Čís. 736.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Předpisy lichevního zákona o předražovaní vztahují se nejen na kup a prodej, nýbrž i na směnu předmětů potřeby. Co do posouzení přiměřenosti ceny jest při směně oceňovati plnění každé ze stran.
(Rozh. ze dne 18. února 1922, Kr I 169/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhovět po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Mostě ze dne 4. prosince 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle § 7 čís. 3 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Názor, který uplatňuje zmateční stížnost s hlediska důvodu zrna tučnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. v ten rozum, že trestní předpisy lichevního zákona o předražovaní se vztahují pouze na případy koupě a prodeje, nikoliv také na případy, kde došlo ke směně předmětu potřebu za jiný předmět potřeby, jest právně mylným. »Cenou« ve smyslu § 7 zákona o trestání válečné lichvy není jenom úplata v hotových penězích, nýbrž i v jiných předmětech majetkové hodnoty, pokud nejsou vyloučeny z obchodu. Se stanoviska hospodářského jest lhostejno, přeplácí-li se předmět potřeby penězi, či byla-li zaň poskytnuta jiná věc majetkové hodnoty. Nebylo by tudíž na místě, omezovati zákonné předpisy o předražovaní jen na koupi a prodej v technickém slova smyslu, nýbrž dlužno jich použiti na každé Úplatné jednání, tedy i na smlouvy, při nichž smluvní strana poskytuje za předmět, jehož nabývá, úplatu nikoliv v hotových penězích, nýbrž ve věcech jiných, tudíž i na smlouvy směnné. Úzký výklad, jaký dává zákonnému ustanovení o předražovaní zmateční stížnost, příčí se také účelu tohoto ustanovení. Zjištění, je-li při smlouvě směnné požadovaná cena, t. j. cena ve smyslu shora uvedeném, zřejmě přemrštěnou, není arci tak snadné jako při smlouvě kupní, kde kupitel poskytuje úplatu za předmět potřeby v penězích. Při smlouvě směnné nutno v prvé řadě zjistiti ceny předmětů směny v penězích, a vzájemný poměr těchto cen lze pak teprve položití za základ dalšímu zjištění. Skutková povaha předřazování podle § 7 zák. o trestání válečné lichvy vyhledává ovšem nejen, aby cena, již pachatel žádá za předmět potřeby, byla zřejmě přemrštěna, nýbrž také, aby si pachatel byl vědom, že cena předmětu, jím nabízeného, jest o tolik nižší, než cena předmětu, nabízeného mu druhou smluvní stranou, že ji dlužno považovati za zřejmě přemrštěnou. Pachatel musí si tedy býti vědom ceny předmětu směnné smlouvy a přemrštenosti ceny, již žádá za svůj předmět. V tomto případě nutno tedy zjistiti, byl-li si stěžovatel vědom nejen toho, jakou cenu má kráva, kterou nabídl Augustu F-ovi, nýbrž i toho, jakou cenu mají kráva a koza, které mu dal směnou za jeho krávu August F. Rozsudek nalézacího soudu zjišťuje, že obžalovaný ocenil svou krávu vůči F-ovi na 12.000 Kč, ačkoliv ji sám koupil za 7.000 Kč, a že kráva a koza, které předal F. stěžovateli, měly podle posudku znalce Františka H-a cenu 11.500 K. Že si však stěžovatel byl vědom, že mají kráva a koza F-ovy tuto cenu znalcem udávanou, rozsudek nezjišťuje, a v tom spočívá neúplnost rozsudku po rozumu § 281 čís. 5 tr. ř., kterou stížnost také výslovně vytýká, uvádějíc, že pro zlý úmysl obžalovaného jest rozhodným, jak vysoko cenil krávu F-ovu u porovnání se svojí krávou. Ježto rozsudek tohoto zjištění neobsahuje, jest stižen zmatečností dle čís. 5 § 281 tr. ř. a bylo proto zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek zrušiti a věc vrátiti nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Aby bylo zjištěno uvedené subjektivní vědomí obžalovaného, bude potřebí, zjistiti také váhu krávy a kozy F-ovy a všechny okolnosti, podle nichž stěžovatel mohl sonditi na cenu těchto dobytčat. Podle vzájemného poměru hodnoty krávy stěžovatelovy a hodnoty, kterou stěžovatel cenil nebo podle zjištěných okolností ceniti mohl krávu a kozu, které dostal směnou za svou krávu, bude lze nalézacímu soudu posouditi po stránce subjektivní i objektivní, byla-li cena stěžovatelem za krávu požadovaná zřejmě přemrštěna, přesahuje-li nezákonný zisk jeho 2000 Kč, při čemž zvláště dlužno též uvažovati tu okolnost, že při směně každý ze smluvníků snaží se oceniti předmět, který on ku směně nabízí, co nejvýše.

Citace:

č. 736. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 107-109.