Č. 2115.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy). — Administrativní řízení: Jde-li o převod nemovitosti před 5. říjnem 1920 uskutečněný, jest podacím místem pro rekurs proti platebnímu rozkazu o dávce z přírůstku hodnoty zemský (správní) výbor.
(Nález ze dne 22. března 1923 č. 8937/22). Prejudikatura: Boh. 2068 adm.
Věc: Kateřina M. v J. proti zemskému správnímu výboru v Praze stran opožděného podání stížnosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem z 11. července 1921 předepsal zemský inspektorát pro zemské dávky v Praze st-lce z převodu usedlosti č. p. — v S. dávku z přírůstku hodnoty částkou 1799 K 62 h.
Platební rozkaz ten, doručený st-lce dne 27. července 1921, obsahuje poučení, že lze do něho podati ve 30denní lhůtě, počítajíc ode dne jeho doručení, stížnost k zemskému správnímu výboru.
St-lka podala stížnost řízenou uvnitř na zsv, ale adresovanou na obálce zemskému inspektorátu pro zemské dávky v Praze, k poštovní dopravě dne 6. srpna 1921. Stížnost došla k inspektorátu dne 8. srpna 1921 a k zsv-u, jemuž ji inspektorát postoupil, dne 13. září 1921.
Zsv odmítl nař. rozhodnutím stížnost tuto podle §u 20 dávk. řádu z r. 1915 jako opožděnou, poněvadž došla k němu jakožto zákonem určenému místu podacímu po projití 30denní zákonné lhůty.
Stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, nemohl nss přiznati důvodnost.
Podle §u 19, odst. 1 nař. ze dne 23. září 1920 č. 545 sb. jest do platebního rozkazu podati stížnost na zsv do 30 dnů a sice u úřadu, který rozkaz vydal, kdežto podle §u 20 cís. patentu ze dne 29. prosince 1915 č. 83 z. z. (příloha druhá) jest stížnost tu podati ve stejné lhůtě u zv přímo. § 30 cit. nař. č. 545 stanovil v odst. 1, že tento řád dávk. nabývá účinnosti ode dne vyhlášení t. j. ode dne 5. října 1920 a že platí pro převody nastalé v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od tohoto dne.
Druhý odstavec stanoví pak, že pro vyměření dávky z převodu před tímto dnem (t. j. přede dnem 5. října 1920) platí v Čechách předpisy cit. dávk. řádu dřívějšího.
Stížnost vykládá toto ustanovení v ten smysl, že se prvním odstavcem vyslovuje povšechně účinnost dnem vyhlášení, kdežto ve druhém odstavci že se vyslovuje účinnost pro výši dávek a vyvozuje z tohoto výkladu, že pro místo, kde měla býti stížnost podána, platil již nový řád, třeba že výše dávky řídí se ještě řádem starým.
Tento výklad není správný. Prvý odst. §u 30 cit. nařízení znamená jen, že předpisu nového dávk. řádu jest použíti na ony převody nemovitostí, které se uskutečnily v Čechách, na Moravě a ve Sleszku ode dne 5. října 1920 a že pro tyto převody platí veškeré předpisy řádu nového.
Ponechávají-li se v odst. 2 předpisy řádu dřívějšího v platnosti, pokud jde o převody přede dnem 5. října 1920 uskutečněné a nerozeznává-li se tu mezi předpisy materiálními a formálními, znamená to, že se ponechávají v platnosti předpisy veškeré.
Rozeznávání takové nelze zejména shledávati v použití slov »pro vyměření dávky.« Tento obrat neznamená o nic méně, než obrat použitý v § 1, odst. 1 téhož nařízení, že se dávka z přírůstku hodnoty vybírá podle ustanovení, jež následují, čili znamená všeobecné označení celého předmětu a obsahu dávk. řádu, tedy jeho ustanovení jak rázu materielního tak i procesuálního.
Poněvadž se převod dávce podléhající v konkrétním případě uskutečnil v r. 1918, platí pro vyměření dávky z něho veškeré předpisy dávk. řádu dřívějšího. Stížnost proti platebnímu rozkazu mohla by tedy býti považována za včas podanou jen tehdy, kdyby byla došla v zákonné lhůtě 30denní k zsv. To se v daném případě nestalo i nemohl nss v nař. rozhodnutí shledati nezákonnost.
Jest tedy stížnost neodůvodněna a slušelo ji zamítnouti.

Citace:

Nález č. 2115. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 815-817.