Č. 2230.

Popisní záležitosti: 1. časové omezení inhibičního práva polit. úřadu dle § 10, odst. 2 zák. 266/20 platí jenom tehdy, usneslo-li se obecní zastupitelstvo o nezákonném pojmenování ulic, nikoli také tehdy, usneslo-li se o jinakém jich označení, jež zákonu odporuje (na př. číslicemi). — 2. Zákonu ze 14. dubna 1920 č. 266 vyhovuje jenom takové označení ulic a veř. míst, které obsahuje slovné jich pojmenování. Označení číslicemi zákonu tomu neodpovídá.
(Nález ze dne 17. dubna 1923 č. 6428.)
Věc: Městská obec Františkovy Lázně (adv. Dr. L. Krieg z Prahy) proti ministerstvu vnitra v Praze (min. r. Dr. L. Prokop) o označení ulic.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Městské zastupitelstvo ve Frant. Lázních usneslo se ve svém sezení dne 29. listopadu 1921, aby dosavadní pojmenování ulic bylo odstraněno a ulice označeny napříště toliko římskými čísli- cemi. O tom podána okresní politické správě zpráva z 6. prosince 1921, která došla tohoto úřadu 8. prosince 1921.
Výměrem z 8. června 1922 č. — osp usnesení to podle čl. 5, odst. 3 vl. nař. z 25. srpna 1921 č. 324 sistovala a obci uložila, aby do 14 dnů učinila opatření náležitá dle tohoto nařízení, jinak že by úřad zjednal odpomoc na náklady obce. Výměr odůvodněn tím, že podle čl. 5, odst. 2 cit. vlád. nař. v lázeňských místech označení ulic a veřejných míst předepsáno je mimo v jazyku zvoleném obecním zastupitelstvem vždy také, a to na prvním místě,v jazyku státním, pouhé označení číslicemi bez textu nelze pak považovati za vyhovující onomu nařízení.
Zsp rozhodnutím z 27. června 1922 č. — rekurs obce zamítla, poněvadž usnesení oz-a o takovém číslování ulic, které nemá obsahovati žádný text v jazyku státním, nelze považovati za vyhovující předpisům vl. nařízení z 25. srpna 1921 č. 324, nýbrž za zřejmé jednání in fraudem legis, takže výkon tohoto usnesení slušelo dle čl. 5/3 cit. nař. zastaviti.
Další rekurs obce zamítnut byl nař. rozhodnutím vin. vnitra ze správných důvodů 2. instance, při čemž podotknuto, že lhůta 8 neděl, uvedená v § 10 zák. ze dne 14. dubna 1921 č. 266 vztahuje se toliko na případy, kde usnesené pojmenování odporuje § 7 t. zák., kdežto v daném případě usnesení zastaveno z důvodu, že nevyhovuje ustanovení čl. 5/3 vl. nař. z 25. srpna 1921 č. 324, a tu lhůta stanovena není.
O stížnosti, která rozhodnutí to napadá pro nezákonnost, nss uvážil:
Stížnost brojí proti nař. rozhodnutí v zásadě námitkou, že není zákonného ustanovení, které by zakazovalo obcím označovati ulice pouhými číslicemi. Tento názor není však správný.
Označování ulic a veřejných míst upravuje zákon ze 14. dubna 1920 č. 266 v 2. oddílu. Nehledě k otázce užívání jazyků, jejíž úpravu § 22 cit. zák. ponechává cestě nařizovací, zákon činí tak — jak patrno ze souvislosti a srovnání odd. 1 a 3 — zřejmě s úmyslem, aby příslušné poměry reguloval způsobem vyčerpávajícím.
Zákon vychází zřejmě z dosavadní v našich zemích všeobecně platné zvyklosti, označovati ulice a veřejná místa jmény a nikoli jinakými značkami, jako na př. číslicemi. Tuto zvyklost zákon recipoval jako stav právní, který chce i na dále zachovati. Tato základní myšlenka patrná je z celého znění zákona.
Zákon má nadpis o názvech měst, obcí. osad a ulic a oddíl 2. je nadepsán »O pojmenování ulic a veřejných míst«. Zachovává dosavadní pojmenování, pokud neodporuje § 7, v platnosti; bylo-li pojmenování dosavadní odstraněno nebo pojmenování oz-em usnesené pozastaveno, je obec povinna usnésti se o novém názvu (§ 7), o novém pojmenování (§ 8), po případě ustanoví politický úřad nový název sám (§ 9). Zákon předpokládá tedy a požaduje veskrze, aby ulice a veřejná místa měla pojmenování, název, které je od sebe rozlišují a tvoří obsah zevního jich označení (§ 7/2, § 9/1). Zejména však stanoví zákon pro budoucnost, že o pojmenování ulic usnáší se oz (§ 10, odst. 1), a že, bylo-li toto zakázáno jako odporující § 7, je oz zase povinno usnésti se na novém pojmenování (§ 10, odst. 3), v čemž jest obsažena výslovná disposice o tom, kterak na příště ulice jest označovati. Podle obyčejného smyslu a významu těchto výrazů možno jimi rozuměti toliko individualisující slova, nikoli číslice; číslicemi rozeznávají se naopak právě jenom individua bezejmenná, takže do jisté míry jméno a číslice tvoří dokonce protivy. Vyhovuje tedy zákonu jenom takové zevní označení ulic a veřejných míst, které obsahuje jejich slovné pojmenování, nikoli však takové označení, které omezuje se na pouhou číslici.
Byť i tedy označování ulic číslicemi nebylo výslovně zakázáno, vyplývá jeho nepřípustnost a contrario z toho, že je skutečně uložena obci povinnost, aby ulici a veřejná místa označila slovnými jmény.
Ježto usnesení oz z 29. listopadu 1921 dosavadní pojmenování ulic odstranilo, a stanovilo že napříště mají býti označovány pouze číslicemi, ocitlo se tím v kolisi se zákonem ze 14. dubna 1920 č. 266, a politický úřad byl tedy vzhledem k tomuto jeho protizákonnému obsahu podle § 102 ob, zř. v zásadě oprávněn výkon jeho zastaviti.
Stížnost vytýká arciť dále, že toto zastavení bylo již nepřípustné, kdyžtě osminedělní lhůta stanovená v § 10, odst. 2 cit. zák. již uplynula, a inhibiční právo polit, úřadu tím zaniklo. Ani tato námitka není však důvodná. § 102 obec. zř. dává státní správě oprávnění, aby každé nezákonné usnesení obec. zastupitelstva inhibovala, a výkon tohoto oprávnění nijak časově neomezuje. Omezení takové má tedy místa jenom tam, kde je zákonem výslovně stanoveno. Předpis takový obsahuje arciť § 10, odst. 2 zák. č. 266/20 ustanovuje, že usnesení oz o pojmenování ulic lze provésti, nedojde-li do 8 týdnů příslušný zákaz. Ale výjimečné toto usnesení lze vzhledem k těsné souvislosti s předchozí větou vztahovati právě jenom na případ v této větě dotčený, totiž na případy, kdy se oz usneslo o pojmenování ulic. Jenom takovéto usnesení oz stává se po uplynutí 8 neděl nepřístupným dozorčímu zákroku polit, úřadu. Pro jiné případy nezákonných usnesení oz-a zákon zvláštního omezení správy státní nestanoví, a nelze proto polit, úřadu právo dozoru dle § 102 o. zříz. příslušející nějak zkracovati tehdy, když obecní zastupitelstvo se neusneslo o pojmenování ulic, nýbrž o jiném jich označení, které je proti zákonu. Na tom neměnilo by ničeho ani, kdyby, všechna usnesení oz-a o označování ulic bylo do 8 dnů předkládati polit, úřadu; neboť tento předpis, jenž sleduje účel usnadniti výkon státního dozoru, není s ustanovením § 10/2 v žádné vnitřní souvislosti.
Ježto v daném případě nešlo o zastavení výkonu usnesení oz-a obsahujícího pojmenování ulic, nýbrž o usnesení jinakého obsahu, nebyl výkon inhibičního oprávnění úřadu časově nijak vázán, a nelze proto ani inhibici provedenou po uplynutí 8 nedělní lhůty shledávati nepřípustnou.
Konečně není za tohoto právního stavu ani nezákonnou pohrůžka, že polit. úřad, neučiní-li obec do 14 dnů opatření vyhovující vl. nař. z 25. srpna 1921 č. 324, zjedná odpomoc na náklad obce.
Výrok ten je plně odůvodněn ustanovením § 104 ob. zříz. a čl. 5, odst. 3 cit. vl. nař. Že obec přes 8 neděl čekala s provedením svého usnesení, je zcela irelevantní, kdyžtě — jak dovoděno shora — lhůta ta pro výkon dozorčího práva úřadu vůbec neměla významu.
Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Nález č. 2230. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1041-1043.