Č. 2287.


Státní zaměstnanci (diety): Výnos ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska z 22. května 1922 č. 742 adm. pres. stran mimořádných přídavků z titulu vedení dvojí domácnosti, je pouhým interním pokynem pro podřízené úřady a nikoli právní normou zakládající nárok zaměstnanců v něm zmíněných.
(Nález ze dne 30. dubna 1923 č. 4814).
Věc: Mikuláš H. v K. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o nepřiznání diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem ze dne 22. května 1919 č. 742 adm. pres. oznámil min. pro Slov. generálnímu fin. ředitelství v Bratislavě, že povolil stoličním a státním úředníkům, pocházejícím ze Slovenska, kteří beze své viny byli ze svého dosavadního trvalého bydliště přeloženi do jiného místa, pokud jsou nuceni vésti dvojí domácnost, na účet okupačního úvěru od 1. května 1919 počínaje, dočasně až na další opatření mimořádné přídavky ve výši diet, povolených usnesením min. rady ze dne 8. ledna 1919 státním úředníkům, kteří byli na Slovensko povoláni ze zemí mimoslovenských.
Podáním ze dne 27. června 1922 domáhal se st-l u žal. úřadu z titulu vedení dvojí domácnosti diet za dobu od 15. března do 28. prosince 1919, v níž konal službu jako okresní oficiál při služnovském úřadě v Ž., poněvadž nemohl do tohoto působiště pro nedostatek bytů vzíti s sebou svoji rodinu a musel ji proto nechati, až do svého přeložení k županskému úřadu v K., nastavšího dne 28. prosince 1919, ve svém dřívějším působišti (župa oravská).
Výnosem min. vnitra ze dne 3. března 1920 byl st-l jmenován státním úředníkem v 9. hodnostní třídě třetí stupnice platové v systemisovaném stavu kancelářského úřednictva při politické správě na Slovensku s platností od 31. prosince 1919.
Nař. rozhodnutím byla stížnost st-lova o přiznání diet zamítnuta s odůvodněním, že otázka diet z titulu vedení dvojí domácnosti upravena byla jednak výnosem presidia min. rady ze dne 24. července 1919 č. 13182, jednak cit. výnosem min. pro Slov. Z prvnějšího výnosu, vztahujícího se pouze na státní úředníky na Slovensku s platností od 1. července 1919, nemůže st-l odvozovati nižádného nároku, poněvadž v kritické době od 15. března do 28. prosince 1919 nebyl ještě státním úředníkem; poslednější pak výnos, který by sice bylo lze na něho vztáhnouti, předpokládající však existenci okupačního úvěru, stal se bezúčinným, poněvadž úvěr tento byl koncem roku 1919 zastaven.
Stížnost, opírající se o posléze uvedený výnos ministra pro Slov., potírá nař. rozhodnutí jako nezákonné jednak proto, že činí bezdůvodně rozdíl mezi úředníky přidělenými na jich působiště na Slovensku ze zemí mimoslovenských a úředníky ze Slovenska samotného ve prospěch prvnějších, ač obě kategorie byly stejně postiženy, jednak proto, že zkracuje st-le v jeho nároku na zákonné požitky, což vyčerpáním okupačního úvěru nelze odůvodniti.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Dle §§ů 2 a 7 zák. o ss jest předpoklad stížnosti na nss, aby rozhodnutím správního úřadu porušen byl protizákonně konkrétní právní nárok st-lův. St-l tvrdí sice takový nárok, nedovolává se však pro jeho opodstatnění zákonné normy, nýbrž jedině shora cit. výnosu min. pro Slov. ze dne 22. května 1919 č. 742. Výnos tento nemá však povahy právní normy, neboť nebyl vůbec, ani jako zákon ani jako nařízení, vydané podle zákonného zmocnění, publikován a jest jej proto hodnotiti jen jako vnitřní pokyn, daný úřadům za tím účelem, aby ve všech odvětvích služebních bylo v obdobných případech pokud možno stejně pokračováno. Tomuto pojetí odpovídá úplné i dikce cit. výnosu, jenž jest řízen ministrem pro Slov. na gen. fin. ředitelství v Bratislavě. V této vlastnosti nemůže cit. výnos ovšem založiti právní nárok jednotlivého zaměstnance na určité přídavky. Je-li tomu tak, nemůže ovšem ani st-l z něho odvozovati tvrzený subjektivní nárok a nemohl proto býti nař. rozhodnutím v takovém nároku dotčen. Z toho důvodu bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou, aniž bylo třeba zabývati se jejími věcnými výtkami, jež ostatně čelí jen proti vhodnosti a účelnosti výnosů, uvedených v nař. rozhodnutí.
Citace:
Nález č. 2287. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1142-1144.