Č. 2272.

Domovské právo (Slov.): Z rozhodnutí obce o domovské příslušnosti podle § 10 uher. zák. čl. 22 z r. 1886 jde pořad instanční k správnímu výboru župnímu, který rozhoduje jako poslední instance.
(Nález ze dne 27. dubna 1923 č. 6897.)
Věc: Emilie B. v P. proti županskému úřadu župy šarišské v Prešově o domovskou příslušnost.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Městská rada v Prešově vydala st-lce, vyhovujíc její žádosti, dne 15. října 1921 domovský list, jímž se jí přiznává domovské právo v P. od 1. ledna 1895 podle § 7 zák. čl. 22 z r. 1886 z důvodu, že její roku 1914 zemřelý manžel Gejza B., pokladník státního berního úřadu, nabyl tamtéž domovského práva podle § 10 téhož zákona.
Rozhodnutím ze dne 9. prosince 1921 zrušila městská rada v P. tento domovský list a žádost st-lky za přiznání domovského práva, odvozeného z domovského práva jejího manžela, zamítla z důvodu, že její manžel v P. od roku 1891 stále bydlivší a tam r. 1914 zemřelý vů- bec nepřispíval, jak úředním vyšetřováním zjištěno, po čas svého pobytu v P. k obecním břemenům. Současně přiznala městská rada v P. st-lce domovské právo v P., kterého si od smrti svého manžela do 1. ledna 1918 samostatně získala tím, že od roku 1891 v P., jak úředním vyšetřováním zjištěno, bydlí a stále přispívá i k městským přirážkám.
Nař. rozhodnutím ze dne 13. února 1922 zamítl župan župy šárišské st-lčino odvolaní z důvodů rozhodnutí v odpor vzatého.
Rozhoduje o stížnosti na toto rozhodnutí podané, zkoumal nss především z úřední povinnosti otázku, bylo-li nař. rozhodnutí vydáno úřadem k tomu příslušným a došel k zápornému jejímu zodpovědění na podkladě těchto úvah:
V daném případě jde o rozhodnutí obce ve smyslu § 10 zák. čl. 22 z r. 1886, totiž o rozhodnutí o žádosti st-lky za přiznání domovské příslušnosti odvozené z domovské příslušnosti jejího zemřelého manžela.
Jde tedy o rozhodnutí obce vydané v soukromé záležitosti určité jednotlivé osoby.
Podle odst. 2 § 25 téhož zák. článku jest z rozhodnutí obce, vydaných v soukromých záležitostech určitých jednotlivých osob, přípustno odvolání na správní výbor a podle § 23 č. 2 zák. čl. 26 z r. 1896 rozhoduje o stížnostech na rozhodnutí správního výboru, vydaných o přijetí osob, v obci se usadivších, do svazku obecního dle §§ 9, 10, 11 a 164 zák. čl. 22 z r. 1886 uherský správní soud.
Ze srovnání obou předpisů jde jasně, že v konkrétním případě jest podle zákona instancí druhou a poslední správní výbor, čili že župan resp. županský úřad v záležitosti, o kterou jde, instancí rekursní vůbec není, a že rozhodl-li o st-lčině odvolání v cestě instanční, učinil tak jako orgán k rozhodování takovému absolutně nepříslušný.
Proto bylo nař. rozhodnutí zrušiti jako zmatečné a nezákonné podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2272. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1115-1116.