Č. 2199.Státní úředníci: Nabyl-li stát. úředník z rozhodnutí upravujícího výši jeho odpočivných požitků pravoplatného nároku, není přípustno, aby výše požitků těch byla později úřadem jednostranně snížena jen proto, že úřad má za to, že při původním rozhodnutí bylo použito nesprávné právní normy. (Nález ze dne 7. dubna 1923 č. 5839).Prejudikatura: Boh. 1792 adm. Věc: Dr. Vojtěch R., pensionovaný předseda sedrie v N., proti generálnímu finančnímu ředitelství pro Slovensko v Bratislavě (min. taj. Dr. Em. Hrbek) o úpravu odpočivných požitků. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost. Důvody: Rozhodnutím presidenta republiky ze dne 27. října 1919 přeložen byl st-l, až do té doby předseda sedrie v B. B., na trvalý odpočinek s těmito ročními požitky pensijními: pense 12000 Kč, drahotní přídavek 2400 Kč, bytná pense 1440 Kč. Rozhodnutím min. sprav, z —, vydaným se souhlasem min. fin., byly st-li na jeho žádost se zřetelem na ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 270 sb. vyměřeny pen- sijní požitky penízem 16308 Kč a 50% místního přídavku 2004 Kč ročně se zpětnou platností od prvního dne měsíce následujícího po sproštění činné služby. Dne 11. října 1921 žádal st-l za úpravu pense podle vl. nař. ze dne 25. srpna 1921 č. 298 sb. z. a n. žádaje, aby mu poskytnuto bylo ročně: 1) 80% zvýšení pense o 13046 Kč 40 h, 2) drahotní přídavek od 1. ledna 1920 2880 Kč, 3) drahotní přídavek pro manželku 400 Kč a nouzová výpomoc od 1. listopadu 1920 2880 Kč. Nař. rozhodnutím bylo st-li sděleno, že podle § 14, odst. 1 a 2 vl. nař. č. 298/1921 měla býti st-li původně dle uherských norem vyměřená pense ročních 12000 K a bytné 1440 K až do provedení zmíněného nařízení ponechána, ježto vyměření pense dle zák. ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. bylo předčasné. Ježto by i z úpravy podle cit. vlád. nař. 298/1921 za dobu od 1. prosince 1919 do 31. prosince 1921 resultoval přeplatek 182,67 Kč a přeplatky dle posl. odst. §u 14 cit. nař. až do účinnosti tohoto nařízení nemají býti sráženy, byly nař. rozhodnutím teprve od 1. října 1921 upraveny pensijní požitky st-lovy na tyto roční obnosy: 1) zvýšená trvalá pense 15840 Kč, 2) drahotní výpomoc 984 Kč, 3) příplatek na manželku 400 Kč, 4) nouzová výpomoc 1512 Kč. Dosavadní pensijní požitky a to: roční pense 16308 Kč a bytná pense ročně 2004 Kč, byly dnem 31. prosince 1921 zastaveny, při čemž přeplatek za dobu od 1. října do 31. prosince 1921 v částce 618 Kč resultující předepsán byl srážkou k náhradě. Proti rozhodnutí tomuto směřuje stížnost k nss pro nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že dosavadní pense 16308 Kč s bytným 2004 Kč byla snížena na 12000 Kč a 1440 Kč a nastavena dnem 31. prosince 1921, dále že nová pense určena byla toliko obnosem 15840 Kč a konečně, že přeplatek 618 Kč se předpisuje ke srážce.O stížnosti této uvažoval nss takto: Není sporu o tom, že st-l přeložen byl na trvalý odpočinek rozhodnutím presidenta republiky ze dne 27. října 1919, že jeho aktivní požitky zastaveny byly koncem prosince 1919 a že jeho odpočivné požitky vyměřeny byly původně podle norem uherských. K žádosti jeho, v níž vznesl nárok, aby na pokladě požitků normovaných zákonem ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. podle zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 270 sb. byly st-li vyměřeny odpočivné požitky podle pensijní základny 16308 Kč a 50% místního přídavku pro Prahu, t. j. 2004 Kč, — kterážto základna odpovídá platům pragmatikálních úředníků 3. stupně platového 5. hodn. třídy, — vyměřilo min. sprav. se souhlasem min. fin výměrem ze dne 5. srpna 1920 č. — st-li odpočivné požitky se zřetelem k ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920 č. 270 sb. tak, že obdržel prvním dnem měsíce následujícího po sproštění činné služby na výslužném obnos 16308 K a 50% místního přídavku obnosem 2004 K ročně. Tímto výnosem rozhodnuto bylo o nároku st-lem vzneseném subsumpcí určitých skutkových okolností pod předpisy určitých zákonů. Výnos ten vešel v moc práva a nemohl býti z moci úřední v neprospěch strany zrušen pro domnělé nesprávné použití zákona. Tak vyslovil nss již ve svém nálezu ze dne 29. prosince 1922 č. 11195, Boh. 1792 adm., právní názor, že, došlo-li k přiznání určitých služebních požitků na základe žádosti úředníkovy, v níž uplatňoval na podkladě tvrzených skutečností a s odvoláním na platné právní normy přesně formulovaný nárok, kde tedy jistý nárok úředníkův učiněn byl předmětem rozhodování úřadu správního, nutno trvati na tom, že výrok na tomto podkladě vydaný zakládá, vešel-li v moc práva (a nejde-li o pouhé chyby početní), pro úředníka nabyté právo, které mu dodatečně úřadem jednostranně nemůže býti odňato. To jest všeobecná zásada uznávaná v řízení správním vůbec, z níž ani pro obor, o nějž tu jde, výminku připustiti nelze, poněvadž není tu odchylného předpisu právního. Poněvadž v daném případě st-l z cit. rozhodnutí min. sprav., které vešlo v moc práva, nabyl práva na výši odpočivného v rozhodnutí tom stanovenou, nebyl žal. úřad oprávněn, z moci úřední výši odpočivného měniti v neprospěch st-lův pouze proto, že vycházel z názoru, že rozhodnutí min. sprav. použivši nesprávných norem bylo nezákonné. Pokud při veřejném ústním líčení se strany žal. úřadu bylo namítnuto, že úprava odpočivných požitků ve zmíněném rozhodnutí min. sprav. obsažená se stala toliko provisorně, jest tvrzení toto v rozporu se spisy a zejména v odporu se zněním zmíněného rozhodnutí min. sprav. samého, ježto rozhodnutí to neobsahuje ničeho, z čeho by se na provisorní povahu úpravy jím prováděné dalo souditi. Pokud konečně st-l brojí proti tomu, že mu nebylo přiznáno zvýšení odpočivných požitků podle vl. nař. ze dne 25. srpna 1921 č. 298 sb. na podkladě odpočivného, jak mu je upravilo min. sprav. v souhlase s min. fin., nemohl nss o této námitce jednati, poněvadž žal. úřad, odstraniv svým rozhodnutím základnu pro požadované zvýšení, nerozhodl a ani nemohl rozhodnouti o tom, zda st-li dožadované jím zvýšení podle vl. nař. č. 298/1921 i při oné jím odstraněné základně přísluší, čili nikoliv (§ 5 zák. o ss).