Č. 11696.

Stavební právo (Užhorod). — Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: Okresní nemocenská pojišťovna nemá postavení strany v řízení o udělení stavebního povolení stavebníkovi z důvodu, že tomuto bylo podle § 168 zák. č. 221/1924 ve znění zák. č. 184/1928 Sb. uloženo složití jistotu za pojistné než se stavbou počne.
(Nález ze dne 26. ledna 1935 č. 10.889/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 7453/28, 9528/31.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Užhorodě proti zemskému úřadu v Užhorodě o nepřiznání postavení strany ve věci stavební v příčině složení jistoty za pojistné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Městský notářský úřad v Užhorodě vyrozuměl stěžující si pojišťovnu výměrem z 20. června 1931 podle § 168 zák. č. 221/1924 Sb. o tom, že Žofie Č. podala žádost o povolení stavby přízemního domku v Užhorodě a že jako živnostníka, který bude stavbu prováděti, oznámila zednického mistra VI. D. Současně vyzval pojišťovnu, aby do 8 dnů sdělila, zda žádá, aby stavebníkovi bylo uloženo složití přiměřenou jistotu za pojistné. K žádosti pojišťovny z 1. července 1931 uložil pak výměrem z 20. července 1931 podle § 168 zák. č. 221/1924 Sb. ve znění novely č. 184/1928 Sb. Žofii č. jako stavebníkovi, aby před započetím stavby složila u stěžující si pojišťovny záruku za pojistné až do výše 5% z celkového stavebního rozpočtu, ježto odpovědný stavitel jest této pojišťovně dlužen pojistné. Výměr tento byl podle správních spisů doručen toliko Žofii Č., nikoli pojišťovně. Dalším výměrem z 23. září 1931, doručeným také pojišťovně, udělil jmenovaný úřad Žofii Č. žádané stavební povolení s poučením, že se lze z něho odvolati k zem. úřadu v Užhorodě.
K odvolání stěžující si pojišťovny zrušil zem. úřad v Užhorodě tento výměr nař. rozhodnutím pro vadnost poučení o opravném prostředku, ježto v daném případě stěžující si pojišťovnu podle platného stav. řádu města Užhorodu nelze považovati za stranu, a ona není tedy legitimována k podání odvolání z udělení stav. povolení, a to tím méně, když podle § 168 zák. č. 221/1924 Sb. nemocenská pojišťovna má jen právo požadovati za daných předpokladů, aby poskytl stavebník přiměřenou jistotu za pojistné než se započne se stavebními pracemi. Započetí stavebních prací předpokládá však již vydání pravoplatného stav. povolení. Vzhledem k tomuto ustanovení jest okr. nemoc, pojišťovna oprávněna podati stížnost pro nesložení požadované jistoty teprve proti započetí stavebních prací, nikoli však také proti stavebnímu povolení Samému. Přiznal-li městský notářský úřad v Užhorodě pojišťovně právo strany, a tedy i právo odvolací z uděleni stav. povolení, nutno v tom spatřovati nezákonnost, pro kteroužto vadu nutno v odpor vzaté stav. povolení zrušiti. Měst. notářskému úřadu v Užhorodě bylo současně uloženo, aby, řídě se tímto názorem, vydal nové rozhodnutí. Připojeno bylo poučení, že z tohoto výměru není podle čl. 8 odst. 2 zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. další odvolání přípustno.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Z obsahu nař. rozhodnutí jest zřejmo, že žal. úřad odepřel stěžující si pojišťovně legitimaci k odvolání z výměru I. stolice, kterým bylo uděleno Žofii Č. stav. povolení, označiv své rozhodnutí jako konečné.
Podle svého obsahu založeno jest nař. rozhodnutí na právním názoru, že stěžující si pojišťovna ani podle § 168 zák. č. 221/24 Sb. ani podle platného stavebního statutu města Užhorodu v řízení stavebním nemá postavení strany, a že se jí proto nedostává legitimace k podání odvolání z výměru, kterým bylo stav. povolení uděleno.
Tomuto právnímu názoru vytýká stížnost nezákonnost. Dovozuje, že ani zák. č. 125/1927 ani vl. nař. č. 8/1928 Sb. nepodávají definice pojmu stran, a že proto v té příčině jsou rozhodné praxe a předpisy zák. čl. XX: 1901, podle nichž za stranu třeba považovati každého interesenta, jehož jakýkoliv zájem byl rozhodnutím poškozen neb ohrožen.
Námitka tato je bezdůvodná již proto, že zák. čl. XX: 1901 o zjednodušení adm. řízení a min. nařízení k jeho provedení vydaná, zvláště nař. č. 4600/1901 M. P. (instrukce o opravných prostředcích) a nař. č. 4600/ 1902 M. P. (instrukce o doručování) s účinností vl. nař. č. 8/1928 Sb., t. j. od 1. července 1928, pozbyly platnosti podle výslovného ustanovení § 135 odst. 2 č. 6 toho vl. nař., jímž bylo upraveno řízení, které provádějí ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů také měst. notářské úřady a úřady zem. (§ 1 odst. 1 č. 1 a 2 cit. vl. nař.). Do jejich působnosti náleží pak v zemi Podkarpatoruské také udělovati stav. povolení, z jakého se st-lka k žal. úřadu odvolala. Z toho vyplývá, že stěžující si pojišťovna k odůvodnění své legitimace k tomuto odvoláni předpisů zák. čl. XX: 1901 vůbec se dovolávati nemůže.
Stížnost snaží se ovšem dovoditi postavení stěžující si pojišťovny jako strany v řízení o stav. povolení také z ustanovení § 168 zák. č. 221/1924 Sb. Leč činí tak neprávem, neboť z toho, že pojišťovně za předpokladů tam stanovených přísluší nárok proti stavebníkovi na poskytnutí přiměřené jistoty za pojistné před započetím stavby, plyne toliko, že vzhledem k tomuto, zákonem jí přiznanému nároku na jistotu, přísluší jí jen v řízení o něm postavení strany, avšak z toho neplyne ještě logicky, že by proto již měla také ve stavebním řízení povolovacim postavení strany a byla legitimována pro nesplnění onoho jí příslušejícího nároku stavebníkem také udělení stav. povolení bráti v odpor opravným prostředkem. Interesentem legitimovaným k opravným prostředkům v řízení správním jest jen ten, koho označují za interesenta právní normy, upravující tu kterou právní materii (srov. Boh. A 7453/28, 9528/31). Interesentem takovým však v povolovacím řízení stavebním pojišťovna ani podle § 168 cit. zák. není, poněvadž toto ustanovení neukládá stav. úřadu, aby ve stav. povolení ve prospěch pojišťovny stanovil stavebníku jako podmínku povinnost složití jistotu za pojistné. Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že v tomto případě stěžující si pojišťovnu ani podle platného stavebního statutu města Užhorodu v řízení stavebním za stranu považovati nelze. Proti tomu neformuluje stížnost žádné námitky, takže nss nemá podnětu, aby po této stránce nař. rozhodnutí přezkoumával. Důsledkem tohoto svého stanoviska odepřel pak žal. úřad stěžující si pojišťovně legitimaci k odvolání z výměru I. stolice, udělujícího stav. povolení, aniž se však pustil do meritorního jeho přezkoumání, a odvoláním jejím se věcně vůbec nezabýval. Nss může pak podrobiti své kognici jen tento judikátní obsah nař. rozhcdnutí. Jsou proto veškeré další námitky vadnosti řízení a nezákonnosti, ve stížnosti uplatňované, které, vybočujíce z tohoto rámce, onoho judikátního obsahu nař. rozhodnutí nepostihují, s hlediska předpisu § 5 zák. o ss nepřípustné.

Citace:

Č. 11696. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 381-383.