Č. 11843.

Stavební právo (Praha): I. Státní regulační komise sestavujíc a min. prací schvalujíc přehledný plán regulační a zastavovací jsou povinny přihlížeti též k soukromohospodářským zájmům zúčastněných jednotlivců. — II. Je podstatnou vadou řízení, ponechá-li min. prací — schvalujíc přehledný plán — námitky vznesené účastníky nevyřízené.
(Nález ze dne 10. dubna 1935 č. 14405/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 8507/30, 9663/32, 10647/33, 11842/35.
Věc: Růžena H. a Otilie Ch. v P. proti ministerstvu veřejných prací o přehledný regulační a zastavovací plán.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Vyhláškou státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím z 8. července 1930 vyložen byl částečný přehledný regulační a zastavovací plán, kterým se upravuje území Prahy XIII.-H. s přilehlými částmi obcí M. a S. Podle důvodové zprávy, která tvoří podstatnou část plánu, jest účelem plánu upraviti programově příslušné území pro zastavění v důsledku naléhavé potřeby vhodných stavenišť, zejména pro podniky tovární, a zabezpečiti veřejné zájmy, kterých Velká Praha při svém vývoji v tomto území potřebuje. Tu jde v prvé řadě o komunikační linie a to jak dálkové, tak i místní. Při rozvržení komunikací bylo přihlíženo k tomu, aby nové ulice měly takovou polohu, směr a výškové poměry, aby se jimi mohly vésti výtažné koleje k navrženým blokům továrním. Ze stávajících komunikací se státní silnice Č.-cká rozšiřuje na 30 m a v úseku, kde přiléhá k navrhovanému průmyslovému území, na 60 m v předpokladu, že se rozdělí chodníkovou refugí na dva samostatné pruhy, aby výjezd vozidel z továren neděl se přímo na silnici. Vlečkové koleje do budoucích továren jsou vesměs zaústěny do nádraží v H.
St-lky podaly proti plánu námitky, ve kterých popíraly potřebu rozšíření silnice Č.-cké na 60 m, pokládajíce již šířku 30 m za nadbytečnou, a tvrdíce, že rozšíření projektované je v daleké době prakticky neproveditelné. V dalším obracejí se proti řešení systému vleček do projektovaných továrních bloků a navrhovaly řešení vlastní na základě náčrtků, jež k námitkám přiložily.
Nař. rozhodnutím byl navržený přehledný plán potvrzen s některými změnami a podmínkami, jež se dnešního sporu netýkají, při čemž námitky st-lek byly zároveň zamítnuty.
Stížnost, podaná proti tomuto rozhodnutí, namítá na prvém místě, že nař. rozhodnutí porušuje hospodářské zájmy st-lek zcela zbytečně, jestliže potvrzuje návrh plánu přehledného, který za hranicemi Prahy, v zájmovém obvodu státní regulační komise, předvídá ulici v šíři 30 m a 60 m, ač v místech těch nemůže býti nikdy provoz tak ohromný, že by toho vyžadoval. Nezákonnost nař. rozhodnutí spatřuje tu stížnost patrně v tom, že žal. úřad nebral náležitý zřetel na soukromohospodářské zájmy st-lek, jak mu to přikazuje § 1 zák. č. 88/1920 Sb. Stížnosti nutno dáti ovšem za pravdu, že při sestavování přehledného plánu jsou státní regulační komise a při jeho potvrzování min. prací povinny přihlížeti podle § 1 zák. č. 88/1920 Sb. nejenom k potřebám veřejnohospodářským, nýbrž i soukromohospodářským zájmům zúčastněných jednotlivců a že při možnosti stejně dokonalého řešení jinakého nemají býti soukromé zájmy neúměrně obmezovány (srov. Boh. A 8507/30, též stížností citovaný). Avšak nss-u nepřísluší přezkoumávati hodnotný úsudek o tom, zda veřejný zájem, jímž jest zajisté i zájem komunikační (srov. Boh. A 10647/33), vyžaduje, aby pro některou komunikaci byla v přehledném plánu stanovena určitá šíře, neboť tento úkol náleží do sféry hodnotných úsudků žal. úřadu. Nss může tu, jsa omezen na právní revisi aktů správních úřadů, vykonávati na stížnost strany kontrolu pouze podle § 6 zák. o ss potud, zda úřad dospěl ke svému úsudku způsobem bezvadným, zejména zda úsudek ten má oporu ve správních spisech a zda neodporuje zásadám logického myšlení. V tomto směru však stížnost námitek neformuluje, takže nezbývá, nežli zmíněnou námitku nezákonnosti označiti za bezdůvodnou. Ovšem stížnost vztahuje zřejmě k tomuto stižnímu bodu i námitku vadnosti řízení v tom směru, že námitky st-lek vznesené v řízení podle § 10 zák. č. 88/1920 Sb. nebyly nař. rozhodnutím vyčerpány. V tomto směru nutno dáti stížnosti za pravdu, neboť námitku, že šířky 30 m, resp. 60 m nebude na Č.-cké silnici třeba, vznesly st-lky již v řízení podle § 10 zák. č. 88/1920 Sb., avšak žal. úřad v nař. rozhodnutí na ni neodpověděl. Ježto však zájemníci, kteří námitky proti vyloženému plánu přehlednému podali, mají nepochybně nárok na vyřízení svých námitek (srov. Boh. A 8507/30), nutno spatřovati v okolnosti, že st-lkám se vyřízení zmíněné jejich námitky v nař. rozhodnutí nedostalo, podstatnou vadu řízení. Nápravu této vady nemůže ovšem provésti odvodní spis žal. úřadu, jehož úkolem je nař. rozhodnutí obhajovati, nikoliv však důvody rozhodnutí doplňovati.
Druhá námitka stížnosti je formulována tak, že vlečnou dráhu lze upraviti účelněji bez poškození zájmů st-lek. Právní konstrukce této námitky je patrně stejná jako u námitky vpředu vyřízené. Ježto však stížnost proti obšírným vývodům nař. rozhodnutí o způsobu úpravy vleček v upravovaném území nemá žádné konkrétní výtky, je nutno ji s touto námitkou odmítnouti jako nepřípustnou s hlediska § 18 zák. o ss.
V této souvislosti uvádí stížnost i to, že nař. rozhodnutí samo přiznává, že systém vlečkový není přímo projektem státních drah určen, nýbrž byl pouze vypracován státní regulační komisí za souhlasu studijní kanceláře pražské nádražní komise. Má-li býti v tomto obratu, ač to z něho jasně nevyplývá, obsažena výtka, že systém vlečkový nebyl vypracován příslušným úřadem, za který patrně st-lky státní regulační komisi nepokládají, pak není tato výtka důvodná. Zák. č. 88/1920 Sb. předpisuje v § 4 odst. 2 jedině, aby v otázkách železničních dohodla se státní regulační komise předem s min. žel. Že by v daném případě k dohodě nedošlo, stížnost netvrdí a z nař. rozhodnutí, jež mluví o souhlasu studijní kanceláře pražské nádražní komise, tedy orgánu státní železniční správy, podřízeného min. žel., vychází najevo spíše opak.
V závěru namítají st-lky, že je pravdě nepodobno, že by se projektovaná úprava vůbec provedla, alespoň ne v dozírné době a shledávají nezákonnost, resp. vadnost řízení v tom, že nař. rozhodnutí přes to navržený plán potvrdilo; při tom poukazují na nál. Boh. A 9663/32. Nss musel uznati, že výtka vadnosti řízení je v tomto bodě rovněž důvodná, neboť st-lky upozorňovaly již v námitkách podle § 10 zák. č. 88/1920 Sb., že rozšíření silnice, jak je projektováno, není v daleké době prakticky proveditelné, avšak nař. rozhodnutí tuto námitku přešlo bez odpovědi a nezaujalo k ní žádného stanoviska.
Bylo tudíž nutno z důvodů právě uvedených nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss pro vadnost řízení.

Citace:

č. 11843. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 763-765.