Č. 2128.

Stavební ruch. — Vyvlastnění. — Administrativní řízení: 1. Komisionelní řízení předepsané v § 5 zákona č. 45/1922 jest ovládáno zásadou koncentrační. — 2. Jest podstatnou vadou řízení, založil-li úřad svůj úsudek o tom, že jde o vzrostlý sad ve smyslu § 3, odst. 5 téhož zákona, na dobrém zdání znalců podaném mimo komisionelní řízení podle § 5 a vyvlastněnému nesděleném.
(Nález ze dne 23. března 1923 č. 14983/22).
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Dne 1. ledna 1922 podal st-l u osp-é v T. žádost za vyvlastnění části pozemku č. kat. — v T., náležejícího k arcibiskupskému panství tamže, ve výměře 1500 m2 pro stavbu rodinného domku a dílny.
Při komisionelním řízení konaném dne 17. ledna 1922 namítl zástupce vlastníka pozemku mezi jiným, že pozemek ten jest vzrostlým sadem.
Rozhodnutím osk-é z 24. ledna 1922 nebylo žádosti st-lově vyhověno, ježto je na pozemku vzrostlý sad. K rekursu st-le uložila zsp výnosem z 23. února 1922 osp-é, aby dodatečně bylo bezpečně zjištěno po případě výslechem znalců, zda vyvlastněný pozemek jest skutečně vzrostlým sadem. Osp na to vyslechla okr. zahradníka a soudního znalce Františka K., jenž podle protokolu z 10. března 1922 uvedl, že sad na tomto pozemku sestává z několika suchých stromů a několika odumírajících pahýlů, které za vzrostlý sad považovati nelze, že třetina místa pro stromy vůbec není osázena a ostatní v zájmu všeobecné hygieny stromů bylo by stejně záhodno pokáceti, takže by při stavbě nenastala vykácením žádná škoda. Na pozemku tom vzrostlý a cenný sad není. Při tomto prohlášení znalce ani st-1 ani vlastník pozemku přítomni nebyli.
Rozhodnutím z 21. března 1922 zsp výměr osp ze 24. ledna 1922 zrušila z moci úřední, ježto tento výměr byl vydán podle zákona z 11. března 1921 č. 100 sb. teprve dne 24. ledna 1922, tudíž v době, kdy tento zákon pozbyl již platnosti. Osp-é bylo uloženo, aby vydala nové rozhodnutí podle platného zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb.
Osp vyvlastnila pak rozhodnutím z 10. dubna 1922 k žádosti st-lově část pozemku č. kat. — ve výměře 1500 m2 pro stavbu dvoubytového domku a dílny na základě místního šetření, konaného dne 17. ledna 1922 a na základě ustanovení zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb.
K rekursu vlastníka vyvlastňovaného pozemku, ve kterém opět vytýkáno, že pozemek jest vzrostlým sadem, vyzvala zsp osp-ou výnosem z 11. května 1922, aby se jeden soudní stavební a 1 hospodářský znalec dodatečně vyslovili mezi jiným o tom, je—li vyvlastňovaný pozemek vzrostlým sadem. Osp vyslechla na to dne 20. května 1922 stavitele Jaroslava V. jako soudního stavebního znalce a ředitele hospodářské školy Jana S. jako hospodářského znalce. Oba vyslovili se souhlasně, že vyvlastňovaný pozemek jest vzrostlým sadem ve smyslu zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb., v němž asi jednu čtvrtinu ovocných stromů bude nutno v nejbližší době nahraditi novými stromy. Podle protokolu z 23. května 1922 zástupce vlastníka vyvlastněného pozemku vzal protokol ten na vědomí.
Nař. rozhodnutím byl vyvlastňovací nález osp-é z 10. dubna 1922 zrušen jako zákonu odporující z toho důvodu, že vyvlastňovaná část pozemku jest dle souhlasného dobrého zdání soudních znalců z oboru stavebního i hospodářského vzrostlým sadem, podle §u 3, odst. 5 zákona ze dne 27. ledna 1922 č. 45 sb., nelze však pro stavbu obytných domů vzrostlé sady vyvlastňovati.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost především vytýká, že při výslechu znalců ze dne 20. května 1922, na kterémžto výslechu žal. úřad svoje rozhodnutí založil, st-l přítomen nebyl, takže nemohl svých zájmů hájiti ani se vyjádřiti o osobách znalců.
Námitku tuto uznal soud důvodnou z těchto úvah: Zákon ze dne 27. ledna 1922 č. 45 Sb. uvádí v §§ 2 a 3 podmínky, za kterých přípustno jest vyvlastnění pozemku k účelům stavebním, a stanoví v §u 5 řízení, v němž jest zjistiti, jsou-li podmínky ty splněny. Dle 2. odst. §u 5 má úřad k tomuto konci konati šetření na místě, k němuž pozvati jest obec a všechny zájemníky; odst. 3 dodává pak, že k námitkám, které nebudou učiněny nejpozději při šetření na místě, ne- bude v řízení přihlíženo. Z těchto ustanovení jest patrno, že jde tu o řízení komisionelní na místě samém prováděné za účasti všech interesentů a ovládané zásadou koncentrační; neboť stanoví-li zákon, že námitky stran, které nebyly vzneseny nejpozději při tomto šetření na místě, jsou prekludovány, musí nezbytně všechen skutkový materiál, o nějž se vyvlastňovací nález opírá, při tomto šetření býti zjištěn a stranám sdělen, aby k němu mohly zaujmouti svoje stanovisko. K tomuto skutkovému materiálu náleží však i obligátorní posudek soudního stavebního znalce a fakultativní posudek znalce hospodářského. Neboť třebas by se podle znění 4. odst. §u 5 zdálo, že úřad má resp. může znalce tyto vyslechnouti i mimo komisionelní řízení zmíněné v odst. 2 a po jeho skončení, nelze takovýto výklad vzhledem k důsledkům plynoucím ze zásady koncentrační vyslovené v odst. 3. přijati a dlužno žádati, aby také tyto posudky znalecké podány byly ještě během komisionelního řízení tak, aby strany mohly účinným způsobem při komisionelním řízení samém zaujmouti k nim stanovisko. Tomuto požadavku však v tomto případě vyhověno nebylo. Neboť jak ze spisů jest patrno, vznesl sice zástupce vlastníka při komisionelním řízení ze dne 17. ledna 1922, které jest podkladem nař. rozhodnutí, námitku, že pozemek, o který jde, jest vzrostlým sadem, takže nemůže býti vyvlastněn, přítomní stavební znalci však toliko prohlásili, že přiměřená cena za 1 m2 činí 3 Kč, aniž zaujali stanovisko k uvedené námitce vlastníka. Jak shora již uvedeno, vyslechl sice úřad 10. března 1922 o této otázce soudního znalce Františka K. a mimo to 20. května soudního stavebního znalce V. a hospodářského znalce S., avšak všecky tyto posudky znalců nestaly se při komisionelním řízení předepsaném v §u 5 zák. a nebyly výsledky obou těchto výslechů st-li sděleny, kdežto vlastníku pozemku sdělen byl jen výsledek protokolárního výslechu znalců ze dne 20. května 1922.
Vzhledem k tomu trpí řízení podstatnou vadou a bylo proto nař. rozhodnutí zrušiti podle §u 6 zák. o ss.

Citace:

Nález č. 2128. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 835-837.