Č. 11895.
Samospráva okresní: Okolnost, že zem. president nepoužil práva zrušiti podle § 97 odst. 2 org. zák. usnesení okresního výboru, nebrání tomu, aby bylo projednáno odvolání z usnesení toho včas podané.
(Nález ze dne 7. května 1935 č. 15688/35.)
Věc: Aurelie T. v B. proti zemskému úřadu v Brně a proti okresnímu úřadu v Boskovicích o úpravu zaopatřovacích platů.
Výrok: Nař. rozhodnutí zem. úřadu v Brně ze 4. června 1932 se zrušuje pro nezákonnost. Stížnost na rozhodnutí okr. úřadu v Boskovicích z 2 8. června 1932 se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Jak plyne ze služební smlouvy z 12. července 1912, uzavřené mezi manželem st-lčiným Osvaldem T. a silničním výborem okresu blanského, jmenován byl Osvald T. podle usnesení silničního výboru okresu blanského z 10. května 1909 zatímním okr. cestmistrem a podle usnesení ze 14. listopadu 1919 definitivním okr. cestmistrem. Podle bodu 3. cit. smlouvy měl Osvald T. nárok na roční služné v sumě 1800 K, jež pobíral od 1. října 1910, dále na 5tileté přídavky po 200 K od nastoupení služby, t. j. od 16. června 1909 počítajíc a na pensijní pojištění své i své rodiny podle pensijních norem stanovených a platných pro státní úředníky, při čemž mu byla doba zatímní služby od 16. června 1909 do 14. listopadu 1910 do služebních let započítána.
Dne 3. března 1921 prohlásil Osvald T , že činí nárok na úpravu svého služného ve smyslu § 41 zák. z 23. července 1919 č. 444 Sb.
Když manžel st-lčin dne 14. května 1922 zemřel, byly st-lce vyměřeny zaopatřovací požitky usnesením správní komise silničního výboru okresu blanského z 9. ledna 1923 na základě § 29 zák. ze 3. října 1907 č. 63 z. z. čes. ve znění zák. č. 444/1919 Sb., jelikož její zemřelý manžel 3. března 1921 protokolárně prohlásil, že podle § 41 cit. zák. č. 444/1919 Sb. činí si nárok na úpravu svého služného ve smyslu tohoto zákona. Usnesením z 22. března 1922 téže komise přiznány byly st-lce ještě mimořádné a nouzové výpomoci podle § 1 zák. č. 495/21 a podle § 14 zák. č. 394/22 Sb.
Žádostí z 29. září 1928 domáhala se st-lka zvýšení vdovské pense, poněvadž podle smlouvy, kterou uzavřel silniční výbor s jejím manželem, měl její manžel pro sebe a svou rodinu nárok na pensijní pojištění podle pensij. norem platných pro státní úředníky, nevztahuje se tudíž na vypočítání její vdovské pense § 29 zák. č. 443 a 444/1919 Sb., nýbrž ustanovení § 5 zák. ze 17. prosince 1919 č. 2/1920 Sb. Tvrdila pak, že její vdovská pense vypočítaná ve smyslu cit. zák. a smlouvy jest mnohem vyšší, a to v roční úhrnné sumě 18050 Kč.
Mor. zem. výbor výnosem z 26. listopadu 1928 sdělil správní komisi silničního výboru okresu blanského, že na zaopatřovacích požitcích st-lčiných vyměřených výnosem zem. výboru z 1. července 1927 nelze nic měniti, a to z těchto důvodů: Podle prohlášení ze 3. března 1921 uvedl okr. cestmistr Osvald T., že podle § 41 zák. z 23. července 1919 č. 444 Sb. činí nárok na úpravu svého služného ve smyslu tohoto zák.
Na základě tohoto prohlášení byly také požitky okr. cestmistra upraveny a zaopatřovací požitky vdově vyměřeny. Vdova Aurelie T. není naprosto zkrácena, jelikož podle zák. z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. byla její pense vyměřena v souladu s pensí vdovy státního úředníka stejné kategorie, stejných rodinných poměrů a stejné služební doby. V předloženém rozpočtu Jednoty čsl. úředníků samosprávných v Praze není vzato v úvahu výše zmíněné prohlášení, v důsledku čehož se jeví rozdíl ve stanovení pense. O tom byla st-lka uvědomena výměrem okr. úřadu v Boskovicích z 20. prosince 1928.
Proti tomuto rozhodnutí podala st-lka 2. ledna 1929 odvolání, jež bylo se zprávou okr. hejtmana v Boskovicích ze 4. března 1929 předloženo zem. úřadu. Výnosem ze 7. ledna 1930 vrátil zemský úřad v Brně odvolání spolu s jednacími spisy okr. úřadu s poukazem, aby okr. úřad vydal v první stolici rozhodnutí o nároku st-lky, neboť jak bylo zjištěno, nebyla věc v první instanci dosud rozhodnuta.
Okr. výbor v Boskovicích pak výměrem z 1. dubna 1931 zamítl žádost st-lčinu o úpravu vdovského platu a zaopatřovacích požitků dítek podle zák. č. 2/1920 Sb.
Proti tomuto výměru podala st-lka podáním z 12. května 1931 k zem. úřadu v Brně nové odvolání. K tomuto odvolání sdělil zem. úřad v Brně přípisem ze 4. června 1932 okr. hejtmanovi v Boskovicích, že jelikož lhůta podle ustanovení § 97 odst. 2 již uplynula, stalo se usnesení okr. výboru pravoplatným, třebaže okr. výbor nebyl podle § 91 v souvislosti s §em 53 odst. 3 org. zák. příslušným k vydání nař. rozhodnutí. Na to okr. úřad v Boskovicích oznámil st-lce výměrem z . června 1932, že mu bylo shora cit. výnosem sděleno, že usnesení okr. výboru z 1. dubna 1931, intim. výměrem okr. úřadu v Boskovicích z 26. dubna 1931, ohledně úpravy pense stalo se následkem prošlé lhůty pravoplatným.
O stížnosti uvážil nss toto:
Ve věci samé vytýká stížnost nař. rozhodnutí zem. úřadu nezákonnost a dovozuje, že se žal. úřad nemůže dovolávati ustanovení § 97 odst. 2 org. zák., ježto ustanovení to směřuje zřejmě na případy zcela zvláštní, když totiž okr. výbor vydal usnesení, jež se příčí zákonu nebo vybočuje z mezí jeho působnosti a není dána možnost dosíci nápravy opravnými prostředky. Nikdy však nelze užiti tohoto ustanovení na ony případy, kdy strana jest usnesením okr. výboru dotčena a včas se dožadovala opravnými prostředky nápravy u nadřízené instance zcela podle právního poučení v nař. usnesení jí daného. V takovém případě musí nadřízený úřad rozhodnouti.
Nss musil dáti stížnosti za pravdu.
V konkrétním případě jde o zaopatřovací požitky vdovy po okr. cestmistru, ustanoveném při okr. silničním výboru v Blansku. Podle § 1 zák. z 30. září 1919 č. 536 Sb. okr. cestmistři, ustanovení při okr. silničních výborech na Mor. a ve Slez., mají co do služebních platů, pensí a zaopatřovacích požitků (pro děti, vdovské pense) stejná práva jako obdobní úředníci v Čechách podle zák. ze 3. října 1907 č. 63 z. z., pokud se týče z 23. července 1919 č. 444 Sb. Podle § 40 zák. č. 444/1919 Sb. spory o příjmy služební a výslužné úředníka, o zaopatřovací požitky vdov a sirotků, jakož i ostatní spory vzešlé ze služebních poměrů úředníka rozhodují se pořadem instancí samosprávných.
Nová úprava a organisace veřejných úřadů správních a jejich příslušnost byla provedena zák. o organisaci politické správy ze 14. července 1927 čís. 125 Sb. V § 4 cit. zák. se stanoví, že okr. úřady vykonávají ve svém obvodu práva, jež podle předpisů dosud platných příslušela na Mor. a ve Slez silničním okresům; podle § 5 zem. úřady vykonávají ve svém obvodu vnitřní správu (čl. 1) a práva, jež podle předpisů dosud platných příslušela v Čech., na Mor. a ve Slez. zem. (správním) výborům, komisím...
Podle těchto ustanovení přešlo na okr. úřady a zem. úřady rozhodování i o sporech podle § 40 zák. č. 444/1919 Sb. V čl. 8 org. zák. pak se stanoví, že pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se odvolati z rozhodnutí (opatření a nálezů) okr. úřadu k zem. úřadu.
Ve sporném případě rozhodoval o žádosti st-lčině za úpravu zaopatřovacích platů okr. výbor v Boskovicích jakožto součást okr. úřadu a tuto žádost zamítl poučiv st-lku, že si může podati odvolání do 15 dnů k zem. úřadu. Z toho, co bylo shora řečeno, vyplývá, že odvolání ve sporech o zaopatřovacích platech vdov po okr. cestmistrech není vyloučeno. Ale pak podle čl. 8 odst. 2 zák. o org. správy bylo přípustno odvolání k zem. úřadu a tento byl povinen, když odvolání bylo podáno včas, o něm věcně rozhodovati (§ 80 odst. 1 org. řádu). To se však v daném případě nestalo, naopak žal. úřad odmítl o odvolání st-lčině vůbec rozhodnouti, poněvadž lhůta podle ustanovení § 97 odst. 2 org. zák. již uplynula a stalo se usnesení okr. výboru pravoplatným, třebaže okr. výbor nebyl podle § 91 v souvislosti s §em 53 odst. 3 org. zák. příslušným k vydání tohoto usnesení.
Tento názor žal. úřadu však není správný, neboř odst. 2 § 97 org. zák. má na mysli zcela jiné případy, totiž ony, kde jde o usnesení okr zastupitelstva, výboru nebo komisí, které se příčí zákonu nebo vybočují z mezí působnosti okr. zastupitelstva, výboru nebo komisí, jež může i zem. president sám ve lhůtě nejvýše šesti měsíců ode dne jejich uveřejnění z úřední povinnosti zrušiti, tedy o usneseních okr. zastupitelstva, výboru nebo komisí, která nepodléhají odvolání v cestě instanční a kde rozhoduje okr. hejtman nebo zem. president z moci dozorčí.
Ve sporném případě rozhodoval sice o žádosti st-lčině okr. výbor, ačkoliv k tomu vzhledem k ustanovení § 91 v souvislosti s §em 53 odst. 3 org. zák. nebyl kompetentní, avšak, poněvadž šlo o spor ve věci vdovské pense, kde odvolání není vyloučeno, nemohl se žal. úřad odvolati na ustanovení § 97 odst. 2 org. zák. a odmítnouti odvolání, nýbrž bylo jeho povinností, aby odvolání to vyřídil.
Vycházel-li však žal. úřad z názoru, že rozhodnutí okr. výboru, třebas nezákonné, nabylo právní moci vzhledem k tomu, že nebylo zem. presidentem ve smyslu § 97 odst. 2 org. zák. zrušeno ve lhůtě 6 měsíců, jest jeho názor mylný, jakž zavinil nesprávný výklad cit. ustanovení. I slušelo nař. rozhodnutí zem. úřadu v Brně zrušiti podle § 7 zák. o ss.