Č. 1853.

Zgnámky: K výkladu předpisu § 1 zákona ze dne 30. července 1895 č. 108 ř. z. vylučujícího ze zápisu slovní známky, které obsahují výhradný údaj o místě, času nebo způsobu výroby atd. a o významu slova »výhradný« v tomto předpisu.
(Nález ze dne 17. ledna 1923 č. 573.)
Prejudikatura: Boh. 1644 a 1704 adm.
Věc: Firma »Deutsche Maschinenbau- und Vertriebsgesellschaft m. b. H.« v Berlíně (adv. Dr. Alfons Pless z Prahy) proti ministerstvu obchodu v Praze (min. koncipista Dr. Makarius) stran ochranné známky.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Nař. rozhodnutím ze dne 17. ledna 1921 vyslovilo ministerstvo obchodu, vyslechnuvši prve st-lku, že slovní známka »Kopirum«, přihlášená k zápisu u obchodní a živnostenské komory v Praze pro kopírovací stroje, papír a knihy, barevné pásky, registrační mapy, barvy a barviva a zapsaná tam pod čís. 13652, neměla býti zapsána dle § 1 známk. novely ze dne 30. července 1895 č. 108 ř. z. a nařídilo výmaz známky té z rejstříku. Dalším rovněž nař. rozhodnutím ze dne 4. listopadu 1921 vyslovilo totéž ministerstvo, vyslechnuvši prve stěžující si společnost, podle § 21 lit. d) zákona o ochraně známek ze dne 6. ledna 1890, že slovní známka »Kopirum«, přihlášená st-lkou k zápisu u obchodní a živnostenské komory v Praze pro zboží skupiny 1—4 a 6 a zapsaná tam pod č. 78036 Vídeň č. ohlášky 5320 Praha, neměla býti pro účetní a kancelářské potřeby a nářadí, tudíž i pro kopírovací stroje (papír a papírové zboží) zapsána dle § 1 známkové novely ze dne 30. července 1895 č. 108 ř. z. Zároveň nařídilo ministerstvo, aby obmezení ochrany této známky bylo v uvedeném rozsahu ve známkovém rejstříku zapsáno.
Nss uvážil o stížnostech do rozhodnutí těch podaných toto:
Podle § 1 známk. novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z. jsou vyloučeny ze zápisu slovní známky, které obsahují údaj o místě, času nebo způsobu výroby, o jakosti, účelu, ceně, množství anebo váze zboží jimi chráněného.
Podstatu tohoto předpisu sluší shledávati podle názoru nss nikoli v tom, že by zákon byl chtěl naprosto zabrániti, aby známka vyjadřovala nějaký údaj o kvalitě, výrobě a pod. zboží jí opatřeného. Důvod tohoto omezení pří výběru známek jest spatřovati v tom, že zákonodárce nechtěl dopustiti, aby zápisem slov potřebných nebo vhodných k popisu výrobků a zboží jako známek, bylo užívání slov takových omezováno ve prospěch jednoho podnikatele na úkor ostatních. Při výkladu cit. zákonného ustanovení je tedy klásti hlavní důraz na slovo »výhradný« a za rozhodné pokládati v tom směru nikoliv, zda slovo za známku volené obsahuje vedle údajů v § 1 novely z r. 1895 vyznačených ještě údaje jiné, nýbrž toliko, není-li slovo za známku zvolené o sobě dle obyčejného svého smyslu t. j. dle svého filologického významu určeno nebo není-li ho aspoň fakticky užíváno k popisu výrobků nebo zboží. V souhlase s tímto pojetím zákona jest vykládati výraz »výhradný« uvedeného předpisu v ten rozum, že vyloučeny jsou ze zápisu výrazy, které právě nejsou ničím jiným než výrazovým prostředkem převzatým z daného materiálu jazykového a určeny dle svého vlastního významu k popisu. Nebrání tudíž naopak zákaz § 1 novely zápisu známek, jež byť i nějakou vlastnost zboží naznačovaly a i svůj původ z daného jazykového materiálu zřejmě prozrazují, přece jen svým zrakovým a sluchovým zjevem tak se odlišují od běžných prostředků jazykových, že mají ráz vymyšleného, umělého výrazu jazykového a nikoli výrazu z řeči prostě převzatého. Neboť při takových uměle utvořených slovních známkách není již onoho nebezpečenství, jemuž zákon, jak bylo řečeno, patrně chtěl čeliti, totiž, aby zápisem nebyly monopolisovány vhodné a potřebné prostředky výrazové, jež jsou společným kulturním majetkem společnosti.
Otázka, zda v konkrétním případě slovní útvar za známku zvolený má ráz výrazu z řeči převzatého či zda obměny invencí jeho původce na běžném výrazu provedené propůjčují slovní známce ráz slova nově utvořeného — fantasijního, je otázkou hodnocení skutkových okolností, tedy otázkou, kterou může nss přezkoumávati jen s hlediska druhého odstavce § 6 zák. o ss. V daném případě mohl tedy soud podle povahy věci jedině uvážiti, je-li závěr žal. úřadu, že ve sporné známce »Kopirum« koncovka »um« nemění podstatný zrakový a sluchový dojem kmene »kopir« tak, že slovo takto utvořené není slovem fantasijním ve smyslu shora vyloženém a známka bude se tudíž jeviti jako výhradný údaj vlastnosti zboží určeného pro účely kopírovací, logicky vůbec možný.
Možnost takového závěru však popříti nelze.
Nss neshledal tedy, že v tomto směru nař. rozhodnutí založena byla na nesprávném názoru právním nebo na řízení vadném. Pokud stížnosti vytýkají, že úřad nezjišťoval, jak předpisuje 2. odst. § 1 známk. zákona z r. 1890, pokud se týče novela ze dne 17. března 1913 č. 65 ř. z. díl I., jak pojímána jest sporná známka v kruzích obchodních, neshledal nss ani po této stránce v postupu úřadu nezákonnosti nebo vady řízení setrvávaje i v tomto případě při názoru podrobně odůvodněném v nálezu ze dne 28. listopadu 1922 č. 18013, Boh. 1704 adm., že jde-li o známky, jichž zápisu vadí zákaz § 1 nov. z roku 1895, je nerozhodno, jak dlouho se známky užívá a jak pojímají známku zúčastněné kruhy obchodní.
Pokud stížnost do rozhodnutí ze dne 4. listopadu 1921 vytýká jako nezákonnost, že jím prohlášena byla známka za nepřípustnou pro veškeré účetní a kancelářské potřeby a nářadí a papírové zboží, ač mělo vysloviti nepřípustnost jen pro kopírovací zboží, nemohl nss ani v tomto směru dáti stížnosti té za pravdu. Žal. úřad prohlásil známku za neschopnou k zápisu pro určité druhy zboží v přihlášce stěžující si firmy uvedené a to ty, pod jejichž generelní označení firmou samou zvolené možno jest — což stížnost ani nepopírá — zařaditi potřeby kopírovací. Nějaká zvláštní skupina obsahující právě jen stroje a potřeby kopírovací v této přihlášce, pokud se týče v zápise na ní se zakládajícím uvedena není. Za tohoto stavu věci nelze úřadu důvodně vytýkati, že by byl postupoval nesprávně, jestliže výmaz nařídil stran skupin; do nichž pojmově potřeby kopírovací náležejí. Povinnost úřadu, aby sám nově seskupil zboží v přihlášce označené a tak přihlášku sám opravoval nebo doplňoval, ze zákona dovoditi nelze. Stěžující si firmě ovšem zůstává volno, aby pro ony kategorie zboží nař. rozhodnutím z rejstříků vymazané, pokud kopírovacími potřebami nejsou, přihláškou přiměřeně upravenou ochranu sporné známky si zajistila.
Z veškerých uvedených důvodů bylo stížnosti zamítnouti jako bezdůvodné.

Citace:

Nález č. 1853. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 263-265.