Č. 2177.

Vyvlastnění. — Stavební ruch: 1. Vyvlastnění podle zákona o stavebním ruchu nemá místa u nemovitostí, které vlastník za účelem v § 1 zák. tohoto vytčeným za schválení státního pozemkového úřadu prodal společenstvu k účelům těm zřízenému — dokud lhůta pro započetí stavby neuplynula aniž se stavbou bylo započato. — 2. Význam knihovního stavu při vyvlastňování dle zák. o stav. ruchu.
(Nález ze dne 31. března 1923 č. 5284.)
Věc: Stavební a úsporné družstvo pro okres H. L. v Ch. (adv. Dr. Ant. Klouda z Prahy) proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnění pozemku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžujícího si družstva z vyvlastňovacího nálezu osp-é v Mostě z 22. prosince 1921, jímž k žádosti družstva »Bau- und Schrebergärten-Genossenschaft für O. und Umgebung« povoleno ve smyslu § 5 zák. z 11. března 1921 č. 100 sb. vyvlastnění pozemků ve výměře 2782 m2 z parcel č. kat. — v H. L., náležejících vlastnicky Adolfu W. tamtéž, za účelem stavby obytných domů.
Nss při rozhodování o této stížnosti přihlédl k těmto úvahám:
Dle podstaty vlastnictví jako pojmové právní možnosti neobmezeného nakládání s věcí hmotnou, může vlastník nemovitosti, pokud není zákonem obmezen, volně zciziti — není však ke zcizení zavázán. Vyvlastnění zákonem připuštěného lze proto užíti pouze tehdy, když z ohledu na obecné dobro jeví se nabytí nějaké věci nutným a vlastník věc tu dobrovolně postoupiti nechce.
Výrok úřadu odnímá tu vlastníku vlastnictví a nastupuje na místo smluvní disposice vlastníka. Z podstaty věci jde, že lze tímto způsobem vyjmouti z vlastnictví osoby jedné a přikázati do vlastnictví osoby druhé pouze věc, s kterou prvá osoba do úředního zásahu mohla ještě volně nakládati — čili jinými slovy — kterou mohla smlouvou volně postoupiti — že naproti tomu vyvlastnění vyloučeno jest vůči osobě, která před úředním zásahem věc svou smlouvou převedla na osobu jinou a podle smlouvy té jest vázána, aby věc této osobě do vlastnictví odevzdala. Za tohoto stavu věci může se vyvlastnění brániti postupující poukazem, že třeba v knihách pozemkových ještě jako vlastník jest zapsán a třeba ještě věc fysicky neodevzdal, nemá více práva volného nakládání s věcí tou a nemůže ji expropriatu postoupiti.
Úvahy ty odůvodněny jsou ustanovením §§ 364 a 365 o. z. o., podávají se též z pojmu vyvlastnění, jak je mají na mysli zákony o stavebním ruchu z 11. března 1921 č. 100 a z 27. ledna 1922 č. 45 sb.
Z úvah těchto jde, že v řízení vyvlastňovacím netoliko knihovní vlastník, nýbrž také osoba, která od vlastníka si za účelem zastavění ve smyslu § 1 zák. o stavebním ruchu dobrovolným výkupem opatřila pozemky, jest stranou oprávněnou, aby provedla nárok dle § 3, odst. 4 zák. a že pozemky, o kterých tento dobrovolný výkup se zdařil — nemohou býti za stejným účelem vyvlastněny pro osobu třetí, dokud lhůta pro započetí stavby stanovená neuplynula, aniž se stavbou bylo započato.
Dle děje případu sporného byl v době zahájení vyvlastňovacího řízení pro zúčastněnou stranu stav skutečný ten, že stěžující si družstvo s majitelem velkostatku jako prodávajícím uzavřelo kupní smlouvu, kterou tento majitel družstvu prodal pozemky v kat. obci v H. L. — , tedy pozemky v celkové výměře 30357 m2 za úhrnnou kupní cenu 47391 K 70 h a že stpú k této smlouvě udělil výnosem ze 14. června 1921 zásadní a výnosem ze 7. prosince 1921 konečný souhlas.
Přihlíží-li se k tomu, že ustanovení § 7 zábor. zák. v znění zákona z 11. března 1921 č. 108 sb., dle něhož zcizení zabraného majetku vyžaduje svolení stpú a jest bez něho neplatné, má pouze ten význam, že platnost smlouvy a zcizení do schválení stpú jest suspendována — že však schválením smlouva o zcizení nabývá účinnosti dnem uzavření a že stpú zásadní souhlas se smlouvou nemůže více odvolati — tu zřejmo, že již 17. září 1921, kdy zúčastněné družstvo »Bau und Schreber-gärtengenossenschaft« žádalo o vyvlastnění pozemků shora uvedených, mělo stěžující si družstvo žalovatelný právní nárok ze smlouvy proti majiteli velkostatku na postoupení pozemků, o které jde, že kupní cenu smluvenou také zaplatilo a pozemky ty do vlastnictví převzalo; — stěžující si družstvo byvši k roku na 9. prosinec 1921 stanovenému přizváno jako zúčastněná strana, nárok ten při tomto roku také uplatnilo, žádajíc zároveň, aby vyvlastňovací řízení bylo zastaveno a družstvu sporné pozemky ponechány a předložilo komisi plán činžovního domu, který příštím rokem zamýšlí stavěti.
Z toho jde, že se v tomto případě zdařil dobrovolný výkup pozemků k účelům v § 1 zák. o stavebním ruchu č. 100 z r. 1921 a č. 45 z r. 1922 naznačený, že proto nebyla možnost, aby pozemky stěžujícím si družstvem pro stavbu obytných domů dohodou s dosavadním vlastníkem nabyté byly vyvlastněny pro jiné družstvo za týmž účelem — neboť nedostávalo se předpokladu § 4 zák. č. 100 z r. 1921 a zák. č. 45 z r. 1922, poněvadž toto druhé družstvo neprokázalo, že dobrovolný výkup k účelům § 1 se vůbec nezdařil, pouhý průkaz, že druhému družstvu výkup byl odepřen — nestačí, když výkup dříve již zdařil se jinému družstvu, tytéž účely sledujícímu a majitel pozemků proto, chtěl-li poctivě jednati, pozemky, o kterých již uzavřel smlouvu trhovou se stěžujícím si družstvem, nesměl po druhé prodati družstvu jinému.
Právní posouzení, kterého nesporná skutková podstata došla v nař. rozhodnutí a které vyznívá ve výroku, že v době zahájení řízení vyvlastňovacího v deskách zemských (29. listopadu 1921) nepříslušelo odvolávajícímu se družstvu vlastnictví ani jiné závazné disposiční právo k vyvlastněným částem naduvedených pozemků nemá dle úvah shora provedených opory v zákoně, zejména není stav knihovní za všech okolností rozhodný pro posouzení otázky, zdali vůbec a proti komu vyvlastnění má místa.
Nález vyvlastňovací, pokud jím vyvlastněny byly části pozemků — na které stěžující si družstvo smlouvou kupní s vlastníkem uzavřenou nabylo právního nároku na postoupení do vlastnictví, odporuje tudíž zákonu, pročež dle § 7 zák. o ss muselo býti zrušeno.

Citace:

Nález č. 2177. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 936-938.