Č. 2141.

Zdravotnictví. — Policie veterinářská. — Administrativní řízení: Ustanovení § 68 zákona o zvířecím moru ze dne 6. srpna 1909 č. 177 ř. z. nevylučuje samostatné stihání pro přestupky v § 68 uvedené, když se stíhání soudní děje pro jiné trestné činy, než jsou v §§ 64 až 67 vytknuty.
(Nález ze dne 26. března 1923 č. 15728/22.)
Věc: Jan N. v L. proti zemské správě politické v Brně o přestupek proti zákonu o zamezení a potlačování nakažlivých nemocí zvířecích.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Ludmila Š., manželka cukráře v L., byla dle svého udání dne 14. ledna 1922 k 8. hod. več. v L. nedaleko stavení st-le napadena dvěma psy náhubkem neopatřenými, volně pobíhajícícími; větší z obou psů byl černé barvy.
Trestní oznámení o tom bylo podáno četnictvem okresnímu soudu v Jihlavě i tamní osp-é s připomenutím, že majitelem psů jest st-l.
Soud propustil dle § 259, odst. 3 tr. ř. st-le z obžaloby pro přestupek dle § 391 tr. zák., nenabyv přesvědčení, že psi, kteří Ludmilu Š. napadli, náleželi st-li.
Osp v J. nálezem ze dne 22. března 1922 uznala st-le vinným přestupkem § 42 zák. z 6. srpna 1909 č. 177 ř. z. o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích, spáchaným tím, že dne 14. ledna 1922 přes vyhlášku osp-é z 31. března 1922, jíž nařízena byla kontumace psů, nechal pobíhati své psy volně a bez náhubku po ulici a odsoudila jej dle § 63 cit. zák. k pokutě 200 K, při nedobytnosti do vězení 20 dnů. Odvolání z tohoto nálezu bylo zamítnuto.
Stížnost vytýká rozhodnutí tomu vadnost řízení, ježto nebyli slyšeni všichni svědci st-lem navržení o okolnostech uplatněných a že okolnost, zda psi neměli náhubku, nebyla vůbec zjištěna, že tudíž skutková podstata přestupku § 42 cit. zák. není prokázána.
Stížnost tvrdí dále, že nař. rozhodnutí jest zmatečné, ježto správní úřady dle § 68, odst. 2 cit zák. nebyly ve věci příslušný, když pro tutéž událost bylo zahájeno trestní řízení u okr. soudu pro přestupek § 391 tr. z.
Nss o stížnosti uvážil takto:
Zákon o potírání nakažlivých nemocí zvířecích má v § 63 až 67 předpisy o trestech a přikazuje přestupky dle § 63 politickým úřadům, trestné činy uvedené v §§ 64 až včetně 67 soudům; dle § 68, odst. 2, nelze použíti předpisu § 63, zakládá-li čin trestné jednání soudy stihatelné. Zákon mluví v § 68, odst. 2 jen o činu a trestném činu v jednotném čísle a jen o trestných činech dle tohoto zákona, vylučuje tedy trestní řízení u politických úřadů toliko v případech, kdy jeden a týž čin zakládá skutkovou podstatu trestného činu dle zákona o potírání nemocí zvířecích a to zároveň některého přestupku, náležejícího k příslušnosti politického úřadu, i některého trestného činu, náležejícího k příslušnosti soudu; nevztahuje se však na případy, kde příslušnost .soudu založena jest trestným činem, uvedeným ve všeobecném zákonu trestním.
Ustanovení cit. § 68 nevylučuje tudíž samostatné stíhání pro přestupky v § 63 téhož zákona uvedené, když se stíhání soudní dělo pro jiné trestné činy, než jsou v § 64—67 vytknuty.
Nelze proto stížnost v uvedeném směru pokládati za důvodnou.
Nař. rozhodnutí trpí však vadou, která sice nebyla ve stížnosti vytknuta, ke které však dlužno přihlížeti z moci úřední, uznává totiž st-le vinným, že dne 14. ledna 1922 nechal své psy pobíhati volně bez náhubku po ulici, ač byla vyhlášena kontumace a sice, jak v odvodním spisu uvedeno, vyhláškou osp-é v J. z 31. března 1922. Ve spisech je také pouze tato vyhláška a nelze ze spisů seznati, že také již dříve, zejména 14. ledna 1922 v politickém okresu jihlavském kontumace psů byla vyhlášena.
Předpoklad nař. rozhodnutí, že 14. ledna 1922 v politickém okresu jihlavském byla kontumace psů, nemá tudíž opory ve spisech a skutkových zjištěních, bylo je proto pro vadnost řízení zrušiti.

Citace:

Nález č. 2141. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 866-867.