Č. 11722.

Horní právo. — Řízení správní: * Kutéř není legitimován k opravným prostředkům proti rozhodnutí úřadu báňského o propůjčení důlních vod podle § 129 ob. zák. hor.
(Nález ze dne 6. února 1935 č. 11.381/35.)
Věc: Firma »Zinngewerkschaft Karlsbad« v K. a Emil K. v P. proti ministerstvu veřejných prací (odb. rada Dr. Ing. Václav Falta) o propůjčení důlních vod.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Báňské hejtmanství v Praze, po šetření provedeném o žádosti obce R. a dalších 21 obcí okresu k.-ského a l.-ského, uznalo výměrem z 15. října 1931 přes odpor obou dnešních st-lů, že není ve smyslu §§ 128 a násl. hor. zák. námitek proti propůjčení důlních vod, vytékajících z 9 starých opuštěných štol, ležících v obvodu obcí S. a P. k jakýmkoli účelům, a že se námitky, jež proti tomuto propůjčení vznesli kutéři, mezi nimi též dnešní st-lé, zamítají pro nedostatek legitimace. Odvolání, jež z výměru toho podali dnešní st-lé, žal. úřad nař. rozhodnutím zamítl »jako bezdůvodná pro nedostatek legitimace«, současně však k odvolání žadatelek pozměnil výměr ten v ten smysl, že se propůjčení zmíněných důlních vod uznává za přípustné a že se báňskému hejtmanství ukládá, aby vydalo příslušnou propůjčovací listinu ohledně propůjčení jmenovaných důlních vod žadatelkám.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané vycházel nss z těchto úvah:
Předmětem sporu je jedině otázka, zda st-lům v daném případě příslušela legitimace brániti se v cestě instanční proti udělení požadovaného propůjčení.
Pokud st-lé ve stížnosti k nss-u podané poukazují na to, že byli ke komis, jednání přizváni a připuštěni, a snaží se dovoditi, že již tím bylo jim platně přiznáno postavení procesní strany, nelze jim dáti za pravdu. Pozvání a připuštění ke komis, jednání je pouhým aktem přípravným, proti němuž není samostatného prostředku opravného a jako takový nemá povahy úředního rozhodnutí o otázce legitimace osoby pozvané, a není zejména judikátním a právní moci schopným rozhodnutím o této otázce; proto také nemůže takovéto pozvání býti překážkou úřadu, aby ve stadiu pozdějším nezaujal k otázce té stanovisko jiné, než jaké by snad z pozvání toho vyplývalo. Nic proto nebránilo ani úřadu stolice prvé, ani žal. min. zkoumati otázku legitimace st-lů de piano. St-lé opírají svoji tvrzenou legitimaci o to, že jsou výhradnými kutéři a že přidělené důlní vody se nalézají v mezích jejich výhradných kutisk. Své stanovisko provádějí st-lé v ten smysl, že sice výhradnému kutéři nepřísluší vůči žadateli tak silné přednostní právo jako podnikateli hor, jenž požadovanou důlní vodu uvolnil, že však kutéř přes to má nárok na to, aby voda ta jinému žadateli, zejména nehornickému, nebyla propůjčována, jestliže vody té je zapotřebí pro zdárný vývoj prací v jeho výhradných kutiscích event. k budoucímu provozu v měrách, jež na tato kutiska budou propůjčena. Proto měl prý v daném případě báňský úřad konati šetření o prosperitě a budoucí rentabilitě výhradných kutisk st-lů a na podkladě výsledků tohoto šetření uchazečům požadované propůjčení odepříti. K tomu byl prý povinen proto, že předpisy §§ 128 a násl. hor. zák. jsou dány na ochranu hospodářských zájmů provozu hor, k jejichž hájení jsou báňské úřady povolány.
Než tyto vývody spočívají na mylném výkladu dovolaných předpisů §§ 128 a násl. hor. zák. Třebas lze připustiti, že v předpisech těch dochází v prvé řadě výrazu snaha podporovati potřeby provozu hor, přece je tato snaha zcela jasně vymezena jen v tom směru, že této podpory má se dostati jen tomu podnikateli hor, jenž důlní vody, o něž jde, uvolnil, při čemž arci výhody této požívá nejen ten podnikatel, jenž uvolnění to sám provedl, nýbrž i každý jeho právní nástupce v držbě hor. Naproti tomu není v předpisech těch nejmenšího podkladu pro názor, že by stejného — nebo aspoň podobného — přednostního práva požívali také jiní podnikatelé hor, tedy zejména i majitelé výhradných kutisk, kteří ani požadované vody svými kutacími pracemi neuvolnili, ani svoje oprávnění od onoho favorisovaného podnikatele odvozovati nemohou. Zcela přiléhavě poukázalo v tomto směru žal. min. na systematiku ob. hor. zák. a zejména na zařazení § 128 v 5. hlavě zák. toho, a proto také právem uznalo, že výhradným kutéřům přísluší pouze stejné právo s ostatními uchazeči. Zda mohli by v tom případě, kdyby byli o propůjčení těchže vod požádali bud’ současně s uchazeči jinými neb aspoň dříve, než těmto jiným uchazečům bylo požadované propůjčení uděleno, proti propůjčce udělené jinému žadateli si stěžovati, nebylo třeba řešiti, neboť st-lé nikdy netvrdili a také ze spisů nevychází, že sami o propůjčení těchže důlních vod požádali. Ale pak z pouhého faktického zájmu na vodách těch nemohou pro sebe reklamovati ani postavení procesní strany v řízení o propůjčku těchto vod osobám jiným, tím méně pak právo k námitce, že propůjčka ta těmto jiným osobám udělena býti neměla.

Citace:

Č. 11722. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 456-458.