Č. 1869.

Zabírání budov: Místnost sloužící za židovskou modlitebnu a k vyučování ženským ručním pracem, je ze záboru vyloučena podle § 1, odst. 3 č. 7 zákona č. 304/1921.
(Nález ze dne 20. ledna 1923 č. 798.)
Věc: Představenstvo židovské obce v P. B. (adv. Dr. Jakub Vohryzek z Prahy) proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska — vládnímu referátu pro veřejné práce — v Bratislavě o zabrání části budovy.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozhodnutím županského úřadu v Trenčíně z 12. ledna 1922 byla podle zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. zabrána k žádosti obecního úřadu v P. B. a školského referátu v Bratislavě prázdná místnost židovské ludové školy v P. B. pro umístění jedné třídy státní měšťanské školy tamže a bylo vysloveno, že správa měšťanské školy jest povinna dovoliti, aby židovská církevní obec odbývala v zabrané místnosti v mimoučebních hodinách své zasedání a schůzky a aby se žačky ludové židovské školy dvakráte v týdnu v místnosti té vyučovaly v ženských ručních pracech.
Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska, vládní referát pro veřejné práce.... zamítl stížnost představenstva židovské obce z těchto důvodů:
Místnost neslouží k účelům kulturně vzdělávacími a může tudíž býti ve smyslu § 1, odst. 7 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. pro účely školní zabrána; židovská obec neutrpí zabráním újmy, jelikož správa školy se zavázala dovoliti jí v mimoučebních hodinách vydržovati schůze i modlení a vyučování žaček ženským ručním pracem; místnost ona byla stále prázdná a neobývaná a tudíž ze záboru není vyloučena; jest ve veřejném zájmu, aby správy škol měly pro vyučování vhodné místnosti, aby správný chod škol nebyl rušen; mimo to se podotýká, že zabrání jest jen dočasné, než obec opatří pro školu jiné vhodné místnosti.
Stížnost podanou do tohoto rozhodnutí shledal nss důvodnou. Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, poněvadž úřad zabrav místnost, v níž vyučují se školní dítky ženským ručním pracem, porušil ustanovení § 1, odst. 3 č. 7 zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 sb. Podle tohoto ustanovení jsou vyloučeny ze záboru budovy a zařízení, sloužící k účelům kulturně vzdělávacím. Že takovýmto účelům slouží místnosti určené pro úkony náboženské a vyučování školních dětí, o tom nemůže býti pochyby již podle všeobecného nazírání na význam náboženství a náboženské výchovy a na školu jako ústav, sprostředkující vzdělání. Pak jsou však i místnosti, jichž se používá k náboženským účelům a k vyučování, jakožto místnosti, sloužící kulturně vzdělávacím účelům podle § 1, odst. 3. č. 7 zák. čl. 304 z r. 1921 vyloučeny ze záboru.
V tomto případě není o tom sporu, že místnost, která byla zabrána nař. rozhodnutím, slouží za židovskou modlitebnu a že se v ní také vyučují žačky ludové školy židovské v P. B. ženským ručním pracem.
Nalezl-li za tohoto stavu věci žal. úřad, že místnost ta neslouží k účelům kulturně vzdělávacím a že tedy podléhá zabrání, jest rozhodnutí to zřejmě v rozporu se zákonem, pročež je slušelo zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se otázkou, je-li místnost ve smyslu uvedeného zákona vyloučena ze zabrání i z jiných důvodů ve stížnosti uplatňovaných.

Citace:

Nález č. 1869. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 296-297.