Č. 11820.

Jazykové právo. — Řízení správní: V jazykovém sporu, vzniklém rozhodnutím okr. hejtmana, jest rozhodnutí zem. úřadu jako úřadu dohlédacího rozhodnutím prvé stolice ve smyslu čl. 8 zák. č. 125/1927 Sb.
(Nález ze dne 30. března 1935 č. 13944/35.)
Věc: Dr. Vojtěch P. v S. proti zemskému úřadu v Bratislavě o právo jazykové.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Přijímaje při ustavující schůzi okr. zastupitelstva v Trebišově dne 20. února 1929 od členů předepsaný slib věrnosti republice Čsl., nevyhověl předseda okr. zastupitelstva žádosti st-le jako člena zastupitelstva, aby mohl slib složiti v řeči maďarské, a poznamenal, že výhrady nebo dodatky k slibu považují se za odepření slibu a za odmítnutí přijati volbu.
Rozhoduje podle čl. 96 vl. nař. č. 17/1926 Sb. o stížnosti podané st-lem do tohoto »rozhodnutí pana okr. náčelníka vyneseného na ustavující schůzi okr. zastupitelstva, konané dne 20. února 1929, podle kterého nedovolil užívání maďarského menšinového jazyka, ani nedovolil mu jako členovi okr. zastupitelstva k maďarské menšině jazykové příslušejícímu složení slibu v maďarském jazyku«, zamítl žal. úřad stížnost tu a připojil poučení, že proti tomuto výměru není přípustná další stížnost ve smyslu čl. 8 zák. č. 126/1920 ve znění zák. č. 125/1927 Sb. O stížnosti k nss-u do tohoto rozhodnutí vznesené uvážil nss toto:
Nss, který podle § 4 zák. o ss má z povinnosti úřední dbáti své příslušnosti, je příslušný rozhodovati jen ve věcech, které byly již v řízení správním vyřízeny (§ 5 odst. 2 cit. zák.). Musil proto především vypořádati se s otázkou, jde-li v tomto případě o rozhodnutí konečné, dospěl však k názoru zápornému v této úvaze:
Podle § 7 zák. z 29. února 1920 č. 122 Sb. spory o užití jazyka při soudech, úřadech, ústavech, podnicích a orgánech státních, jakož i při úřadech samosprávných a korporacích veřejných, vyřizují příslušné státní orgány dohlédací jako věci státní správy odděleně od věci, ve které vzešly. Podle čl. 96 odst. 2 jaz. nař. strana, která má za to, že bylo porušeno její jazykové právo, může sobě stěžovati do 15 dnů u státního úřadu, jenž podle příslušných zákonů jest povolán vykonávati přímo dohlédací právo nad orgánem, do jehož opatření si stěžuje, pokud úřadu dohlédacímu také náleží rozhodovati o stížnostech. Podle odst. 3 téhož článku úřad, rozhodující ve sporu jazykovém, nemůže sám vydati vyřízení s právními účinky vyřízení příslušného orgánu (sc. ve věci), zejména prvý výrok zrušiti a nahraditi výrokem jazykově správným. Podle odst. 5 téhož článku do rozhodnutí (sc. dohlédacího úřadu o podané stížnosti jazykové) může si strana stěžovati k úřadu, jenž je nejblíže vyšším úřadem dohlédacím; o řízení a lhůtách platí předpisy pro tyto úřady jinak závazné. Není-li předpisů takových, jest stížnost podati do 15 dnů od doručení rozhodnutí u úřadu, do jehož rozhodnutí jest si stěžováno.
Z uvedených předpisů a v nich se zračící oddělenosti věci od sporu jazykového podává se, že rozhodnutím ve sporu jazykovém podle § 7 jaz. zák. a čl. 96 odst. 2, 4 a 5 jaz. nař. je teprve výrok příslušného úřadu dohlédacího jako I. stolice.
V projednávaném případě předseda okr. zastupitelstva, vykonávaje svoji působnost ve smyslu § 71 ř. vol. a § 4 j. ř., nepřipustil složení slibu v jazyku menšinovém s poukazem na příslušný předpis jazykový a zároveň upozornil na zákonné účinky výhrad a dodatků k slibu. Jde tedy o věc skládání slibu členů okr. zastupitelstva do rukou předsedy, okr. hejtmana, z kteréžto věci vzešel spor o užívání jazyka, takže o takto podané stížnosti ve sporu jazykovém rozhodoval ve smyslu § 7 jaz. zák. a čl. 96 jaz. nař. zem. úřad napadeným rozhodnutím nikoli jako úřad odvolací, nýbrž v první stolici.
Pokud jde pak o opravný prostředek proti rozhodnutí vydanému ve sporu jazykovém ve smyslu shora vymezeném, tedy v daném případě proti rozhodnutí zemského úřadu jako I. stolice, platí podle ustanovení čl. 96 odst. 5 jaz. nař. o řízení a lhůtách předpisy pro tento úřad jinak závazné. Takovým předpisem je ustanovení článku 8 odst. 1 zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. ve znění zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. o organisaci politické správy, který vstoupil v účinnost pro Slov. a Podk. Rus dnem 1. července 1928 a jenž pro projednávaný případ je závazný. Podle toho, pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí (opatření a nálezů) okr. úřadu k zem. úřadu a, rozhoduje-li tento úřad sám v prvé stolici, lze se odvolati z jeho rozhodnutí (opatření) k příslušnému min. Ježto pak proti rozhodnutí druhu zde projednávaného opravný prostředek není vyloučen ani předpisy jazykovými (čl. 96 odst. 5 jaz. nař.), ani žádnými jinými předpisy, a jak shora dovoženo, zem. úřad rozhodoval zde sám v prvé stolici, rozhodnutí jeho není konečným a jest proto tomu odporující poučení o opravném prostředku k rozhodnutí připojené nesprávné. — — —

Citace:

č. 11820. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 714-716.