Č. 1813.

Státní zaměstnanci: 1. Poukaz požitků při jmenování, postupu nebo povýšení státního úředníka jest pouhým aktem deklaratorním a není schopen právní moci — 2. Úřad, který nedopatřením, chybou v počítání neb jiným omylem poukázal požitky chybně, může vždy bez zvláštního řízení nesprávný poukaz nahraditi správným. — 3. Započítání služebních dob předchozích jest možné teprve ode dne definitivního jmenování.
(Nález ze dne 3. ledna 1923 č. 54.)
Věc: Dr. Otto Krajíc v Ch. proti ministerstvu financí (min. koncipista Dr. Kamil Kalousek) o úpravu služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 nastoupil finanční konceptní službu 11. července 1916 a byl po třech letech jmenován finančním koncipistou v 10. hodnostní třídě s platností od 11. července 1919 a poukázáno mu služné 1. stupně 10. hodnostní třídy.
K žádosti jeho započítána mu do postupu služební doba strávená v předchozí soudní praxi 1 rok 3 měsíce a 5 dní (výnos min. fin. z 22. července 1920 č. 6145 pres.) a dvě válečná pololetí (výnos z 23. června 1920 č. 6/7) a uznáno výnosem zem. fin. ředitelství z 27. srpna 1920, že mu přísluší od 1. listopadu 1918 (den nápadu 6. dubna 1918) do 30. dubna 1919 služné 1. stupně 10. hodnostní třídy, od 1. května 1919 do 30. dubna 1920 služné 2. stupně 10. hodnostní třídy, od 1. května 1920 pak služné 1. stupně 9. hodnostní třídy.
Tento výnos byl výnosem z 18. května 1921 zrušen a uznáno, že st-li správně přísluší požitky 1. stupně 10. hodnostní třídy od 1. srpna 1919 do 31. srpna 1919 (den nápadu 6. dubna 1917), 2. stupně 10. hodnostní třídy od 1. září 1919 do 31. července 1920 (den nápadu 6. dubna 1919) a že přeplatek vzniklý částkou K 2257 85 bude se srážeti v měsíčních částkách po 100 K počínaje 1. června 1921.
Stížnost do tohoto výměru byla nař. rozhodnutím zamítnuta jako neodůvodněná a při tom připomenuto, že st-l není si vědom toho, že každé započtení jest možné s účinností teprve ode dne jmenování definitivním úředníkem, tedy u st-le teprve od 1. srpna 1919, a že nečiní rozdílu mezi ideálním dnem nápadu práva a skutečným možným poukazem, jejž bylo lze provésti u 1. stupně 10. hodnostní třídy teprve od 1. dne měsíce následujícího po dni jmenování definitivním úředníkem a u 2. stupně po platové úpravě dne 1. září 1919 (zkrácení trienálek na bienálky).
Stížnost naříká toto rozhodnutí jako nezákonné a navrhuje, aby dekret zem. fin. ředitelství z 18. května 1921 a rozhodnutí min. fin. z 2. září 1921 byly zrušeny.
Nss opřel rozhodnutí o této stížnosti o tyto úvahy: . Stížnost vytýká, že potvrzení dekretu z 18. května 1921 bylo právně nepřípustné, poněvadž platně nabytá a vykonávaná práva bez zákonného podkladu byla opět odňata.
Žal. úřad v odvodním spise namítá, že dekret zem. fin. ředitelství z 27. srpna 1920 zaviněn byl chybou v počítání, byla totiž místo dvou válečných pololetí započítána 2 léta a doplatky poukázány se zpětnou platností od 1. listopadu 1918, ač st-l jmenován byl definitivním úředníkem teprve v červenci 1919, měl tudíž nárok na doplatky teprve od 1. srpna 1919.
Tento stížný bod neshledán odůvodněným, neboť dle § 45 služ. pragm. má teprve definitivně ustanovený úředník nárok na požitky, které dle platných zákonů odpovídají jeho postavení v třídě hodnostní. Poukázání požitků při jmenování, postupu nebo povýšení není než aktem deklaratorním nemajícím jiného významu, než prohlášení, že tomu kterému úředníku přísluší dle platných zákonů určité služební požitky dle té které hodnostní třídy, nikoli aktem konstitutivním, kterým se požitky ty teprve vyměřují. Nelze proto mluviti o tom, že poukázáním požitků dotčený úředník teprve na ně práva nabývá, a že poukaz ten jest opatřením moci práva schopným, nýbrž dlužno připustiti, že úřad — který nedopatřením, chybou v počítání nebo jiným omylem poukázal požitky chybně — chybu tu, ať již se stala ve prospěch nebo na újmu úředníka, vždy bez zvláštního řízení může napraviti a nesprávný výpočet a poukaz správným zákonu odpovídajícím opatřením nahraditi. Poněvadž dekret ze dne 18. května 1921 proti dekretu z 27. srpna 1920 není než takovou opravou — nemohl N. s. s. shledati nezákonnost v tom, že nař. rozhodnutí, potvrzujíc dekret z 18. května 1921, opravu v něm uvedenou uznalo přípustnou.
2. Stížnost brojí proti zásadě nař. rozhodnutí, že každé započítání jest možné teprve ode dne jmenování definitivním úředníkem, tudíž u st-le vzhledem k tomu, že 11. července 1919 byl jmenován definitivním úředníkem, teprve od 1. srpna 1919, trvajíc na tom, že není zákonného ustanovení, kterým zásada ta jest vyslovena.
Také tento stížný bod nemá opory v zákonu. Služební pragmatika rozeznává mezi ustanovením úředníkem a přípravnou službu. Úředníkem státním stane se osoba, která příslušným úřadem za podmínek v zákoně předepsaných byla státním úředníkem ustanovena, a které o tomto ustanovení byl vydán dekret obsahující udání příslušných požitků. Teprve dodáním dekretu počíná státní služební poměr, není-li v dekretu výslovně stanoven jiný den (§§ 4—7 služ. pragm.).
Jen osoba, která tímto způsobem ve státní službě úředníkem jest ustanovena, jest definitivním úředníkem státním, má nárok na zařadění do hodnostního pořadí, § 36, na požitky odpovídající tomuto pořadí, § 45, a důsledkem toho na postup do vyšších stupňů platových a na postup časový. Nároky ty však jsou vyloučeny u osob, které jen provisorně jsou ustanoveny nebo které jsou ve službě přípravné, poněvadž osoby ty nejsou zařaděny do hodnotních tříd — tudíž také nemohou nabýti práv, která na takovém zařadění jsou závislá. Stížnost jeví se proto neodůvodněnou i bylo ji zamítnouti.

Citace:

Nález č. 1813. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, číslo/sešit 1, s. 180-181.