Č. 2147.

Mimořádná opatření (příplatky na moučné výrobky): Školka, ve které se pěstují lesní stromky, sama o sobě není lesním hospodářstvím ve smyslu § 11 nař. vlády z 2. září 1920 č. 500 sb.
(Nález ze dne 27. března 1923 č. 4247.)
Věc: J. H. v K. (adv. Dr. Václ. Dvořák z Prahy) proti ministerstvu pro zásobování lidu o zaměstnavatelský příspěvek ke zlevnění mlýnských výrobků.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Okresní zemědělská pokladna v P. předepsala st-li zaměstnavatelské příspěvky k zlevnění mlýnských výrobků za dělníky zaměstnané v jeho školkách lesních, a to dvěma předpisy: předpisem ze dne 18. října 1921 penízem 782 K a předpisem ze dne 22. října 1921 penízem 15784 K. Námitky a odvolání proti předpisům těm st-lem podané, v nichž jednak popíral zásadní svoji povinnost k placení těchto příspěvků, jednak pokud jde o předpis druhý, i výši jeho, byly pořadem instancí zamítnuty a to žal. úřadem dvěma nař. usneseními z těchto důvodů: Školky st-lovy, byť i po zahradnicku provozované, v nichž však pěstují se toliko lesní stromky, slouží hospodářství lesnímu a nikoli výrobě zemědělské, kterou jediné má na zřeteli § 11 vl. nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb. Vzhledem k tomu nevztahuje se osvobození od placení zaměstnavatelského příspěvku na tyto školky.
K námitce, že výpočet 15784 K neodpovídá skutečnosti, uvedlo nař. rozhodnutí, že bylo šetřením zjištěno, že částka ta byla vypočtena přesně dle katastru příslušné nemocenské pokladny na základě přihlášek st-lem podaných a pouze za dny, za které se platilo nemocenské pojištění.
O stížnostech podaných proti oběma rozhodnutím ministerstva pro zásobování lidu uvažoval nss takto:
Žal. úřad odpírá st-li osvobození od placení zaměstnavatelského příspěvku, poněvadž jeho podnik — lesní školky — slouží hospodářství lesnímu. Tento důvod nemá však, slovně-li se vykládá, opory v právních normách, placení toho upravujících. Neboť podle § 4 opatření Stálého výboru ze dne 25. srpna 1920 č. 494 sb. má zaměstnavatel za osoby podrobené nemocenské pojišťovací povinnosti zaplatiti za každou osobu a pojišťovací den 1 Kč. Dle posl. odst. tohoto §u vyjmuti jsou zaměstnanci v podnicích zemědělských, kteří nejsou činni v lesním hospodářství. Bližší vysvětlení tohoto ustanovení obsahuje § 11 vl. nař. ze dne 2. září 1920 č. 500 sb., jež provádí svrchu uvedené opatření. Dle 3. odst. č. 1 tohoto §u nepředpisují se příspěvky zaměstnavatelů za síly zaměstnané výhradně při polním hospodářství čítaje v to podniky zahradnické a vinice — naproti tomu neplatí osvobození to pro síly zaměstnané při lesním hospodářství.
Z těchto ustanovení plyne, že nezáleží na účelu, kterému ten či onen podnik (prostředečně) slouží, nýbrž že záleží jediné a výhradně na tom, zda jde o lesní hospodářství či o jiný podnik zemědělský.
Žal. úřad vysloviv, že lesní školky st-lovy slouží lesnímu hospodářství, chtěl ovšem asi vyjádřiti, že školky, ve kterých se pěstují výhradně lesní stromky, jsou lesním hospodářstvím a v tomto smyslu byla nař. rozhodnutí pojata i st-lem.
Stížnosti popírají, že je možno lesní školky st-lovy považovati za lesní hospodářství vůbec a zvláště za takové, jaké mají na mysli citovaná ustanovení.
Stížnosti dovozují v té příčině, že cit. ustanovení míří jen na takové lesní hospodářství, jehož účelem jest těžba plodů lesních, totiž dříví, nikoliv však lesní školky, jichž účelem je pouze vypěstění zdravé sadby.
Jádrem sporu je tedy výklad pojmu »lesní hospodářství« ve smyslu cit. ustanovení.
Dle náhledu nss-u nelze slovům těm přikládati jiný smysl, než jaký mají dle běžného svého významu, a sluší tedy rozuměti lesním hospodářstvím onen druh prvovýroby, jehož předmětem jest soustavné a záměrné pěstování lesů za účelem těžby dříví (Horáček: Učebnice národohospodářské politiky). Předmětem lesního hospodářství je tedy jenom les, a charakteristickým znakem lesa s hlediska hospodářského je nejpodstatnější jeho účel, to jest těžba dříví. V rámci lesního hospodářství má zajisté místo i pěstování lesní sadby, a mohou tedy a zpravidla bývají i lesní školky součástkou hospodaření v lesích. Avšak právě proto, že vstupují do rámce lesního hospodaření jen jako jeho součástka, nemohou býti uznány za hospodářství lesní, když jsou pěstovány o sobě, mimo les a mimo rámec hospodářství lesního.
Sluší proto dáti za pravdu stížnostem, že neprávem uznán byl st-l povinným platiti zaměstnavatelské příspěvky jen proto, že síly jím zaměstnané zaměstnány jsou při lesním hospodářství.
Proto jsou nař. rozhodnutí, i když nepojímají se slovně, nýbrž vykládají se tak, že odepřela st-li osvobození od placení příspěvků proto, poněvadž zaměstnanci st-lovi zaměstnáni jsou v lesním hospodářství, v rozporu se zákonem a musila býti zrušena dle § 7 zák. o ss.
Otázkou, zda i tehdy, nejde-li o hospodářství lesní, je st-l k placení příspěvku onoho povinen, poněvadž snad chybí důvod pro osvobození od příspěvku, úřad žal. se vůbec neobíral, vycházeje z mylného názoru právního, že podnik st-lův je podnik lesního hospodářství resp. že platiti je příspěvek onen proto, poněvadž podnik st-lův slouží lesnímu hospodaření, kteréžto podniky povinnost příspěvková stíhá. Proto nemohl ani nss těmito dalšími, úřadem neřešenými otázkami se zabývati.

Citace:

Nález č. 2147. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 880-882.