Č. 2312.

Školství: Jednotlivé osoby učitelské nemají subjektivního práva, aby určité místo na veřejné škole národní bylo zásadně určeno pro osoby toho neb onoho pohlaví (před účinností zákona z 13. července 1922 č. 226 sb.).
(Nález ze dne 4. května 1923 č. 7672).
Prejudikatura: Boh. 1002, 1102 a 1350 adm.
Věc: Karel Z. v Ch. proti ministerstvu školství a národní osvěty o vypsání místa ředitelského na první dívčí občanské škole v Ch.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem zš rady ze 3. ledna 1918 bylo povoleno rozdělení dosud jednotné dívčí školy občanské v Ch. ve dvě školy a bylo ustanoveno, že od 1. ledna 1918 jest pokládati za zákonně systemisované na každé z obou škol po jednom místě řiditelky.
Při uprázdnění tohoto místa při 1. škole občanské úmrtím dosavadního držitele ustanovila zš rada výnosem z 29. ledna 1920 podle usnesení ze dne 20. ledna 1920 ve smyslu § 113 def. řádu školního, aby toto místo bylo vypsáno jako místo řiditelky.
Dne 8. června 1921 vypsal okresní školní výbor v Ch. konkurs, proti jehož znění, vylučujícím uchazeče mužské, podal st-l stížnost, která byla rozhodnutím zš rady zamítnuta, poněvadž st-l k podání stížnosti není legitimován.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jako neodůvodněné, jelikož místo, o něž jde, bylo shora uvedeným výnosem systematisová- no výhradně pro řiditelku a bylo tudíž vypsání konkursu za účelem jeho obsazení pouze pro síly ženské zcela správným a zákonu odpovídajícím.
Nss uznal stížnost za bezdůvodnou z těchto úvah:
Podle § 2 zákona ze dne 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 může se kognice nss-u dovolávati toliko ten, kdo tvrdí, že rozhodnutím neb opatřením správního úřadu bylo nezákonným způsobem porušeno jeho subjektivní právo.
St-l tvrdí, že nař. rozhodnutím bylo nezákonně porušeno jeho právo ucházeti se o ono místo, kteréžto právo podle jeho názoru plyne z předpisů § 48 zákona o školách národních z roku 1869, změněného zákonem z 10. dubna 1919 č. 205 sb., z prováděcího nařízení k tomu zákonu ze dne 5. srpna 1919 č. 473 sb., dále z §§ 14, 15 a 16 zákona z r. 1869 a konečně z §§ 104 a 113 def. řádu školního z roku 1905.
Tvrzení to však není důvodné 1) —
Jelikož tedy podle vylíčeného nař. rozhodnutím nějaké subjektivní právo st-le porušeno nebylo a ani porušeno býti nemohlo, bylo stížnost zamítnouti.

Další odůvodnění je souhlasné s odůvodněním nálezu Boh. 1350 adm.

Citace:

Nález č. 2312. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1186-1187.