Č. 2054.

Závodní výbory: Dle § 6 zákona o závodních výborech nepřísluší závodním výborům zřízeným v podnicích společenstev s ručením omezeným právo vysílati delegáty do schůzí správní a dozorčí rady nebo valné hromady společenstva.
(Nález ze dne 7. března 1923 č. 3806.)
Věc: Závodní výbor dělnický ve společenském pivovaře »Prior« v Plzni (adv. Dr. Rudolf Rabl z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Plzni (za zúčastněnou stranu — uvedený pivovar — adv. Dr. Frt. Liebl z Plzně) o oprávnění závodního výboru k vysílání delegátů do správní a dozorčí rady.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Rozhodčí komise nálezem z — vyslovila, že závodnímu výboru nepřísluší právo vysílati dva delegáty do schůzí správní a dozorčí rady společenského pivovaru »Prior«, zaps. společenstva s ručením obmezeným v P., a opřela rozhodnutí své o tyto.důvody:
Nss uvážil o stížnosti takto:
Dle § 6 zák. o záv. výborech přísluší závodním výborům v podnicích akciových společností, komanditních společností a společností s obmezeným ručením s určitými výminkami právo vysílati své delegáty do schůzí správní a dozorčí rady, jakož i do valné hromady společností, jimž tyto podniky náležejí.
Spor v tomto případě vede se o to, zda uvedené ustanovení zákona obsahuje taxativní výpočet podniků, jichž závodní výbory tímto právem jsou nadány, takže na jiné formy společenského podnikání vztahováno býti nemůže, či zda chce zákon na tomto místě uvésti jen příkladem některé formy podnikatelské, při nichž zmíněné oprávnění závodního výboru přichází k platnosti, ale nevylučuje nikterak, aby pod ně i jiné zde výslovně nejmenované útvary společného podnikání byly zahrnuty.
Především nutno konstatovati, že znění odst. 1 §u 6 ničím nenasvědčuje tomu, že by šlo o pouhý demonstrativní výpočet podniků, jichž se toto ustanovení týče, naopak z dikce, jaké zákon na tomto místě používá, jasně projevuje se úmysl jeho úplně vypočítati zde všechny druhy podniků, na něž se ustanovení ono vztahuje, zároveň však stanoviti výjimku pro určité skupiny podniků takových, jimž zákon povinnosti v tomto §u vytčené ukládati nechce.
Názoru stížností zastávanému nelze přisvědčiti také proto, že pro zákonodárce nebylo zde ani důvodu, aby pouze na příkladech ukazoval, co vše pod své ustanovení zahrnouti hodlá. Tohoto způsobu k projevu své vůle používá zákonodárce pravidelně jen tam, kde by bylo těžko vypočísti všechny jednotlivé případy, jež hodlá příslušnou normou upravovati, a proto ukazuje pouze na některých příkladech, jak se má normě zákonné rozuměti.
Tam, kde výpočet všech případů jest snadný, používá pravidelně zákon výpočtu taxativního.
Tak tomu jest i zde. Nelze nahlédnouti, proč by byl zákonodárce, když již uváděl akciovou společnost, komanditní společnost a společnost s ručením obmezeným, nebyl dodal ještě společenstvo s ručením obmezeným, kdyby byl chtěl, aby i tato forma podnikatelská pod ustanovení toto byla zahrnuta.
Ustanovení §u 6 není také pouhým provedením nějakého principu, jenž by byl již obsažen v §§ 3 a 4 cit. zákona a dal se vztahovati také na společenstva s ručením obmezeným, neboť ze všeobecných oprávnění závodních výborů v těchto předpisech vytčených nelze nikterak oprávnění, o které tu jde, odvoditi, takže pro rozsah jeho jest směrodatnou jediné norma §u 6.
Že pak ustanovení to extensivně vykládati nelze, jest patrno i z jeho souvislosti s předpisy předchozími. V §§ 3 a 4 cit. zákona vy- mezuje zákon zcela všeobecně obor působnosti závodních výborů. V §u 5 přiznává zákon sice jistým závodním výborům práva přesahující tuto všeobecnou míru, zároveň však omezuje výkon práv těch pouze na závodní výbory určitých podniků. Ještě větší míru práv propůjčuje závodním výborům § 6 cit. zákona, spolu však také dále ještě obmezuje počet těch závodů, jichž závodní výbory práva toho jsou účastny. I toto uspořádání zákona nasvědčuje tomu, že obmezení ono jest úmyslné, a nelze se proto domnívati, že společenstva s ručením obmezeným jen nedopatřením do předpisu § 6 pojata nebyla.
Výklad, jak jej stížnost podává, mohl by obstáti, kdyby zákon byl býval přijat ve znění navrhovaném vládou.
Návrh vládní (tisk 2177 ai 1921) ve svém § 5 byl potud širším, že se vztahoval na veškeré podniky, ve kterých je dozorčí rada, tedy i na podniky společenstev s ručením obmezeným, zužoval však působnost závodních rad v tom směru, že připouštěl vysílání delegátů pouze do dozorčí rady.
Zákonodárce však přijal návrh vyšlý z porad výboru sociálně politického a socialisačního, jímž sice rozšířeno bylo právo závodního výboru tím, že mu přiznáno bylo také oprávnění k vysílání delegátu do schůzí správní rady (s výminkou obsaženou v odst. 7) a valné hromady společnosti, naproti tomu však omezeno bylo toto oprávnění závodních výborů pouze na určité v zákoně vyjmenované společnosti, a i z těch vyloučeny byly určité podniky s menším základním kapitálem, jakož i podniky věnované určitým úkolům. Z toho plyne, že se zákonodárce úmyslně odchýlil od vládního návrhu a obmezil ono oprávnění závodního výboru, jež vládní návrh zcela všeobecně přiznával všem podnikům, ve kterých je dozorčí rada, pouze na určité kategorie podniků toho druhu.
Jest tedy výpočet podnikatelských útvarů v odst. 1 § 6 cit. zák. považovati za výlučný, a poněvadž společenstva s ručením obmezeným ve výpočet ten pojata nebyla, nelze ustanovení ono na ně vztahovati.
Stížnost, jež snaží se dovoditi opak, není důvodná a musila proto býti zamítnuta.

Citace:

Nález č. 2054. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 693-695.