Č. 1953.

Samospráva okresní: Zákon z 14. dubna 1920 č. 302 sb. nezrušil předpisu § 55 zák. o okres. zast., dle něhož usnesení okresního zastupitelstva o převzetí ručení vyžaduje schválení zemského výboru. Toto schválení nemůže však býti odepřeno z toho důvodu, že jde o ručení neobmezené.
(Nález ze dne 10. února 1923 č. 2151.)
Věc: Okresní správní komise v Dolních Královicích (adv. Dr. J. Štolba z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zřízení okresní spořitelny.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osk v D. K. usnesla se ve svém sezení dne 27. listopadu 1920 na tom, aby zastupitelský okres dolnokralovický zřídil okresní spořitelnu jako ústav samostatně zřízený a organisovaný dle zákona ze dne 14. dubna 1920 č. 302 sb. a za tím účelem, aby převzal rukojemství za ústav ten vůbec a zejména za vklady a zúročení jich dle předpisu stanov. Podle § 3 stanov přijatých usnesením osk z — přijímá okres neobmezené ručení celým svým jměním a poplatní silou za vklady a jich zúročení i za všechny závazky spořitelny.
Podáním z — zažádala osk, aby zsv usnesení její o zřízení okresní spořitelny schválil.
Zsv výnosem z — žádané schválení odepřel, poněvadž dle § 3 usnesených stanov spořitelny má okres převzíti neobmezené ručení celým svým jměním a poplatní silou, za vklady a jich zúročení i za všechny závazky spořitelny, k čemuž nelze vzhledem na finanční situaci okresu svoliti.
O stížnosti osk, která výnos ten naříká pro nezákonnost, nss uvážil:
Zsv. odepřel schváliti usnesení osk z — jediné z důvodu, že vzhledem k finanční situaci okresu nelze přivoliti, aby okres převzal neobmezené ručení za ústav. Může tedy nss zákonitost nař. opatření zkoumati jediné s tohoto hlediska a nemůže přihlížeti k jiným motivům, které dle tvrzení stížnosti — ostatně zcela neurčitého — pro rozhodnutí žal. úřadu byly prý směrodatný.
Zákon ze 14. dubna 1920 č. 302 sb., jímž se upravují právní poměry spořitelem, stanoví, že založení spořitelen povoluje státní správa, a to jenom obcím, okresům a župám. Podle § 5 zakladatel musí převzíti zvláštním prohlášeném ručení za veškeré přísti závazky spořitelny. Z ustanovení těchto, jakož i z dalšího předpisu § 21 cit. zák. je patrno, že zákon sám prohlašuje principielně za přípustno, aby obce, okresy a župy, zakládají-li spořitelnu, převzaly neobmezené ručení za veškery příští závazky ústavu, neboť jinak by jim bylo znemožněno spořitelny zakládati; poněvadž pak § 4 jiných spořitelen nežli obecních, okresních nebo župních nepřipouští, dospělo by se nutně k důsledku s hlediska cit. zákona zajisté protismyslnému, že zakládání nových spořitelen není vůbec možno.
Z materialií (srovn. důvodovou zprávu k vlád. návrhu cit. zákona tisk 2622 N. Shr. 1920) je ostatně zřejmo, že bylo přímo intencí zákona, aby na příště trvaly pouze spořitelny s kommunální zárukou.
Podle §§ 55 zák. o okr. zast. má zastupitelskký okres, přejímá-li ručení sumou, jež s připočtením dosavadních dluhů přesahuje 5% přímých daní v okresu předepsaných, zapotřebí schválení zv. Za uvedené podmínky bude tedy k usnesení, jímž okres ve smyslu § 5 zák. o spořitelnách přejímá ručení za závazky okresní spořitelny jím zakládané, zapotřebí také schválení zsv, jež nastupuje vedle státního povolení k zřízení spořitelny a je diktováno péčí o zachování zdravého hospodářství okresního.
Vzhledem k důsledku dovozenému svrchu ze zákona o spořitelnách, dlužno usuzovati, že volné uvažování při rozhodování o žádaném schválení usnesení zastupitelstva okresu o převzetí neobmezeného ručení za závazky okresní spořitelny bylo cit. zákonem omezeno potud, že nemůže schválení býti odepřeno jediné a již proto, že okres přejímá ručení neobmezené. Mylným by však bylo vyvozovati z toho s druhé strany, že zsv je povinen v každém případě usnesení takovému dáti své schválení. Zsv i přes ono zásadní uznání přípustnosti neobmezeného ručení okresu za spořitelnu je také nadále oprávněn, aby — obě dle povinnosti své nad zachováním hospodářské síly okresu — zakročil proti takovým opatře- ním jeho, která vzhledem ke konkrétním hospodářským a finančním poměrům jeho jeví se pro okres škodlivými, a tedy po případě, aby ode- přel také schváliti usnesení okresu o převzetí záruky za spořitelnu, jestliže podle finančního a hospodářského stavu okresu záruka taková není srovnatelná se zájmy okresu a poplatnictva.
V daném případě zsv neodepřel schváliti usnesení osk již proto, že jde o neobemezené ručení za spořitelnu, nýbrž odmítavé svoje stanovisko odůvodnil ohledem na finanční situaci okresu, jejíž zjištění přimělo jej patrně k úsudku, že převzetí neobemezného ručení za spořitelnu se strany okresu vzhledem ke konkrétním finančním poměrům jeho je nad jeho síly. K tomu dle vylíčeného právního stavu v zásadě byl oprávněn. Zda užívaje tohoto oprávnění opíral se o správné hodnocení finančních poměrů okresu, není otázkou právní, nýbrž skutkovou, která nemůže proto nss-em býti zkoumávána meritorně, nýbrž jako součást skutkové podstaty nař. rozhodnutí dle § 6 zák. o ss jenom po stránce formální.
Než stížnost v tomto směru neformuluje žádných stižných bodů, zejména nenamítá, že by úsudek žal. úřadu spočíval na neúplně nebo nesprávně zjištěných skutkových premissách. A také soud žádných vad po této stránce neshledal, poněvadž hospodářské a finanční poměry okresu jsou skutečnosti zsv-u úředně známé a proto nevyžadují zvláštního zjišťování. Stejně pak, jako hodnocení finančních poměrů okresu, spadá i posouzení otázky, jak dalece je pravděpodobno, že by se ručení okresu mohlo státi aktuelním, do oboru úvah skutkových, jež vyhrazeny jsou správnímu úřadu a přezkoumání nss-u se vymykají.
Nemohl proto také soud zabývati se ani oněmi námitkami stížnosti, jež této otázky se dotýkají.
Z uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

Nález č. 1953. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 479-481.