Č. 11719.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: I. * Revise mezd podle § 15 zák. č. 221/1924 Sb. jest činem, přerušujícím promlčení podle § 177 cit. zák., je-li v kausální souvislosti s předpisem pojistného, o jehož promlčení jde. — II. Je přípustná dohoda mezi zaměstnavatelem a nemoc, pojišťovnou o kolektivním předpisu pojistného?
(Nález ze dne 5. února 1935 č. 11.205/35.)
Věc: Václav J. Cz. v L. proti zemskému úřadu v Brně o dodatečný předpis pojistného. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okr. nemocenská pojišťovna v Mikulově předepsala Václavu J. Cz. v L., dnešnímu st-li, výměry ze 4. listopadu 1931 dodatečně nemocenské, invalidní a starobní pojistné za jeho zaměstnance za léta 1928, 1929 a 1930. Platební výměry tyto byly v instančním pořadí posléze nař. rozhodnutím potvrzeny z těchto důvodů: »St-l číselnou správnost předpisu nepopírá, nýbrž namítá jednak promlčení, jednak tvrdí, že předpis měl se státi způsobem kolektivním, jak to měl s okr. nemoc, pojišťovnou v M. ujednáno. Pokud jde o první námitku, je na sporu pouze otázka, zda revisi mzdových záznamů možno považovati za čin, kterým se podle ustanovení § 177 poj. zák. promlčení přerušuje. Odvolatel tvrdí, že revise mzdových záznamů má jen za účel zkoumati, zda mzdové záznamy jsou vedeny pořádně. Tento názor nemá však opory v zák. Podle § 177 poj. zákona přerušuje se promlčení činem, jenž má za účel vyměřiti pojistné nebo je vymáhati, dozvěděla-li se o tom povinná osoba. Provedení mzdové revise jest však činem, který má za účel vyměřiti pojistné, i když při tom nemoc, pojišťovna zkoumá, zda mzdové záznamy jsou řádně vedeny. Vzhledem k tomu sluší míti za to, že provedením revise mzdových záznamů v roce 1928 a 1931 bylo promlčení přerušeno. Pokud jde o další námitku, jest zdůrazniti, že podle konstantní judikatury nss-u je pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří pojištěním individuelním, nikoliv pojištěním podniku. Proto předpisují se příspěvky individuelně za každého zaměstnance a zaměstnavatel nemá »nároku na kolektivní předpis pojistného«.
Stížnost na nss spatřuje nezákonnost v názoru žal. úřadu, že revise v podniku st-lově přerušovala promlčení nároku pojišťovny na vyměření pojistného, neboť prý podle §§ 176 a 177 zák. č. 221/1924 Sb. se přerušuje běh promlčení jen takovými kroky, které sledují účel vyměření a vymáhání pojistného. Revise však podle názoru st-lova sledují jen účel přezkoumávati vedení knih podniku co do jejich správnosti, nespadají tedy pod ustanovení § 177 cit. zák.
Nss neshledal námitku tuto důvodnou.
Podle § 176 zák. č. 221/1924 Sb. právo pojišťovny vyměřiti pojistné promlčuje se ve třech letech ode dne splatnosti (§ 163). Podle § 177 téhož zák. pak se promlčení přerušuje činem, jenž má za účel vyměřiti pojistné nebo vymáhati je, dověděla-li se o tomto činu povinná osoba.
Jaký účel mají revise, jež vykonávají pojišťovny u zaměstnavatelů osob pojištěním povinných, podává se z předpisů §§ 14—16 cit. zák. ve znění zák. č. 184/1928 Sb. V § 14 ukládá se zaměstnavateli povinnost vésti záznamy, kterých je třeba, aby byly vyšetřeny požitky jednotlivých pojištěnců a uschovávati je aspoň po dobu tří let. V § 15 pak přiznává se pojišťovacím ústavům právo nahlížeti svými oprávněnými zmocněnci do mzdových záznamů, pomocných zápisů a dokladů zaměstnavatelových, které se vztahují k přihláškám a odhláškám zaměstnanců, jakož i do úředních povolení stavebních (plánů a pod.) u příslušných stavebních úřadů, a činiti si výpisy o skutečnostech, rozhodných pro pojištění. Pro případ, že zaměstnavatel zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti nevyhoví povinnosti uložené mu v § 14, nebo že plní ji jenom nedostatečně, takže mzda nemůže býti zjištěna, nebo že odepře zaměstnavatel předložití záznamy zmocněncům pojišťovacích ústavů, stanoví zákon v § 16 tu sankci, že pojišťovna je oprávněna předepsati z úřední moci pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření.
Z ustanovení těchto plyne, že právo nahlížeti do mzdových záznamů atd. má za účel opatřiti pojišťovně podklad pro případné vyměření pojistného a nikoliv, jak st-l za to má, zjistiti jen správnost vedení těchto záznamů. Ale pak jest takové nahlížení a vypisování ze záznamů (revise) činem směřujícím k případnému vyměření pojistného. Bylo-li na základě takové revise pojistné předepsáno, jest pak revise činem přerušujícím promlčení, je-li ovšem v příčinné souvislosti s předpisem pojistného, o jehož promlčení jde. Že by v daném případě nebylo takové souvislosti mezi revisí, provedenou v roce 1928 a předpisem pojistného za rok 1928, st-l netvrdí a bylo proto námitku promlčení pojistného za rok 1928 zamítnouti pro bezdůvodnost.
Dále shledává stížnost nezákonným názor žal. úřadu, že je přípustné pouze individuelní vyměření pojistného; po názoru st-lově jest ustanovení o individuelním vyměření pojistného povahy dispositivní, může tedy úmluvou býti vyloučeno. Taková úmluva prý se tu vskutku stala a mělo se proto vyměření pojistného státi kolektivně. Stížnost pak spatřuje vadu řízení v tom, že nebylo zjištěno, že se taková úmluva stala. O této námitce uvážil nss toto:
Je pravda, že pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří je podle stálé judikatury nss-u pojištěním individuelním a nikoliv podnikovým, avšak tím ještě není řečeno, že by nebyla přípustná dohoda mezi pojišťovnou a zaměstnavatelem o podkladech vyměření pojistného. Jeť pojišťovna podle § 23 zák. č. 221/1924 ve znění zák. č. 184/1928 Sb. právnickou osobou, schopnou nabývati práv a zavazovati se a nelze jí proto upírati právo činiti se zaměstnavateli ujednání. Nss pak vyslovil v nál. Boh. A 10.204/32 všeobecně právní názor, že v oboru práva veřejného, pokud to připouštějí veřejné zájmy a nebrání tomu imperativní předpis zákonný, lze sporné otázky řešiti dohodou zúčastněných stran, zejména pak, že i v oboru sociálního pojištění nebrání zákon dohodě o skutkových předpokladech pro předpis pojistného a tedy i o výši jeho. Na tomto právním názoru trvá nss i v tomto případě.
V daném případě tvrdil st-l v řízení správním, že se mezi ním a pojišťovnou stala dohoda o kolektivním předpisu pojistného na podkladě vyplacené úhrnné mzdy. Bylo proto věcí žal. úřadu, aby zjistil, zda tvrzení to odpovídá skutečnosti, v kladném případě pak, aby posoudil, zda dohoda ta se zřetelem k tomu, co bylo shora řečeno, je přípustná.
Žal. úřad se však námitkou touto v nař. rozhodnutí vůbec nezabýval a tím způsobil podstatnou vadu řízení. Poněvadž se však tak stalo v důsledku nesprávného právního názoru, že dohoda o předpisu pojistného na podkladě vyplacené úhrnné mzdy vůbec je nepřípustná, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Pokud pak jde konečně o námitku vadnosti řízení, kterou spatřuje stížnost v tom, že žal. úřad nepřihlédl k tvrzení st-lovu o nesprávnosti individuelního předpisu pojistného a s ní souvislou námitku, že průkazní břemeno správnosti tohoto předpisu náleží pojišťovně, není výrok v nař. rozhodnutí, že st-l číselnou správnost předpisu nepopírá, v souhlase s obsahem spisů, zejména s obsahem podaného odporu i odvolání. Bude proto na žal. úřadě, aby se námitkami těmito věcně zabýval, dospěje-li k názoru, že jedině individuelní předpis pojistného odpovídá zákonu.

Citace:

Č. 11719. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 451-454.