Čís. 738.

Podílnictví na krádeži.
Pro zločinnou kvalifikaci dle § 186 lit. a) tr. zák. jest lhostejná cena věcí, které podílník ukryl, na sebe převedl nebo kterým opatřil odbyt.
Lhostejno (§ 186 lit. b) tr. zák.), že věci byly pouze jedenkráte ukryty, pachatelem na sebe převedený neb v odbyt dány.
(Rozh. ze dne 18. února 1922, Kr II 11/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku expositury krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 3. prosince 1920, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 lit. a), b) tr. zák. Důvody:
Stížnost dovozuje — uplatňujíc zmateční důvod § 281 čís. 10 tr. ř. — že na základě skutečností v rozhodovacích důvodech uvedených nemůže se jednati o zločin, nýbrž jen o přestupek § 474 (správně patrně 464) tr. zák., poněvadž stěžovatelka dala si darovati jen 3 zástěry, 2 šátky a jednu bluzu, kteréžto předměty byly úplně nepotřebné a neměly ceny, kvalifikující krádež na zločin; dále, že nalézacím soudem bylo nesprávně použito § 186 b) tr. zák., poněvadž se nemůže jednati o věci »vícekráte« ukryté nebo na se převedené. Než stížnost je na omylu. Nehledě ani к tomu, že pro posouzení, je-li podílnictví na krádeži zločinem nebo přestupkem, jest s hlediska § 186 a) tr. zák. cena věcí, které podílník ukryl, na sebe převedl nebo kterým opatřil odbyt, zcela lhostejná a rozhoduje s hlediska tohoto ustanovení pouhé vědomí pachatelovo, že krádež, z níž věci pocházejí, byla spáchána způsobem zločinným, — kteréžto vědomí je nalézacím soudem zjištěno — přehlíží stížnost, že nalézací soud nezjišťuje dále, že stěžovatelka opatřila jiným ukradeným věcem odbyt a že hodnotě těchto věcí odpovídala kupní cena 400 K, spoluobžalovanou Josefou P-ovou zaplacená. Ustanovení § 186 b) tr. zák. pak mluví ovšem o »vícekráte ukrývaných věcech«, ale zákon míní těmito slovy zřejmě totéž, co by byl přesněji vyjádřil slovy: »třeba vícekráte ukrývaných... věcí«, vždyť není důvodu, pro který by zásada, vyslovená v § 186 b) tr. zák. — totiž, že zločinnost podílnictví zakládá výše ceny předmětů podílnické činnosti — neplatila také tehdy, když tento důvod zločinnosti je zjednán jediným činem podílníkovým, to tím méně, že tento výklad § 186 b) tr. zák. je v souhlasu se zásadou § 173 tr. zák., dle níž pro vypočtení výše ceny, rozhodující o zločinnosti krádeže a jiných trestných činů na cizím majetku (dvorní dekrety ze dne 20. března 1812 č. 981 a ze dne 4. května 1816, čís. 1244 Sb. zák. soud.), je lhostejno, podává-li se obnos nebo cena z jednoho nebo z více trestných činů téhož druhu.

Citace:

č. 738. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 111-112.