Č. 11888.
Obecní poplatky: Evidenční poplatek za používání veřejného statku stožáry a sloupy částkou 50 Kč podle vzorcových pravidel vl. nař. č. 15/1928 Sb. (§ 1, I č. 6 a) neplatí se za každý stožár, sloup zvláště, nýbrž za všechny stožáry, sloupy dohromady.
(Nález ze dne 2. května 1935 č. 15063/35.)
Věc: Firma »H.-ská elektrárna, společnost s ručením obmezeným« v Ž., proti okresnímu úřadu v Náchodě o obecní poplatek za používáni veřejného statku.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním výměrem z 11. března 1932 předepsal obecni úřad v H. na základě pravidel o vybírání obecních poplatků za používání veřejného obecního statku v H., schválených na dobu od 16. ledna 1932 do 31. prosince 1937 usnesením zem. výboru v Praze z 22. prosince 1931, firmě »H.-ská elektrárna, spol. s r. o.« v Ž., pro rok 1932 ze 124 sloupů poplatek evidenční jednou pro vždy v částce 6200 Kč a poplatek roční v částce 3100 Kč.
Odvolání firmy, naříkající předpis poplatku evidenčního, zamítl konečně také okr. úřad v Náchodě nař. rozhodnutím — podstatně z důvodu, že úmyslem zákonodárcovým, jak patrno z ustanovení § 1, 1 6 b) výběrčích pravidel, podle něhož se vyměřuje roční poplatek za každý sloup, bylo postihnouti evidenčním poplatkem 50 Kč každý jednotlivý sloup a nikoli všechny sloupy dohromady; byloť by jinak krajně nespravedlivým, aby jednotlivec, mající na veřejném statku jeden sloup, platil poplatek evidenční v téže výši, jako druhý, který má na veřejném statku 100 sloupů.
Stížnosti do tohoto rozhodnutí podané musil nss přisvědčiti.
Citovaná výběrčí pravidla obsahují v § 1 ustanovení tohoto znění: »Poplatky vybírají se v těchto sazbách: 1. za trvalé používání veřejného obecního statku (místa) .... 6. stožáry, sloupy, podpěrami a pod. a) evidenční poplatek 50 Kč, b) roční poplatek za každý stožár, sloup, podpěru a pod. jednoduché konstrukce 25 Kč, zvláštní konstrukce 35 Kč.« Podle § 2 evidenční poplatky, uvedené v § 1, I pod č. 1—9 platí se jednou pro vždy, ostatní poplatky se opakují a počítá se při nich každý, byť jen započatý m běžný nebo m2 a den za celý«.
Z uvedeného znění především vyplývá, že pravidla neobsahují výslovného ustanovení, ani že evidenční poplatek v sazbě 50 Kč se vybírá za každý sloup, stožár a pod., ani že se předpisuje za všechny sloupy dohromady. Nepodává-li tedy samo ustanovení § 1, I č. 6 a) spolehlivé odpovědi na otázku, sluší-li mu rozuměti v tom či onom smyslu, bylo zjistiti, zda z techniky pravidel či z jiných jejích ustanovení bylo by možno pro zodpovědění této otázky něco vytěžiti. Tu pak nss nepochybuje, že již technické uspořádání výběrčích předpisů svědčí opačnému stanovisku, než k jakému žal. úřad došel. Kdyby totiž byla chtěla pravidla podle úmyslu svých tvůrců postihnouti sazbou evidenčního poplatku každý jednotlivý stožár, sloup a pod., jistě by byla nevložila ustanovení, že poplatek se vyměřuje za každý sloup a pod. do č. 6 b), nýbrž byla by je vložila do všeobecné věty předcházející dělení na odstavce a) a b), neboť jedině za takového uspořádání bylo by možno vztáhnouti předpis o vybírání poplatku z každého sloupu i na poplatek evidenční. Neučinila-li tak a stanovila-li výslovně, že roční poplatek se předpisuje za každý sloup, sluší z toho dovozovati, že u evidenčního poplatku úmyslu takového neměla.
Názoru tomuto nasvědčuje také ustanovení § 2 odst. 1 věta 1, obsahující všeobecný předpis o tom, jak dlužno počítati poplatky při jednotlivém běžném nebo pevném metru. Kdyby toto ustanovení mělo se vztahovati také na evidenční poplatky, o nichž je v prvé části věty řeč, nemohla zde druhá, v úvahu přicházející část věty zníti »ostatní poplatky« (tedy jiné než evidenční) ... »a počítá se při nich«, t. j. při ostatních a contr. evidenčních.
Správnost názoru, že pravidla, kdyby byla chtěla postihnouti evidenčním poplatkem každý jednotlivý sloup, byla by tento úmysl zřetelně vyjádřila, potvrzuje i obsahem a věcí příbuzné znění § 9 vzorcových pravidel o vybírání poplatků stavebních (vl. nař. č. 143/1922), podle něhož za používání veřejného statku obecního zabraného stavebními výstupky platí se jednou pro vždy za každý m2 zabrané plochy poplatek . . . Konečně i pojem evidenčního poplatku, tedy ekvivalentu za práci, záležející ve zjištění a v příslušném zaznamenání, kolik sloupů na veřejném statku stojí, — i když se nepřehlíží okolnost, že evidenční poplatek se platí jednou pro vždy, zmíněné zjišťování a zaznamenávání však musí býti prováděno každý rok, — spíše svědčí stanovisku zastávanému nss-em než názoru úřadem vyslovenému, neboť hodnotou prvního zjištění a zaznamenání se předepsaná sazba v nejčastějším případě nevyčerpá, a zbude z ní ještě na úkony téhož druhu v letech pozdějších, kdy omezují se toliko na evidenci změn oproti stavu v prvním roce zjištěnému. Za tohoto stavu je lhostejno, zda aplikace výběrčích pravidel na konkrétní případy jeví se vždycky spravedlivou, či v některých případech tvrdou.
Výklad, jaký žal. úřad dává ustanovení § 1 I č. 6 a) pravidel, nemá v těchto pravidlech opory, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Citace:
č. 11888. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 905-907.