Č. 11824.

Váleční poškozenci. — Řízení správní: * Ustanovení správního řádu (vl. nař. č. 8/1928 Sb.) neplatí ve věcech důchodu válečných poškozenců.
(Nález ze dne 3. dubna 1935 č. 12929/35.)
Věc: Pavel B. v P. proti ministerstvu sociální péče (vrch. odbor, rada Dr. Vojtěch Elsnic) o obnovu řízení ve věci invalidního důchodu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká obnovy řízení ve věci invalidního důchodu za léta 1922, 1923 a 1927 zrušuje se pro nezákonnost. Jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem zem. úřadu pro válečné poškozence v Bratislavě z 8. října 1927 bylo vysloveno, že se st-l podle lékařské prohlídky v T. z 21. března 1927 uznává válečným invalidou a jeho neschopnost k výdělku stanoví se 60%, že však s ohledem na ostatní podmínky zák. nepřiznává se mu podle zák. č. 142/20 Sb. ve znění zák. č. 39/1922 Sb. a 79/1924 Sb. invalidní důchod od 1. října 1927 proto, poněvadž konaným šetřením se zjistilo, že roku 1926 obnášel příjem st-le a jeho rodiny z činnosti (hospodářsky) samostatné 10937 Kč ročně. Výměr ten byl st-li doručen 27. října 1927.
Min. soc. péče výměrem z 15. prosince 1927 zamítlo odvolání st-le v podstatě proto, poněvadž příjem st-le a jeho rodiny v r. 1926 činil 10937 Kč, tedy převyšoval součet příjmové hranice a požitků o 8948 Kč. Výměr ten byl st-li doručen 10. ledna 1927. St-l stížnost na nss proti tomuto výměru nepodal.
Pokud šlo o důchod invalidní od 1. ledna 1922 do 31. prosince 1923 zamítl týž úřad rozhodnutím z 26. června 1925 odvolání st-le, podané do výměru zem. úřadu pro péči o válečné poškozence v Bratislavě z 1. ledna 1924, rovněž v podstatě proto, že příjem st-le a jeho rodiny byl větší než součet hranice příjmové a případných požitků. Tento výměr byl st-li doručen nejpozději 25. července 1925.
Žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl žádosti st-le za obnovu prohlídkového řízení, ježto poslední výměr stanovící stupeň žadatelovy výdělečné neschopnosti z 8. října 1927 byl žadateli doručen dne 27. října 1927 a uplynulo tudíž od jeho doručení již více než 3 roky (§ 87 vl. nař. č. 8/1928 Sb.). Dále nevyhověl žádosti st-le za obnovu řízení přiznávacího a to pokud jde o léta 1922, 1923 a 1927 proto, že rozhodnutí min. soc. péče z 26. června 1925 bylo doručeno st-li dne 25. července 1925 a rozhodnutí téhož min. z 15. prosince 1927 dne 10. ledna 1928, takže od doručení uplynula již rovněž více než 3 léta. Pokud pak šlo o léta 1924 až 1926 a 1928 a další, vyslovil žal. úřad v nař. rozhodnutí, že nelze o obnově řízení z toho důvodu jednati, poněvadž o nároku na důchod v těchto letech nebylo vůbec rozhodováno, ježto dosud nebyl uplatněn. — — — — —
Pokud jde o zamítnutí žádosti st-le za obnovu řízení ve věci jeho invalidního důchodu za léta 1922, 1923 a 1927 a to jak stran řízení prohlídkového, tak přiznávacího, opřel žal. úřad výrok ten o ustanovení § 87 správ. řádu (vl. nař. č. 8/1928 Sb.).
Stížnost navrhujíc zrušení nař. rozhodnutí i v tomto směru pro nezákonnost, vyslovuje mezi jiným pochybnost o tom, zda uvedený správní řád se vztahuje na případ st-le. Musil tedy nss nejen vzhledem k této výtce stížnosti, ale i z úřední povinnosti zkoumati, zda žal. úřad právem se zmíněného správního řádu dovolal.
Podle čl. 10 odst. 1 organ. zák. č. 125/1927 Sb. byla vláda zmocněna, aby nařízením sjednotila a upravila předpisy o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů . . . . Řídíc se tímto zmocněním, vydala vláda nařízení ze 13. ledna 1928 č. 8 Sb. o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů, kde v § 1 stanovila, že toto nař. upravuje s výjimkami v něm stanovenými řízení, které provádějí ve věcech náležejících do působnosti politických (státních policejních) úřadů: 1. okr. úřady, státní policejní úřady, v městech se zvláštním statutem magistráty (městské, obecní rady), v městech se zřízeným magistrátem městské notářské úřady, 2. zemské a 3. ústřední úřady.
Záležitosti týkající se péče o válečné poškozence byly upraveny jednak po stránce organisační zákonem č. 199/1919 Sb. a příslušnými k zákonu tomu vydanými předpisy, jednak po stránce právních nároků a povinností válečných poškozenců zák. č. 142/1920 Sb. ve znění zák. č. 39/1922 Sb. a pozdějších novel k těmto zákonům. Z norem právě uvedených (srv. § 4 zák. č. 199/1919 Sb., §§ 30, 31, 33 zák. č. 142/1920 Sb. i ve znění zák. č. 39/1922 Sb.) plyne, že záležitosti péče o válečné poškozence nepatří do působnosti politických úřadů, nýbrž že byly svěřeny zvláštním úřadům. Jsou to zem. úřady pro péči o válečné poškozence, které jsou organisovány jako úřady samostatné s určitě vymezeným vlastním okruhem působnosti a s určitou správní jurisdikcí (srov. Boh. A 3119/24).
Ale pak cit. správní řád se na řízení v záležitostech péče o válečné poškozence, patřící do působnosti zem. úřadů pro péči o válečné poškozence, nevztahuje, a žal. úřad se proto neprávem cit. správ. řádu dovolal. Je tedy výrok jeho, pokud jde o obnovu řízení ve věci invalidního důchodu za léta 1922, 1923 a 1927 nezákonný. Proto bylo nař. rozhodnutí v tomto bodě zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11824. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 722-724.