Č. 2288.

Státní úředníci: O podmínkách započtení předchozí smluvní služby při propočítání služební doby berního úředníka zařazeného do hodnostní třídy. — 2. O podstatě t. zv. »slovenské výhody«.
(Nález ze dne 30. dubna 1923 č. 6876).
Věc: Felix K. v N. proti generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o přiznání t. zv. slovenské výhody.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l byl jmenován 31. října 1919 vrchním berním právcem pro obvod zem. fin. ředitelství v Bratislavě a byly mu přiznány požitky 2. plat. stupně 8. hodn. třídy. Až do té doby měl požitky 1. stupně 9. hodn. třídy.
Propočítáním služební doby podle zák. ze dne 9. dubna 1920 č. 222 bylo vyšetřeno, že mu náležejí služební požitky 3. stupně 9. hodn. třídy. O tom byl vyrozuměn st-l výnosem zem. fin. ředitelství v Bratislově z 31. prosince 1921 č. — a zároveň byly mu z důvodu definitivního ustanovení na Slovensku přiznány požitky 8. hodn. třídy 4. platového stupně a vyrovnávací přídavek ročních 700 Kč od 1. ledna 1921.
Ve stížnosti řízené mylně proti výnosu min. fin. z 23. prosince 1921 č. —, jímž o požitcích st-li náležejících rozhodováno nebylo, svým obsahem však směřující proti uvedenému výnosu gener. fin. ředitelství v Bratislavě st-l namítá:
1. při propočítání neprávem nebyl vzat zřetel na st-lovu službu od 16. března 1906 do 9. listopadu 1906, tedy 7 měsíců 23 dní, ztrávenou v berním odvětví u berního úřadu v Č. B. jako plně zaměstnaný kancelářský pomocník před jmenováním berním úředníkem,
2. celá jeho služební doba činí 17 let, 3 měsíce, 25 dní a příslušelo by mu propočítáním přiznání 8. hodn. tř. 1. stupně platového.
Ve smyslu usnesení min. rady z 27. července 1920 o zachování »slovenské výhody« mělo se mu dostati vyšších požitků o 1 třídu hodn. a 1 platový stupeň t. j. požitků 7. hodn. třídy 3. platového stupně.
Pokládá se rozhodnutím za zkrácena o 1004 K za rok 1921.
Petitem stížností domáhá se st-l uznání, že mu náleží vedle po- žitků podle celkového správného propočítání služ. let, t. j. 8. hodn. třídy 3. plat. stupně slovenská výhoda přiznáním požitků 7. hodn. tř. 3. plat. stupně, při čemž časový postup 7. hodn. třídy zůstává nedotčen.
Nss uvážil o námitce stížnosti, že st-li měla být při propočítání služební doby započítána také doba 7 měsíců, 23 dnů ztrávená v postavení kancelářského pomocníka, toto:
Služba ztrávená v roce 1906 v postavení kancelářského pomocníka jest službou smluvní a poněvadž se st-l domáhal toho, aby mu ona služba započítána byla při propočítání jeho služební doby jako úředníka berního zařazeného do hodnostní třídy, jest nárok ten posuzovati podle § 4 vl. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 sb. vydaného k provedení zákona z 9. dubna 1920 č. 222 sb.
Uvedené nařízení rozlišuje v § 4 především případy, kdy přestup z kategorie smluvní do kategorie úřednické nastal individuálně t. j. jmenováním a případy, kdy přestup takový stal se na základě všeobecné úpravy. Zásadně jest při propočítání postupovati v obojích případech podle ustanovení § 3 č. 2 t. nař. Jen tehdy, nelze-li tohoto ustanovení použíti, jest při individuálním přestupu — o takový v daném případě jde — použíti odchylných ustanovení obsažených pod č. 1 § 4.
Sluší tedy nejprve zkoumati, lze-li v případě st-lově použíti ustanovení § 3 č. 2. V tomto §u upraveno jest propočítání služební doby ztrávené v poměru definitivního zřízence úředníkům do hodnostních tříd zařaděným. Pod č. 2 se stanoví, že při přestupu (zřízenců) na základě všeobecné zákonné úpravy propočítati jest veškerou dobu služební, jež zbývá po odečtení lhůty stanovené příslušnou zákonnou úpravou pro zařadění (jmenování) do nejnižší hodnostní třídy. Tohoto předpisu lze podle povahy věci použíti jen tehdy, jde-li o službu zřízeneckou, pro kterou jest zákonem normován postup do kategorie úřednické. Když by se i na službu ztrávenou v poměru kancelářského pomocníka před vydáním zákona z 18. února 1919 č. 89 sb. jako na službu takovou pohlíželo, jest zřejmo, že na st-le nelze uvedeného předpisu použíti, poněvadž jeho služba jako kancelářského pomocníka z daleka nedosahuje oné doby, kterou dle předpisu toho jest odečísti, t. j. 7 nebo 4 let podmiňujících podle §§ 1 a 2 zák. zařadění kancelářských pomocníků do hodnostních tříd.
Soud uvažoval tudíž, nesluší-li používati na st-le některého z předpisů § 4 č. 1 pod lit. a) a b). Že by šlo u st-le o státní smluvní službu rovnocennou úřednické službě co do výkonu i vzdělání předepsaného pro příslušnou skupinu (lit. a), st-l ani netvrdí. Zbývá tedy otázka, zda podle předpisu sub lit. b) lze st-li přiznati nárok na započítání služby jako kancelářský pomocník podle zásady § 2 č. 1 nebo § 3 č. 1. Prvého užíti nelze, ježto § 2 jedná o službě v různých skupinách úřednických, analogie byla by možná tudíž jen při smluvní službě obsahem rovné neb obdobné službě některé skupiny úřednické. Ale ani z předpisu § 3 č. 1 nelze domnělý nárok st-lův vyvoditi. Neboť tento předpis předpokládá, že zřízenec měl v době zařadění do hodnostní třídy požitky rovnající se po propočtení požitkům příslušejícím některé hodnostní třídě podle zákona ze 7. října 1919 č. 541 sb. Jenom za tohoto předpokladu nastane přeřadění do hodnostní třídy i možnost zařadění do vyššího stupně platového, po případě započtení doby ke dni přeřazení vybývající. Po službě ani ne 8měsíční jako kancelářský pomocník ovšem neresultují propočítáním ani požitky nejnižší třídy hodnostní. Není tu tedy podmínek, za kterých ve smyslu nařízení č. 666 z roku 1920 jest při propočítání služební doby přihlížeti k době strávené v poměru kancelářského pomocníka a není tedy nezákonitosti v tom, jestliže žal. úřad při propočítání úřední doby st-lovy nevzal zřetele k jeho službě jako kancelářského pomocníka v trvání 7 měsíců a 23 dní.
Jestliže tedy úřad právem za počátek služební doby st-lovy pokládal den, kdy přijat byl jako berní praktikant t. j. den 9. listopadu 1906, pak se jeví i výsledek propočítání služební doby, nař. rozhodnutím stanovený, zcela ve shodě se zákonem.
St-lova efektivní služební doba od 9. listopadu 1906 do 31. prosince 1920 jest 14 let, 1 měsíc, 22 dní; k tomu přičísti sluší válečná léta ve smyslu zákona z 23. července 1919 č. 457 sb., t. j. 2 roky a 6 měs., úhrnem 16 let, 7 měs., 22 dní, odečísti pak jest dobu čekatelskou 1 rok podle čl. 5 § 1 zákona ze 7. října 1919 č. 541 sb., takže celková služební doba pro propočítání rozhodná jest 15 let, 7 měs., 22 dní.
Jest tedy st-le zařaditi co do požitků podle schématu platného pro státní úředníky kategorie C, do níž nesporně náleží, tak, jako by byl tuto služební dobu 31. prosince 1920 dokončil, jinými slovy, jako by byl nastoupil službu 9. května 1905.
V tomto případě byl by však právě 9. května 1919 dovršil 14 let služby a tedy podle onoho schématu 5 + 5 + 2X2) nabyl nároku na požitky 3. stupně 9. hodn. tř. K 9. květnu 1919 jako dni nápadu byly také st-li požitky 3. stupně 9. h. tř. přiznány a nelze proto ve výroku tom shledati nějakou nezákonnost.
Stížnost dovozuje dále, že nař. rozhodnutím porušen byl nárok st-lův na tak zvanou »slovenskou výhodu«.
Uvažuje o stížnosti v tomto směru musil se nss zabývati nejprve námitkou obsaženou v odvodním spise předloženém min. financí, že usnesení vlády ze dne 27. července 1920 o úpravě osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku není ani zákonem ani nařízením na základě zákona vydaným a ve Sbírce zákonů a nařízení publikovaným, nýbrž jen interní direktivou, která nemůže zakládati individuelní právní nárok. (Následují vývody stejné jako u nálezu z téhož dne č. 6878/ 22 — Boh. 2289 adm. — až po větu): vyslovila ministerská rada v uvedeném usnesení zásadu, že při propočítání služební doby dle zákona ze dne 9. dubna 1920 č. 222 sb. a rovněž při případných obdobných zákonných úpravách zůstává výhoda svrchu vyznačená nedotčena a bude dle poměrů v jednotlivých resortech přiznána ve formě zvláštního vyrovnávacího přídavku.
Nss neshledal, že by nař. rozhodnutím tato zásada byla porušena: Jak z předcházejícího vysvítá, získal st-l při svém jmenování na Slovensko postup co do požitků o 1 hodn. tř. a 1 plat. st. Nař. rozhodnutí přiznává mu pak rovněž požitky o 1 hodn. tř. a 1 plat. st. vyšší, než jaké by mu příslušely na základě propočítání služební doby (místo 9. hodn. třídy 3. stupeň — 8 hodn. tř. 4. stupeň plat.), mimo to pak ještě vyrovnávací přídavek 700 K ročně.
Byla mu tedy při propočítání služební doby přiznána výhoda co do požitků v téže formě a v témž rozsahu, jaké se mu dostalo, když byl jmenován na Slovensko, a nad to ještě zvláštní přídavek.
Nějaké porušení st-lova nároku zakládajícího se na usnesení min. z 27. července 1920, aby slovenská výhoda inu kdysi poskytnutá zůstala nedotčena, nelze tudíž v nař. rozhodnutí rovněž spatřovati.
Pokud stížnost poukazuje k tomu, že v jiných případech obdobných úřady vyměřujíce požitky státním zaměstnancům na Slovensku, postupovaly jiným způsobem, sluší k tomu podotknouti, že st-l nemůže z toho, že úřady snad v některých případech, jak stížnost tvrdí, přiznávaly požitky měrou vyšší, vyvozovati právní nárok, aby byly také jemu přiznány výhody větší, než jaké mu na základě uvedeného usnesení min. rady příslušejí.
Z veškerých svrchu uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.

Citace:

Nález č. 2288. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1144-1147.