Č. 11832.

Zaměstnanci veřejní: Ustanovení § 11 vl. nař. č. 163/1930 Sb. o hodnocení služební doby samosprávné při určení služebního pořadí bývalých samosprávných úředníků, kteří podle § 10 zák. č. 125/1927 Sb. přešli do služby státní, je kryto zákonem.
(Nález ze dne 6. dubna 1935 č. 15143/32.)
Prejudikatura: Boh. A 11503/34.
Věc: Dr. Karel P. v K. proti ministerstvu vnitra o služební pořadí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l podáním z 9. června 1931 stěžoval si jako rada politické správy, pověřený vedením okr. úřadu v K., do určení služebního pořadí v pořadnících, vydaných zem. úřadem v Praze za léta 1928, 1929 a 1930, domáhaje se toho, aby úředníci bývalé samosprávy jemu předřazení, kteří přešli do státní správy podle § 10 zák. o organisaci správy politické č. 125/27 Sb., byli zařazeni za něho.
Tuto stížnost zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím s tímto odůvodněním: Podle § 37 služ. pragm. ve znění § 20 a § 201 plat. zák., resp. § 11 vl. nař. č. 163/30 Sb. pro posouzení služebního pořadí jest v prvé řadě směrodatnou délka služební doby skutečně ztrávené v téže platové stupnici na služebních místech téže služební třídy a nikoli celková služební doba vůbec, resp. fysické stáří. Bývalým autonomním úředníkům náleží vzhledem k cit. ustanovením přednější služební pořadí, poněvadž byli převedeni, resp. jmenováni do 4. platové stupnice vesměs dříve než st-l, a to v pořadí nejmladší z nich Dr. R. již dnem 1. října 1927, kdežto st-l až dnem 31. října 1927, takže jim bylo právem přiznáno služební pořadí před st-lem. — Jmenovaní autonomní úředníci přešli do státní služby podle § 10 odst. 1 org. zák. se všemi služebními právy a nároky v rozsahu limitovaném jen předpisem § 212 plat. zák., takže bylo nutno při určení jejich služebního pořadí přihlížeti podle § 11 vl. nař. č. 163/30 Sb. k době ztrávené v autonomních službách v mezích ustanovení § 212 plat. zák. tak, jako by šlo o služební dobu ztrávenou ve stejném služebním poměru státním, resp. o jmenování ve státní službě. — Není proto správným názor, že u zmíněných býv. autonomních zaměstnanců mělo býti při určení jejich služebního pořadí postupováno tak, jakoby byli jmenováni do 4. platové stupnice právních úředníků politické služby v zemi České teprve dnem svého převzetí do státní služby, tedy dnem 1. prosince 1928, a nikoli již dnem, kdy jmenování toho v autonomních službách skutečně dosáhli. — K trvání celkové služební doby, resp. k fysickému stáří bylo by možno přihlížeti při stanovení služebního pořadí jen v tom případě, kdyby nevyplývalo určité služební pořadí dotčených úředníků již z ustanovení § 37 odst. 1 služ. pragm. ve znění § 20 plat. zák. a § 11 vl. nař. č. 163/30 Sb., resp. § 37 odst. 2 č. 1 až 2 služ. pragm., kterýžto případ však zde nenastal. — K námitce, že ustanovením § 11 vl. nař. č. 163/30 Sb. byl porušen předpis § 37 služ. pragm., min. vnitra podotýká, že ustanovením § 10 odst. 3 zák. o organisaci správy politické bylo vládě uloženo, aby vydala podrobnější předpisy o převzetí a zařazení, takže zmíněné zákonné zmocnění dalo vládě dostatečný právní podklad pro to, aby otázku určení služebního pořadí převzatých úředníků vyřešila vl. nař. v rámci příslušných předpisů služ. pragm. a plat. zák. podrobnější kvalifikací služební doby v autonomních službách ztrávené. Nemohlo proto min. vnitra na pořadí st-li stanoveném nic měniti.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Stížnost uplatňuje, že ustanovení § 11 vl. nař. č. 163/30 Sb. není kryto zákonným zmocněním vlády ke změně § 37 služ. pragm. a § 20 plat. zák., a že proto nař. rozhodnutí nemá zákonného podkladu.
Touto právní otázkou zabýval se nss již v nál. Boh. A 11503/34, kdež vyslovil a odůvodnil právní názor, že ustanovením § 10 odst. 3 org. zák. č. 125/27 Sb. byl dán vládě dostatečný právní podklad pro to, aby otázku služebního pořadí převzatých autonomních zaměstnanců vyřešila vládním nařízením, ovšem v rámci příslušných předpisů služ. pragm. a plat. zák. podrobnější kvalifikací služební doby v autonomních službách ztrávené, a že proto není možno shledati, že by příslušný předpis vl. nař. č. 163/30 Sb., který jest na sporu, přesahoval rámec zákonného zmocnění; při tom nss zejména také zdůraznil, že mezi služební práva a nároky, s nimiž zaměstnanci samosprávných korporací podle § 10 odst. 1 zák. org. přecházejí do státní služby, sluší počítati i právo na hodnocení jejich služební doby, ztrávené v autonomních službách, se zřetelem na počátek služebního poměru a na jmenování v těchto službách nabyté. To jest také v plné shodě s hlediskem zák., že jmenovaní zaměstnanci dnem 1. prosince 1928 do státní služby ex lege přecházejí, aniž bylo k tomu, aby se stali státními zaměstnanci, zapotřebí jmenovacího aktu.
Nss neshledal ani v přítomném případě důvodu, aby se od svrchu uvedeného právního názoru uchýlil.
Jestliže tedy žal. úřad vyslovil, že při určení služebního pořadí autonomních úředníků nutno hleděti podle § 11 vl. nař. č. 163/30 Sb. k době ztrávené v autonomních službách a k jmenování v těchto službách v mezích ustanovení § 212 plat. zák. tak, jakoby šlo o služební dobu ztrávenou ve stejném služebním poměru státním, resp. o jmenování nabyté ve státní službě, použil správně platné normy a nelze vytýkati, že by jeho rozhodnutí nebylo ve shodě se zákonem. Jest proto stížnost, která jest vybudována výhradně na podkladě opačného právního názoru, že totiž ustanovení § 11 vl. nař. č. 163/30 Sb. není kryto zákonem, bezdůvodná.

Citace:

č. 11832. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 739-741.