NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 1 (1901)

Civilní řízení.

Grundriss des Civilprocessrechtes, von Dr. D. Ullmann, k. k. Hofrath, Prof. an der Univ. Prag. Leipzig, Duncker et Humblot, 1900.
Práce tato jest druhým oddílem druhého svazku soustavného spracování rakouského práva soukromého i veřejného, jehož ve stručné podobě podjali se podporou četných jiných odborníků profesoři Dr. A. Finger, Dr. D. Frankl a Dr. D. Ullmann.
Pojednav úvodem (str. 1 až 4.) o pojmu řízení soudního vůbec a o rozdílu řízení sporného a nesporného zvláště (I.), o vývoji rakouského práva procesného (II.), o jeho nyní platných pramenech (II.), o jeho právní povaze (IV.), o výkladu právních předpisů práva procesného (V.), o místních i časových mezích jeho (VI.) a, dotknuv se písemnictví platného práva procesného (VII.), rozdělil spisovatel další svůj rozbor na dvě knihy, z nichž prvá dotýká se procesných subjektů, jich zástupcův a pomocníkův, druhá pak věnována jest nauce o řízení sporném zvláště.
Prvé knihy titul prvý »O soudu« seznamuje čtenáře ve svém prvém oddílu »O soudech civilních a jich ústrojí« s pojmem soudů civilních vůbec, s rozdílem soudů řádných a mimořádných, výpočtem soudů těchto, druhy oněch i pořadem stolic soudních, s jednotlivými osobami soudními (soudce, odborný soudce laický, soudcovští úředníci pomocní, soudní kancelář a úředníci výkonní), se způsobem vykonávání soudní právomoci a s ustanoveními o vyloučení i odmítání soudních osob; U. věnuje pak druhý oddíl »O příslušnosti civilních soudův« nauce o pojmu civilní věci sporné (občanská věc právní, obmezení ohledně panovníka a státních úředníků), o souvislosti věcí civilních s věcmi trestními i správními, o sporech o příslušnosť soudců civilních s jinými úřady a, pojednav posléze o soudní pravomoci vůbec (uvažování příslušnosti, mimořádné určování příslušnosti, její trvání i meze, o soudci z příkazu a k dožádání činném, o poskytování právní pomoci a o zákonných obmezeních projednávání o příslušnosti), uvádí pak spisovatel, přidržuje se zákonného pořadí, předpisy o věcné příslušnosti (včetně předpisův o tom, jak určuje se cena sporného předmětu) a o místní příslušnosti ve věcech sporných.
Druhý titul prvé knihy pojednává pod společným nápisem »O stranách, jich zástupcích a pomocnících« o procesních subjektech a jich postavení vůbec (strany, zástupcové, vedlejší osoby ve sporu), o způsobilosti ku sporu, způsobilosti procesní a postulační, o zákonných zástupcích, zmocněných zástupcích, zástupcích z povolání (advokáti, finanční prokuratura a notáři), o vedlejší intervenci, opovědění rozepře a o pojmenování auktora.
Druhá kniha »O řízení sporném« vykládá v titulu prvém o sporu vůbec tím způsobem, že oddíl prvý jedná o postupu sporu a základních zásadách občanského řízení sporného, oddíl druhý o procesních úkonech stran i soudce, jakož i o doručování, oddíl třetí o místě a čase procesních úkonův a o procesuálném zmeškání, čtvrtý oddíl »Ochrana proti zneužívání procesních práv« o jistotě procesní, nákladech procesních, právu chudiny, a návrhu na přísežné vyjevení majetku, pátý oddíl: »O řízení vůbec« pak kryje se celkem s titulem prvým až sedmým třetího oddílu prvé části c. ř. s. a zakončen jest naukou o přerušení a klidu řízení.
Druhý titul druhé knihy »Řízení před sborovými soudy prvé stolice«, nastíniv stručně průběh řízení vůbec, seskupuje ve svém oddílu prvém »Řízení až do rozsudku« příslušné zákonné předpisy pod troje záhlaví, z nichž I. »Průprava ústního přelíčení« obsahuje nauku o žalobě, žalobě určovací, objektivním a subjektivním hromadění žalob, náležitostech spisu žalobního, procesních podmínkách žaloby, vyřízení žaloby, založení procesního poměru a jeho účincích, prvém roku, písemné odpovědi na žalobu, zvláštních přípravných podáních ve smyslu § 258. c. ř. s. a o řízení přípravném, II. pak jedná o ústním přelíčení (§§ 257. až 265. c. ř. s.), kdežto III. záhlaví věnováno jest výkladu: »O důkazu a řízení průvodním« a rozděleno jest na čásť všeobecnou, v níž vytknuty jsou základní zásady práva důkazního, vysvětleny břímě průvodní, námitka průvodní a odvod, pojednáno o důkazu právních pravidel, zproštění břemene průvodního následkem soudního doznání, nepopření, notoriety a odsuzujícího nálezu trestního, o nepřímém dokazování (mimosoudní doznání) a o zákonných důmněnkách, a rozebrány jsou posléze zákonné předpisy o dokazování (§§ 275. až 291. c. ř. s.), a na část zvláštní, jednající pod písmenami A až F o jednotlivých prostředcích průvodních, totiž o důkazu listinami, svědky, znalci, místním ohledáním, výslechem stran, jež je zakončena naukou o zjištění důkazů.
V druhém oddílu: »Soudní vyřízení rozepře« vykládá spisovatel o zamítnutí žaloby v případech, uvedených v §§ 230., 239., 260. a 261. c. ř. s., o vyřízení sporné věci konsolidací, smírem, upuštěním od žaloby a rozsudkem, o jednotlivých druzích rozsudku, o obsahu rozsudku, jeho vynesení, prohlášení, doručení i písemném vyhotovení, o opravě rozsudku i skutkové povahy a o doplnění rozsudku.
Podrobiv v třetím titulu druhé knihy soustavnému rozboru předpisy o řízení před soudy okresními (§§ 431. až 460. c. ř. s.), věnuje spisovatel čtvrtý titul téže knihy řízení opravnému, včetně mimořádné opravné prostředky žalob pro zmatečnosť a o obnovu řízení, a pátý, poslední titul řízením mimořádným, soudním řádem upraveným, a onomu ve věcech manželských, dále nauce o soudech živnostenských a řízení před těmito soudy, i zakončuje pojednáním o řízení upomínacím. —
Co do soustavy tudíž spisovatel jednak zachovává pořadí, zvolené jím v jeho díle o Josefinském soudním řádu (»Das österreichische Civilprocessrecht«), jednak přidržuje se pořádku zákonného, od něhož ovšem v jednotlivostech z účelů didaktických vhodně se odchyluje. Ze zmíněného díla staršího nad to převzaty jsou všeobecné pojmy a výměry, hledíc k novému stavu zákonodárnému, buď nezměněné, buď novým těmto poměrům přizpůsobené.
Co do obsahu jest dílo shora dotčené výkladem jurisdikční normy i s uvozovacím její zákonem (vyjma předpisův o příslušnosti ve věcech nesporných) a civilního řádu soudního se zákonem uvozovacím, při čemž na místech příslušných dovoláváno jest se předpisů prováděcích, zejména zákona organisačního, jednacího řádu, min. nařízení z 1. června 1897 čís. 128. a 129. ř. z. o odborných soudcích laických, min. nařízení z 18. července 1897 čís. 170. ř. z. o osobách kancelářských, min. nařízení z 9. prosince 1897 čís. 283. ř. z. o řízení věcech manželských a zákona o soudech živnostenských; a povšimnuto si předpisů řádu exekučního, jakož i předpisů, novými zákonnými ustanoveními procesními v platnosti ponechaných.
V objemu svém pak (182 stránky) sleduje snahu po stručnosti, co možná největší, takže místy pouze zákonné předpisy beze vší poznámky se uvádějí (na př. při jednání o příslušnosti ve věcech horních), jindy (na př. v kapitole o časových mezích zákonů procesních) ani příslušná ustanovení zákonná podrobněji nejsou uvedena. Proto také otázek sporných jen zřídka jest se dotýkáno a, pokud se tak děje, naznačen pouze názor spisovatelův a nikoli též druhdy i dobře myslitelné a důvodné mínění opáčné. Tak na př. uvádí se, že zmešká-li jedna strana prvý rok a strana druhá neučiní návrhu na vynesení rozsudku pro zmeškání, zařídí se dle výsledku jednání, čeho třeba, z moci úřední — ač pochybno, nenastane-li pak klid řízení; — nebo: zašla-li překážka soudce, z příkazu důkaz provádějícího, ustanoví k tomu soudce jiného přednosta soudu — ač § 247 jest výjimečným předpisem oproti zásadě § 34. odst. II. j. n.; — nebo, že protokol též svědkem podepsán býti musí — § 343. c. ř. s. a contr. §§ 212. a 216. c. ř. s.; — že odvolateli pojati lze právní vývody ve spis odvolací i tehda, zřekne-li se nejprve i jen sám ústního líčení odvolacího — spíše trvati sluší na požadavku předem již zabezpečeného souhlasu odpůrcova, ježto jinak bez překážky bylo by lze, zákon obcházeti; — že dohodnutí se stran o klidu řízení nemá vlivu na řízení odvolací — mlčky, nedostavením se, projevené zajisté (§ 491. c. ř. s.), výslovné, při roku prohlášené však ano (§ 491 c. ř. s. a contr. §§ 463. a 168. c. ř. s.) — a, že, byla-li v řízení směnečném žalobci uložena náhrada útrat, platí 14denní lhůta pariční — rovnosť stran? — Posléze v podrobnostech jedné jen ještě věci budiž se dotčeno. Jednaje totiž o výkladu právních pravidel práva procesního a zmiňuje se při tom o zodpovědění některých pochybných otázek nových zákonů procesních, vydaném jednak ministerstvem spravedlnosti, jednak nejvyšším soudem, prohlašuje spisovatel o odpovědech ministerstvem spravedlnosti daných zcela správně, že jimi samostatnosti soudcovské nijak nemá se býti dotýkáno, kdežto o odpovědech, daných nejvyšším soudem, poznamenává, že jimi již předem zabrániti se mělo možnému kolísání praxe a, že tudíž mají ráz autoritativního prohlášení, ačkoliv přece dle známých platných zásad i tyto odpovědi mají zajisté jen tolik ceny a váhy, kolik jim pro vnitřní jejich hodnotu přísluší.
Pro svou stručnosť, při tom však úplnosť, přehlednosť v uspořádání látky a jasnost výkladu jest dílo, shora poznačené, výbornou rukojetí pro toho, kdo vstupuje na práh studia práva procesního, aby, zjednaje si takto celkový obraz o věci, přikročil pak s úspěchem k zevrubnějšímu a prohloubenějšímu bádání v této předůležité disciplině, a neméně i pro toho, komu právě jen na tomto celkovém obrazu o věci záleží.
Dr. Vážný.

Citace:

VÁŽNÝ, František. Grundriss des Civilprocessrechtes.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1901, svazek/ročník 1, s. 472-474.