Č. 1987.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: Podle § 9 dávk. řádu pro Čechy z r. 1915 nelze uznati za připočítatelné ná- klady za vysázení smrčků, když stromky ty z prodané nemovitosti nějakým způsobem zase zmizely a v době zcizení na ní již nejsou.
(Nález ze dne 19. února 1923 č. 14109/22.)
Věc: Josef a Žofie F. v Ch. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Kupní smlouvou z 6. června 1918 prodali st-lé lesní parcely č. a pastvinu č. k. — v P. Antonínu J. za 28000 K.
Při vyměření dávky z přírůstku hodnoty nebyl k ceně nabývací připočítán peníz 3400 K jako náklad na vysázení 17000 smrčků — dle udání st-lů cenu prodaných pozemků trvale zvyšující.
Vyměření dávky bylo nař. rozhodnutím potvrzeno, což stížnost naříká pro nezákonnost a pro vadnost řízení.
Stížnost hájí náhled, že dlužno náklady uznati připočítatelnými, byly-li učiněny k trvalému zvýšení hodnoty nemovitosti v době, která jest vzata za základ k vyměření dávky, a že nezáleží na tom, zda skutečně bylo docíleno trvalé zvýšení hodnoty nemovitosti čili nic, ježto účinek tento nezávisí na vůli majitele, nýbrž často, jako v daném případě, na přírodě, proto prý úplně dostačí, když st-lé prokázali, že vysázeli v lese 17000 smrčků, aniž třeba důkazů, že se tato sadba vydařila.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Dávk. řád pro Čechy z r. 1915 uvádí jako připočítatelné náklady v § 9 demonstrativně výlohy na novostavby, přístavby, výstavby a přestavby, na zlepšení kulturního stavu hospodářských a lesních pozemků a na jiné hospodářské meliorace, vkupné pro vodovody, výlohy nebo příspěvky k výlohám na stavby silnic, chodníků, stok, na stavby vodní, příspěvky vodním družstvům, pokud tyto příspěvky slouží k zařízení a nikoliv k udržování staveb vodních a j. v.
Z povšechné povahy těchto nákladů, mezi nimiž také jsou zařazeny náklady na zlepšení kulturního stavu lesních pozemků, jest souditi, že lze k nabývací ceně připočítati pouze náklady, kterými bylo docíleno trvalé zvýšení hodnoty nemovitosti, na niž byly věnovány, tak že účinek jich na obecnou hodnotu nemovitosti v době zcizení dochází výrazu ve zvýšené její hodnotě hospodářské; z toho však následuje, že k nákladům těmto přihlížeti nelze, když věci, které udaným nákladem do nemovitosti byly dány, nějakým způsobem z ní opět zmizely a v době zcizení na ní jež nejsou.
Názor stížnosti nelze proto shledati správným.
Proto se jeví neodůvodněnou další námitka, že řízení jest vadné, poněvadž vyměřující úřad nevyšetřoval, zda se sazenice ujaly či neujaly, kolik se jich ujalo dobře a kolik špatně, poněvadž — jak ukázáno — připočítání nákladu uvedeného bylo podmíněno tím, že se zasazené stromky ještě na pozemcích nalézaly.
Nař. rozhodnutí založeno na zjištění, že smrčky vsázené do pozemku zcizeného se buď špatně ujaly nebo vůbec neujaly. Ani ve správním řízení ani ve stížnosti nebylo tvrzeno, že smrčky na zcize- ných nemovitostech v době prodeje ještě rostly a nebyly o tom důkazy nabídnuty — dlužno proto pokládati zjištění správního úřadu za nepopřené a netřeba se obírati výtkami, které stížnosti činí způsobu, jímž správní úřad ke zjištění svému dospěl.
Stížnost jeví se proto neodůvodněnou, pročež byla zamítnuta.

Citace:

Nález č. 1987. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 549-551.