Č. 2022.

Opatrovnictví (Slovensko): 1. Neodporuje zákonu, zbaví-li úřad ustanoveného již opatrovníka opatrovnictví proto, že tento přestal míti trvalé bydliště na území republiky československé (zák. čl. 20 z r. 1877). — 2. Ustanoví-li úřad opatrovníkem jmění nezletilých (§ 29 cit. zák.) osobu cizí, pominuv oprávněné příbuzné (§ 40) aniž pro ustanovení to uvedl důvody, jest opatření zrušiti dle § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 28. února 1923 č. 1871.)
Věc: Anna C. a Emerich C. v J. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o zbavení opatrovnictví.
Výrok: Výrok, že opatrovníkem majetku nezl. Ladislava a Michala C. ustanovuje se Dr. Ludevít H., zrušuje se pro vady řízení; v ostatním se obě stížnosti zamítají jako bezdůvodné. Důvody: Nař. rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení sirotské sedrie župy Spišské, potvrzené v pořadí instancí sirotskou subkomisí administrativního výboru župy Spišské, jimž Emerich C. byl zbaven opatrovnictví nad jměním nezl. Michala a Ladislava C. a opatrovníkem byl jmenován Dr. Ludevít H., advokát v K.
Proti tomuto rozhodnutí směřují stížnosti podané jednak vdovou
Annou C, která dle obsahu stížnosti ono jmění jmenovaným nezletilcům spolu se svým zemřelým manželem byla darovala a Emericha C. opatrovníkem nad jměním tím stanovila, jednak Emerichem C. Obě stížnosti vytýkají nezákonnost nař. rozhodnutí namítajíce porušení §§ 29, 41, 43 a 44 zák. čl. 20 z roku 1877, stížnost Anny C. vedle toho i porušení § 39 cit. zákona.
Nss založil svůj nález na těchto úvahách:
Žal. úřad nepředložil přes opětovné vyzvání úplných administrativních spisů.
Nss musil se tudíž ve smyslu usnesení zdejšího ze dne 5. prosince 1922 omeziti, zkoumaje spornou záležitost, na obsah stížností a předložených kusých úředních spisů, které neobsahují zejména protokolů o výslechu osob, jichž výslech byl úřadem 1. a 2. stolice žádán.
Ze spisů těchto jde, že Emerich C. ustanoven byl 18. ledna 1913 příslušným úřadem za opatrovníka jmění nezletilých Ladislava a Michala C, byv opatrovníkem tím nominován od dárců tohoto jmění, t. j. od zemřelého děda těchto nezletilců a jich babičky, nynější stěžovatelky Anny C.
Byl tedy Emerich C. opatrovníkem jmění těchto nezletilých ve smyslu §u 29 lit. c) zák. čl. 20 z roku 1877.
Opatrovnictví toho byl zbaven, poněvadž bydlí nyní mimo území republiky čsl. a je státním občanem uherským.
Stížnosti nepopírají tyto skutečnosti, tvrdí však, že rozhodnutí odporuje zákonu, poněvadž ustanovený již opatrovník může býti zbaven opatrovnictví jen z důvodů v §u 43 a 44 cit. zák. taxative stanovených, jak vyplývá prý z ustanovení §u 45 cit. zák. Okolnost, že opatrovník již ustanovený stane se později cizím státním příslušníkem, zejména následkem změny státoprávních poměrů, není prý v cit. §§ jako důvod uvedena a § 60 cit. zák. nelze dle názoru stížnosti použíti, poněvadž nejde o ustanovení opatrovníka, nýbrž o zbavení opatrovníka již ustanoveného jeho úřadu.
Nss nesdílí názor, hájený stížnostmi.
V §u 60 cit. zák. stanoven je princip, dle kterého zpravidla může býti ustanoven poručníkem neb opatrovníkem jen ten, kdo má své trvalé bydliště na území republiky čsl. Výjimka jest možná jen se souhlasem ministra vnitra.
Touto zásadou obsaženou v §u 60 cit. zákona jsou dle názoru nss-u doplněny důvody, v §§ 43 a 44 cit. zákona taxative vyjmenované, jež činí určitou osobu neschopnou k úřadu opatrovníka, tak že osoby, které nemají trvalé své bydliště na území republiky čsl., nemohou býti — kromě výminečného případu, že by k tomu dal ministr svůj souhlas — ustanoveny poručníky neb opatrovníky právě tak, jako osoby v §§ 43 a 44 cit. zákona jmenované a nemohou také podržeti svůj úřad, jestliže tato překážka později u nich vzešla.
V daném případě byl stěžovatel Emerich C. jmenován opatrovníkem nezl. L. a M. C. v době, kdy tito nezletilci i on měli své trvalé bydliště na území bývalého státu uherského. Tehdy ovšem nebylo překážky stanovené v § 60 cit. zákona. Po utvoření státu čsl. se však poměry změnily a Emerich C, jak nař. rozhodnutí konstatuje a jak stížnosti nepopírají, stal se tím obyvatelem a státním občanem cizozemským. Poněvadž z té příčiny byl zásadně nezpůsobilým, aby zastával úřad poručníka neb opatrovníka nezl. L. a M. C., resp. jejich jmění na území čsl. republiky, leč by ministr s tím souhlasil, není dle názoru nss-u nezákonnosti v tom, když úřad, zjistiv tuto okolnost, jej dle § 45 cit. zákona opatrovnictví toho zbavil.
Že v daném případě mělo býti použito výjimečného ustanovení §u 60 cit. zák., posl. věty, toho stížnosti ani netvrdí a nevytýkají nezákonnost proto, že výjimky té použito nebylo.
Proto shledána stížnost Emericha C, která jiných námitek neobsahuje a stížnost Anny C., pokud tuto námitku uplatňuje, bezdůvodnými.
Anna C. ve své stížnosti namítá však dále i porušení §u 39 a 40 cit. zákona, které vidí v tom, že ustanoven byl opatrovníkem Dr. Ludevít H., tedy osoba cizí, a nikoliv příbuzný, ač tu jest takový způsobilý příbuzný, totiž bratr zemřelého otce obou nezletilců.
V tom směru ustanovuje § 40 cit. zákona, že v případě §u 29 c) t. z., o který právě jde, přísluší opatrovnictví, nebyl-li opatrovník řádně jmenován, příbuzným v §u 39 jmenovaným.
V daném případě opatrovník jmenovaný shledán byl nezpůsobilým a to, jak svrchu uvedeno, právem. Nutno tedy postupovati tak, jakoby opatrovník osobou dle §u 29 cit. zákona k jmenování oprávněnou vůbec nominován nebyl, načež ovšem přísluší opatrovnictví to příbuzným v §u 39 uvedeným.
Proč nebyl některý z nich opatrovníkem ustanoven a proč jmenována byla osoba v okruh příbuzných § 39 cit. zákona nespadající, nař. rozhodnutí neuvádí.
Neboť okolnost v rozhodnutí uvedená, že příbuzní byli vyslechnuti a že až na st-lku proti Dru H. ničeho nenamítali, neobsahuje ještě odůvodnění, proč žádný z příbuzných opatrovníkem ustanoven nebyl.
Není zřejmo, zda stalo se tak proto, že způsobilých osob v §u 39 uvedených tu není, či zda způsobilé osoby opatrovnictví důvodně přijmouti odepřely. Tím, že není uvedeno důvodů, proč jmenována byla osoba jiná, než která dle §u 39 cit. zákona případně jmenována býti měla, stížená je jednak st-lce obrana, takže tato mohla jen povšechně tvrditi, že jmenováním Dra H. porušen byl zákon, když tu příbuzní jsou, ale znemožněno je i nss-u přezkoumati zákonnost tohoto výroku žal. úřadu.
Proto muselo býti nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok, že opatrovníkem majetku nezl. L. a M. C. ustanovuje se Dr. Ludevít H., zrušeno pro vady řízení dle § 6 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2022. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 619-621.