Č. 2282.

Policejní právo trestní. — Podpora nezaměstnaných: Uprázdněné místo ve smyslu § 5, odst. 2 zák. z 12. srpna 1921 č. 322 sb., jest každé místo, které není obsazeno. Nečiní rozdílu, jde-li o místo, které dříve bylo obsazeno, neb o místo nově zřízené.
(Nález ze dne 30. dubna 1923 č. 14918/22).
Věc: Jindřich E. v R. proti zemské správě politické v Praze o přestupek zákona na podporu nezaměstnaných.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem osp-é v K. V. z 2. ledna 1922 č. — byl st-l uznán vinným, že opomenul hlásiti místo v továrně na porculán firmy C. K. uprázdněné u veřejné zprostředkovatelny práce v K. V., ačkoliv tato povinnost každého zaměstnavatele vyhlášena byla opětovně v denních listech, a odsouzen k pokutě.
Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto—, což stížnost naříká jako nezákonné.
St-l uvedl v řízení správním, že firma C. K. v R., továrna na porculánové zboží, zvýšila stav dělnictva za války snížený o 150 osob, tedy že pří přijímání dělníků nešlo o uprázdněná místa, nýbrž o místa nově zřízená, k jichž přihlášení firma dle zákona není povinna.
Na této námitce trvá i ve stížnosti, kdežto nař. rozhodnutí opírajíc se o důvody trestního nálezu 1. stolice založeno je na právním názoru, že nově zřízená místa rovnati sluší místům uprázdněným. Nss uznal stížnost neodůvodněnou, neboť zákon ze dne 12. srpna 1921 č. 322 sb. o podpoře nezaměstnaných, když nařizuje v § 5, odst. 2, že všichni zaměstnavatelé jsou povinni uprázdněná místa hlásiti u místně příslušné veřejné zprostředkovatelny práce, má zřejmě na mysli získati přehled míst pracovních, která nejsou dělníky obsazena, to za účelem, aby nezaměstnaní mohli na místa ta býti dosazeni a tím odpadla nutnost další podpory pro nezaměstnanost.
Závěr ten podává se z ustanovení § 1 cit. zák., dle kterého příslušníci čsl. republiky podléhající povinnému nemocenského pojištění, mají nárok na podporu v nezaměstnanosti za podmínek uvedených v tomto zákoně, zejména musí k žádosti své přiložiti potvrzení zprostředkovatelny práce o tom, že nemůže opatřiti přiměřené zaměstnání; dle § 11 jest nezaměstnaný povinen aspoň dvakráte týdně se hlásiti osobně u zprostředkovatelny práce o zaměstnání, chce-li si zajistiti nárok na další podporu, a pozbývá nároku tohoto, zanedbá-li hlášení toto bez důvodné omluvy.
Obdrží-li podporovaný zaměstnání, dlužno to hlásiti dle § 10 zprostředkovatelně práce a současně vrátiti poukázku na podporu.
Z těchto ustanovení jde, že uprázdněným místem ve smyslu cit. zákona jest každé místo pracovní, které zaměstnavatel chce obsaditi, a že není zákonného důvodu, aby bylo rozeznáváno, zda jde o místo nově zřízené neb o místo, které se uprázdnilo odchodem dosavadního zaměstnance.
Není proto nezákonné, bylo-li opomenutí hlášení pracovních míst st-lem jako zástupcem podniku, o který jde, hodnoceno jako přestupek ve smyslu cit. zákona. Byla tedy stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.

Citace:

Nález č. 2282. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1133-1134.