Č. 11849.

Vojenské věci. — Řízení správní: * Uložiti vlastníku soukromé cesty povinnost, aby ji dal pro veřejnou komunikaci k disposici jako náhradní cestu za veřejnou cestu, která v důsledku provozu vojenské střelnice byla uzavřena, může podle § 12 zák. čl. XXXIX:1895, nedocí-li se dohody, toliko ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra.
(Nález ze dne 12. dubna 1935 č. 14634/35.)
Věc: Československý stát (ředitelství státních lesů a statků v Užhorodě) proti zemskému úřadu v Užhorodě o zřízení náhradní cesty po dobu používání vojenské střelnice. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Na základě komis. prohlídky rekonstruované posádkové školní střelnice v Užhorodě ze 3. prosince 1929 vydal městský notářský úřad v Užhorodě výměr ze 7. prosince 1929, jímž na základě §§ 5 a 12 zák. čl. XXXIX:1895 a prov. nař. min. války ze 17. srpna 1895 udělil povolení k používání této střelnice za některých podmínek, zejména i co do roční i denní doby používání. Ve výměru je stanoveno, že spodní cestu U.—P. nutno po čas střelby uzavírati vojenskými strážemi pro přejezd povozy a přechod lidmi na dobu nežli pásmo terénu mezi střelnicí a touto cestou zaroste opět dubovým lesem, t. j. na dobu 15—20 let. V bodě 4. podmínek pak je vysloveno, že pro přejezd obyvatelů obce P. po čas střelby na školní střelnici uvolní ředitelství státních lesů cestu vedoucí přes Č. do U. podél vojenské stráže č. 6, 5, 4, jak z plánku jest patrno.
Odvolání, které z výměru tohoto podalo ředitelství státních lesů a statků v Užhorodě, a v němž brojilo proti povinnosti, v bodě 4. podmínek mu uložené, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
Maje rozhodovati o stížnosti, musil si nss v prvé řadě ujasniti podstatu nař. rozhodnutí. Rozhodnutím tímto uloženo ředitelství státních lesů a statků, aby po dobu používání vojenské střelnice ke střelbě, kdy z důvodů bezpečnostních nutno t. zv. spodní cestu z P. do U. jak pro povozy, tak pro chodce uzavříti, dalo k disposici jako náhradní cestu pro veřejnou komunikaci lesní cestu vedoucí z P. přes Č. do U. Ukládá se tedy státu, jako vlastníku této lesní soukromé cesty, povinnost, aby trpěl užívání její naznačeným způsobem. Důvodem pro stanovení této povinnosti je úvaha, že nerušené používání vojenské střelnice vyžaduje, aby pro spojení mezi P. a U. byla na místo t. zv. spodní cesty, tomuto spojení normálně sloužící, za daných poměrů (vykácení lesa) však pro ohrožení při střelbě proň nezpůsobilé, opatřena náhradní komunikace. Povinnost uložená státu jako vlastníku lesní cesty čelí tedy k tomu, aby bylo zajištěno, že bude lze vojenské střelnice podle jejího určení užívati bez nebezpečí, že střelbou by byly ohroženy životy lidské. Jest proto vlastním cílem úředního opatření vybavení vojenské střelnice takovým způsobem, aby vyhovovala požadavkům bezpečnosti, jež na zařízení takové se musí klásti. Tím se dochází k závěru, že v daném případě je nutno zřízení náhradní cesty posuzovati stejně jako zajištění místa potřebného pro vojenskou střelnici samotnou. Ale pak lze tuto náhradní cestu získati jedině způsobem předepsaným v § 12 zák. čl. XXXIX:1895, t. j. nedocílí-li se v té příčině dohody, může min. zem. obrany, resp. nyní vzhledem k zák. č. 2/1918 Sb. a k zák. č. 218/1920 Sb. min. nár. obrany v dohodě s min. vnitra, na základě zprávy správního úřadu naříditi vyvlastnění dotyčného pozemku, jež ovšem se může omeziti na přenechání jeho k dočasnému užívání, jakým se jeví příkaz, aby ředitelství státních lesů a statků v Užhorodě dalo zmíněnou cestu pro veřejnou komunikaci k disposici. Vzhledem na kompetenci v cit. § 12 normovanou nutno uznati, že ani měst. notářský úřad v Užhorodě, ani zem. úřad v Užhorodě, jimž jinak podle § 20 zák. čl. XXXVI:1879 přísluší rozhodování ve věcech týkajících se ubytování vojska, nebyly příslušnými, aby st-lce uložily za povinnost dáti po dobu používání vojenské střelnice v Užhorodě k disposici svoji lesní cestu jako náhradní komunikaci; rozhodl-li žal. úřad o této otázce, překročil tím meze své příslušnosti.
Slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž bylo možno, aby se nss zabýval otázkou, zda st-lce náhrada za obávané škody, způsobené jí lesními krádežemi, přísluší či nikoliv.

Citace:

č. 11849. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 779-781.