Č. 1820.

Státní úředníci (slovenská výhoda): Usnesení ministerské rady ze dne 27. července 1920 č. 22047 neposkytuje úředníku právního nároku na postup do určitého platového stupně nebo na vyrovnávací přídavek vyšší, než činí finanční výhoda původně při jmenování na Slovensko poskytnutá.
(Nález ze dne 5. ledna 1923 č. 20273/22 1).
Prejudikatura: Boh. 1699 adm.
Věc: Dr. Vilém H. v Bratislavě proti ministerstvu spravedlnosti v Praze (min. tajemník Dr. Karel Vodstrčil) stran »slovenské výhody«.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl jako rada zemského soudu s požitky 2. platového stupně 7. hodn. třídy jmenován rozhodnutím presidenta republiky z 10. srpna 1920 tabulárním soudcem u sedrie v Bratislavě s přiznáním služebních požitků 4. stupně 6. hodn. třídy.
Byl mu tudíž tímto jmenováním přiznán ve smyslu bodu 2 B usnesení min. rady ze dne 27. července 1920 č. 22047 jako »slovenská výhoda« postup co do požitků o 1 hodnostní třídu a 2 platové stupně a to ve formě jednak povýšení, jednak postupu do vyšších platových stupňů.
Propočtením služební doby byl by st-l ke dni 1. ledna 1921 dosáhl 3. platového stupně 6. hod. třídy s přeslužbou 1 roku 15 dní.
V důsledku tohoto propočtení služební doby a vzhledem k přiznanému původnímu postupu o 1 hod. třídu a 2 platové stupně byl st-li nař. rozhodnutím jako »slovenská výhoda« dle odst. 3 bodu 2 B cit. usnesení min. rady normovaný zvláštní vyrovnávací přídavek vyměřen tím způsobem, že mu od 1. ledna 1921 byly poukázány služební požitky 3. stupně platového 5. hodn. třídy.
O stížnosti uvážil N. s. s. takto:
Usnesení min. rady ze dne 27. července 1920 č. 22047, o něž st-l svůj právní nárok opírá, neposkytuje mu právního nároku na postup do určitého platového stupně nebo na vyrovnání přídavek vyšší, než činí finanční výhoda původně při jmenování na Slovensko poskytnutá.
Tento právní názor vyslovil N. s. s. již ve svém nálezu ze dne 27. listopadu 1922 č. 5579, Boh. 1699 adm., na jehož bližší odůvodnění se dle § 44 jedn. řádu poukazuje.
St-l ani netvrdí, že by byl nař. rozhodnutím ve finanční výhodě při původním jmenování na Slovensko mu přiznané nějak zkrácen, nýbrž dovozuje toliko, že původní slovenská výhoda 1 hodnostní třídy a 2 platových stupňů musí mu býti zachována jako nový postup vzhledem k výsledku propočítání služební doby.
Nárok takový, — jak již shora zmíněno — st-li nepřísluší.
St-l nemůže se však také dovolávati žádného zákonného ustanovení, z něhož by mohl dovozovati nárok, aby mu při novém stanovení požitků byla vyhrazena určitá přeslužba vedle poskytnutých požitků 5. hodn. třídy 3. platového stupně. Nárok takový není založen ani v cit. usnesení min. rady ze dne 27. července 1920 — kde se st-li přiznává toliko nárok, aby mu při propočítání služební doby a při obdobných zákonných úpravách byl zachován finanční efekt výhody původně poskytnuté — ani v předpisech § 50 a 51 služ. pragm.
Žal. úřad nepřiznal st-li nový postup, jak se mylně domnívá, nýbrž stanovil mu nař. rozhodnutím toliko nové služební požitky (5. hodn. třídy 3. stupně platového) a sice jako ekvivalent finanční výhody původně poskytnuté. Poněvadž pak st-l jiného nároku nemá a sám také ani netvrdí, že by stanovením nových služebních požitků byl ve finančním efektu původní slovenské výhody nějak zkrácen, musila býti stížnost jako bezdůvodná zamítnuta.

Stejně v nálezu z 5. ledna 1923 č. 20274.

Citace:

Nález č. 1820. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, číslo/sešit 1, s. 190-191.