlásiti, neosvobozuje nového zaměstnavatele od případných následků § 20 odst. 2 zák. č. 221/1924 Sb., zanedbal-li přihlašovací povinnost.
(Nález ze dne 27. března 1935 č. 13979/35.) Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Něm. Brodě (adv. Dr. Frt. Kraus z Prahy) proti zemskému úřadu v Praze o náhradu nemocenského nákladu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním výměrem okr. nemoc. pojišťovny v Něm. Brodě z 20. března 1931 bylo Rudolfu N., rolníku v B., podle § 20 zák. č. 221/24 Sb. ve znění novely č. 184/28 Sb. předepsáno nahraditi za Josefa St., kterého zaměstnával ve svém podniku od 9. listopadu do 22. prosince 1930 a který dne 30. prosince 1930 onemocněl, dávky léčebné částkou 717,50 Kč.
Okr. úřad v Německém Brodě nevyhověl výměrem z 28. května 1931 odvolání Rudolfa N. z tohoto platebního výměru.
Dalšímu jeho odvolání zem. úřad v Praze vyhověl nař. rozhodnutím a zrušil výměr v odpor vzatý a tím i platební výměr okr. nemoc. pojišťovny z těchto důvodů: »V daném případě jde o náhradu podle § 20 odst. 2 poj. zák. Předpokladem náhradní povinnosti zaměstnavatelovy podle cit. paragrafu jest, že svého zaměstnance nepřihlásil k pojištění buď vůbec, nebo že ho přihlásil opožděně a teprve po vzniku pojistného případu. Z obsahu spisů se podává, že Josef St. byl v době od 3. srpna 1930 do 8. listopadu 1930 zaměstnán u Josefa R., který měl pronajatý od odvolatele lom, a že byl také Josefem R. k pojištění přihlášen. 8. listopadu 1930 přestal Josef R. v lomu pracovati, Josefa St. však od pojištění neodhlásil. Poté započal odvolatel v lomu sám práci, zaměstnával Josefa St., ale k pojištění nepřihlásil, domnívaje se prý, že postačila přihláška učiněná Josefem R. Byl tudíž Josef St. v době, kdy u něho nastal pojistný případ, přihlášen Josefem R., takže okr. nemoc. pojišťovna měla ho v evidenci. Ježto odvolatel počal po Josefu R. provozovati podnik za nezměněných okolností, byl sice povinen oznámiti podle § 19 poj. zák. okr. nemoc. pojišťovně, že nastala změna v osobě zaměstnavatelově, nelze však z opomenutí tohoto oznámení odvozovati jeho náhradní povinnost podle § 20 odst. 2 poj. zák., když jinak Josef St. byl přihlášen a okr. nemoc. pojišťovna měla ho tudíž v evidenci. Vzhledem k těmto okolnostem nebyly v daném případě splněny předpoklady odvolatelovy náhradní povinnosti, pročež odvolání bylo vyhověti.«
Stížnost napadá toto rozhodnutí pro nezákonnost, uvádějíc jmenovitě, že nesprávný je právní názor žal. úřadu, míní-li, že povinnosti k náhradě dávek může býti Rudolf N. zproštěn tím, že pojišťovna měla Josefa St. v evidenci z dřívějšího služebního poměru. Stížnosti bylo dáti za pravdu.
Okr. úřad v Něm. Brodě, potvrzuje platební výměr okr. nemoc. pojišťovny, vydaný o náhradě nákladu za dávky podle § 20 zák. č. 221/24 Sb. ve znění novely č. 184/28 Sb., vycházel ze skutkové podstaty, že Rudolf N. zaměstnával Josefa St. ve svém lomu od 8. listopadu do 22. prosince 1930, že Josef St. onemocněl dne 30. prosince 1930 a že Rudolfem N. vůbec nebyl u nemoc. pojišťovny přihlášen. Žal. úřad této skutkové podstaty nepopírá, nýbrž sám z ní vychází, výslovně uváděje, že Rudolf N. po 8. listopadu 1930 započal v lomu sám práci, že Josefa St. zaměstnával, ale k pojištění ho nepřihlásil. Než přes to vyslovil nař. rozhodnutím, že tu nejsou splněny předpoklady N.-ovy náhradní povinnosti podle § 20 cit. zák. a to z toho důvodu, že Josef St. v době, kdy u něho nastal pojistný případ, byl u okr. nemoc. pojišťovny v evidenci na základě přihlášky učiněné dřívějším zaměstnavatelem Josefem R. Rudolf N. byl podle názoru žal. úřadu toliko povinen oznámiti okr. nemoc. pojišťovně podle § 19 pojišť. zák. změnu v osobě zaměstnavatelově. Tento názor žal. úřadu je právně mylný.
Podle § 2 zák. č. 221/24 Sb. ve znění novely č. 184/28 Sb. je pojištěním povinen a podle tohoto zák. pojištěn, kdo v republice Čsl. vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního, služebního neb učňovského. Tento smluvený poměr předpokládá, jak z jeho povahy vyplývá, dvě strany, jednak pojištěnce, t. j. osobu, jež zmíněné práce vykonává, jednak zaměstnavatele, t. j. osobu, na jejíž vrub jsou činnosti uvedené v §§ 2 až 4 vykonávány (§ 8). Podle § 17 odst. 1 jest zaměstnavatel povinen přihlásiti u příslušné nemocenské pojišťovny osoby u něho zaměstnané, jež podléhají pojistné povinnosti, nejpozději 6. dne ode dne, kdy pojištěnec počal vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné, a odhlásiti je v téže lhůtě. Paragraf 18 stanoví, jaké údaje má přihláška obsahovati. Podle § 19 je pak zaměstnavatel povinen nejpozději 6. dne oznámiti každou změnu okolností uvedených v § 18 odst. 1 písm a). Podle § 20 odst. 2, kteréžto ustanovení je právním pramenem pro posouzení daného sporu, jest zaměstnavatel povinen nahraditi nemocenské pojišťovně náklad na dávky, jež pojišťovna učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, jestliže pojištěnce nepřihlásil buď vůbec, nebo jej přihlásil po uplynutí lhůty uvedené v § 17 teprve, když nastal pojistný případ.
Podle skutkové podstaty, z níž žal. úřad vychází, byl Rudolf N. pro kritickou dobu, o niž jde, zaměstnavatelem Josefa St., kterého u nemoc. pojišťovny vůbec nepřihlásil. Než potom dopadá na Rudolfa N. kategorický předpis § 20 odst. 2 shora cit., zavazujícího jej k náhradě příslušných nemocenských dávek, neboť předpis ten neobsahuje výjimky pro případ, je-li zaměstnanec k pojištění přihlášen dřívějším zaměstnavatelem, který opomenul včas ho odhlásiti. St-lka byla pak po rozumu § 95 povinna poskytnouti Josefu St.-ovi řečené dávky na základě pracovního poměru naposledy sjednaného, t. j. dnem 9. listopadu 1930 mezi ním a Rudolfem N., a nikoli na základě dřívějšího pracovního poměru mezi Josefem R. a Josefem St., jenž podle § 7 odst. 3 zanikl dnem 8. listopadu 1930 tím, že Josef St. přestal konati práce povinně pojištěné pro Josefa R.
Za tohoto skutkového a právního stavu je potom arciť irelevantní, byl-li Josef St. u okr. nemoc. pojišťovny v době, kdy nastal pojistný případ, v evidenci na základě přihlášky učiněné dřívějším zaměstnavatelem, ježto skutečnost, že dřívější zaměstnavatel opomenul zaměstnance z pojištění odhlásiti, neosvobozuje nového zaměstnavatele od případných následků § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 Sb., zanedbal-li přihlašovací povinnost. Žal. úřad nemůže se pro své stanovisko dovolávati ani § 19, ježto ustanovení to se týká, jak z ustanovení svrchu citovaných vyplývá, změn nastalých v určitém pracovním poměru, avšak nikoli případu, kdy starý pracovní poměr zaniká a nový vzniká. Při vzniku nového pracovního poměru jest třeba nové přihlášky ve smyslu § 17 cit. zák.
Vycházel tedy žal. úřad z mylného právního názoru, když vyslovil, že Rudolf N. je zproštěn náhradní povinnosti podle § 20 odst. 2 zák. č. 221/24 Sb. ve znění zák. č. 184/28 Sb. z toho důvodu, že pojištěnec Josef St. byl v době, kdy u něho nastal pojistný případ, v evidenci u okr. nemoc. pojišťovny na základě přihlášky dřívějšího zaměstnavatele.

Citace:

č. 11816. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 700-703.