Č. 11828.

Obecní dávky: * Peněžní automaty nepodléhají dávce ze zábav.
(Nález ze dne 5. dubna 1935 č. 13166/35.)
Věc: Město M. proti okresnímu úřadu v České Lípě (za zúč. strany Josefa R., Bertu E., Marii W., Antonína Z., Emila B. a Rudolfa St. v M., adv. Dr. Rudolf Freudenfeld z Liberce) o dávku ze zábav.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebními rozkazy starosty města M. z 30. června 1932 byla vyměřena paušální dávka ze zábav pro měsíc červen 1932 z herních peněžních automatů Josefu R., Luise L., Bertě E., Marii W., Rudolfu St., Antonínu Z., Emilu B. a Julii M. Podaná odvolání měst. zastupitelstvo zamítlo.
Dalším odvoláním žal. úřad vyhověl a plat. výměry zrušil s tímto odůvodněním: »Podle § 1 výběrčích pravidel platiti jest dávku ze všech zábav, pořádaných v obci v místnostech nebo na otevřených prostranstvích . . . . . Předmětem této dávky jsou podle toho jen v obci pořádané zábavy, a to taneční zábavy a produkce a podívané všeho druhu (lidové zábavy a sportovní pořádání atd., § 2 výběrčích pravidel). I když výpočet zmíněného paragrafu jest jen výpočet příkladmý, nutno přece míti za to podle definice předmětu této dávky v § 1 výběr. prav. a smyslu výpočtu v § 2 výběr. prav., že nelze považovati používání peněžních herních automatů za zábavu pořádanou v obci, nýbrž za hru odvážnou, zamýšlející zisk. Z tohoto důvodu existují již zvláštní výběrčí pravidla vzorná pro vybírání obecní dávky ze hry v karty, dominové hry atd., a vybírá se již v četných městech dávka z peněžních herních automatů na základě zvláštních výběrčích pravidel. Nelze proto používání peněžních herních automatů na žádný způsob zařaditi pod pojem zábavy podle §§ 1 a 2 zmíněných výběr. prav.« O stížnostech nss uvážil:
Sázení peněz do herního peněžního automatu je hrou, podobně jako na př. hra v karty, domino, ruleta a pod. Také hra spadá ovšem v širším smyslu pod pojem zábavy. Pravidla o obecní dávce ze zábav, vl. nař. č. 143/1922 Sb., nevymezují přesně pojmu »zábavy« ve svém smyslu, nýbrž v § 2 podávají jenom velmi podrobný výpočet toho, co pod zábavou rozumějí. Avšak právě z tohoto výpočtu dospěl nss k přesvědčení, že pravidla dávková hru o sobě nechtěla subsumovati pod pojem zábavy ve smyslu §§ 1 a 2 prav.
Svědčí tomu především ta okolnost, jistě nápadná a nikoliv náhodná, že pravidla přes neobvykle podrobný výpočet zábav dávce podrobených neuvádějí nejobvyklejší zábavnou hru, t. j. hru v karty; z toho dlužno souditi, že tuto hru jistě — a patrně také jiné hry o sobě — zdaniti nechtěla. Dále padá pro výklad pravidel na váhu okolnost, že uvádějí sice ve svém výpočtu hru v kuželky a na kulečníku, ale nepodrobují dávce tyto hry o sobě, nýbrž jenom »závody při hře v kuželky a na kulečníku«, dávajíce tím jasně najevo, že prostou hru v kuželky a na kulečníku za zábavu ve svém smyslu nepokládají. Posléze je pro výklad dávkových pravidel, vydaných jako součást vl. nař. č. 143/1922 Sb., významnou okolnost, že vl. nař. č. 15/1928 Sb., které se označuje jako norma měnící a doplňující vl. nař. č. 143/1922 Sb., nechávajíc v §§ 1 a 2 pravidla o dávce ze zábav beze změny, zavádí jako zvláštní dávku dávku ze hry v karty, v domino, na kulečníku a v kuželky, dávajíc tím jasně najevo, že tyto hry za zábavy ve smyslu pravidel o dávce ze zábav nepokládá.
Uvedené momenty svědčí tak silně pro závěr, že hry — a tudíž i sázení peněz do herního automatu — o sobě nespadají pod pojem zábavy ve smyslu pravidel o dávce ze zábav, že závěr ten nemůže býti otřesen ani poukazem na ustanovení § 2 bod 2 in f., podle něhož dávce jsou podrobeny házení kroužky a tomboly. Z ustanovení § 2 bod 2 prav. možno dovozovati jen tolik, že dávce ze zábav podléhají jednak hry, které mají zároveň povahu »produkce nebo podívané«, a dále hry ve výpočtu tom výslovně uvedené, jako právě házení kroužky a tomboly. Poněvadž sázení do herních peněžních automatů ani není »produkcí nebo podívanou«, ani v § 2 bod 2 prav. není výslovně uvedeno, nelze je uznati za podrobené dávce ze zábav.

Citace:

č. 11828. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 732-733.