Čís. 779.

Nadmírnost, přemrštěnost zisku překupníka, třebas neměl živnostenského povolení, nezakládá ještě skutkové podstaty přečinu dle § 11 čís. 4 lich. zák., pakli jeho činností byl umožněn anebo usnadněn přechod předmětů potřeby z výroby na spotřebitele.
(Rozh. ze dne 21. března 1922, Kr II 337/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Novém Jičíně ze dne 1. dubna 1921, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečiny dle § 11 čís. 4 a § 7 čís. 3 zákona ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud shledává u obžalovaného skutkovou podstatu řetězového obchodu — vsunutí se obžalovaného jako zbytečného mezičlánku mezi spotřebitele a výrobce — v tom, že obžalovaný, který neměl v době, o niž jde, živnostenského oprávnění k obchodování dobytkem — jedině, aby vydělal peníze — dobytek, 3 krávy za 2800 Kč, za 3300 Kč a 2000 Kč koupil a ihned se ziskem za 4000 Kč, za 5000 Kč a za 2800 Kč dále zcizil. Právem zmateční stížnost obžalovaného, dovolávajíc se zmatečního důvodu čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř., a dovozujíc, že obžalovaný již na základě opovědi živnosti byl oprávněn k obchodování dobytkem a že krávy koupil z příkazu jiných osob, napadá výrok nalézacího soudu jako právně mylný. Snaha, docíliti osobního výdělku, zisku, je příznakem jakéhokoliv, též oprávněného, hospodářsky nutného neb účelného obchodování. Jestiť výdělek, zisk nezbytnou pohnutkou a důvodnou odměnou obchodníka za hospodářskou funkci jeho. Nadmírnost, přemrštěnost jeho zisku pak činí sice obchodníka odpovědným s hlediska § 7 zákona o válečné lichvě, nezbavuje však sama o sobě činnost obchodníka povahy hospodářské nutnosti neb účelnosti a nečiní ji proto sama o sobě zbytečnou ve smyslu § 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě. Zbytečnost překupnické činnosti pachatelovy dlužno posuzovati— nikoli s hlediska ostatního oprávněného obchodnictva, nýbrž — s hlediska zájmů spotřebitelů; nedostatek živnostenského oprávnění pachatelova k obchodování činí sám o sobě pachatele zodpovědným dle předpisů živnostenského řádu, nelze však již z tohoto nedostatku samotného odvozovati zbytečnost a ne užitečnost překupnické činnosti. Otázku, byla-li činnost pachatelova zbytečnou a neužitečnou pro zásobování spotřebitelů předměty potřeby, dlužno naopak řešiti v tom směru, zdali spotřebitelé mohli dolíci předmětu potřeby vůbec, nebo výhodněji sami bez pachatele či zdali přechod předmětů z výroby na spotřebitele mohl se díti výhradně jen nebo dál se výhodněji prostředkující činností pachatele překupníka. V tomto správném smyslu však nalézací soud činnosti stěžovatelovy vůbec nerozebral. Nalézací soud odvozuje neužitečnost vsunutí se stěžovatelova výhradně z úmyslu výdělečného a z nedostatku živnostenského oprávnění; odbývá obhajobu stěžovatelovu poznámkou, že stěžovatel použil všelijakých nevěrohodných vytáček, a opomíjí zejména skutečnost, že osoby, od nichž stěžovatel krávy koupil, a osoby, jimž je prodal, bydlí v různých obcích, jakož i osvědčení při hlavním přelíčení předložená, jimiž osoby, pro které že krávy koupil stěžovatel udal, dosvědčily, že žádaly obžalovaného, aby krávy pro ně koupil. Nalézací soud vychází tudíž výrokem o vině stěžovatelově co do přečinu § 11 čís. 4 zákona o válečné lichvě z nesprávného použití zákona co do pojmu řetězového obchodu; výrok ten je zmatečný dle čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř. a bylo jej proto zrušiti.

Citace:

č. 779. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 176-177.