Vydání a přijmutí směnky za to, že nemá býti učiněno trestní oznámení pro činy, jež z moci úřední se stíhají, příčí se zásadám občanské cti a morálky a má jednání takové ráz úmluvy dle § 878. obč. zák. neplatné.

C. k. nejvyšší soudní dvůr rozhodnutím ze dne 12. května 1914, č. j. Rv II 486/14 / 1 obnovil rozsudek c. k. obchodního soudu v Praze ze dne 27. prosince č. j. Cw I 1783/12 / 34, jímž byl platební rozkaz téhož soudu ze dne 6. července 1912 č. j. Cw I 1783/12 / 1 zrušen.
Důvody: Odvolání opírající se o § 503. čís. 4 c. s. ř. je úplně odůvodněno.
Oba nižší soudy zjistili neodporovatelně, že žalovaný podepsal spornou směnku žalobní s předpokladem, že proti němu nebude učiněno trestní oznámení pro smilné činy, jichž se dopustil na nedospělé Marii Š. a že vydání směnky žalobní s přislíbením obnosu 1500 K žalobci sledovalo účel, že proti žalovanému nebude učiněno trestní oznámení. Správně vytknul také processní soud první instance, že v tomto sporu nebylo ani tvrzeno, tím méně dokázáno, že nezletilé Marii Š. byla trestními činy, jichž žalovaný se měl dopustiti, způsobena nějaká fysická neb mravní ujma. Tvrdí-li dovolací odpověď opak toho a snaží-li se dovoditi, že vydání žalobní směnky netvoří žádnou odměnu za to, že nebylo učiněno trestní oznámení, nýbrž že měl býti odškodněním Marie Š. za škodu jí způsobenou, ocitá se jen v odporu se spisy, vztažně se shora uvedenými skutkovými zjištěními.
Důsledkem toho dlužno vycházeti z toho, že vydání žalobní směnky a přislíbení obnosu 1500 K žalobci mělo býti pouze odměnou za to, že proti žalovanému nebude žalobcem neb jeho rodinou učiněno trestní oznámení. Připustiti dlužno, že § 86. tr. ř. nestanoví formální povinnost občanskou k oznámení trestních činů. On zůstavuje to naopak svědomí a právnímu citu každého jednotlivce, jenž nabyl vědomosti o trestním činu, jenž se má stíhati z povinnosti úřední, zda čin ten chce udati či nikoliv. 1 když tedy pouhé neučinění trestního oznámení ohledně trestního činu, o němž někdo nabyl vědomosti, nelze označiti za něco přímo nemravného neb nedovoleného, příčí se přece zásadám občanské cti a morálky, když někdo si dá zaplatiti za to, že neučinil trestní oznámení, když činí právo v §u 86. tr. ř. propůjčené předmětem obchodu a používá ho jakožto předmětu vykořisťování k tomu účeli, aby z nevykonávání tohoto práva těžil hmotnou výhodu. To se však v daném případě skutečně stalo, poněvadž směneční závazek žalovaným převzatý měl, jak zjištěno, sloužiti jen jako protiplnění za to, že žalobce, vztažně jeho rodina, neučiní proti žalovanému trestní oznámení. Bylo-li pak trestní stíhání žalovaného zahájeno následkem takového trestního oznámení, neb z jiného důvodu, je při tom lhostejno, poněvadž zmíněný nemravný účel dává o sobě již úmluvě ráz úmluvy nedovolené a činí ji důsledkem toho dle § 878. ob. z. obč. také neplatnou. Z toho důvodu není ani zapotřebí rozebírati otázku nadhozenou procesním soudem, zda úmluva, o niž jde, nemá se považovati snad také proto za nedovolenou a neplatnou, poněvadž mělo se jí překaziti trestající právo státu a ježto na místě zákonného trestu soudcovského nastoupiti měl na základě vzájemné úmluvy jakýsi druh trestu soukromého.
Správnost vyloženého již názoru vyplývá také z ustanovení §u 1384. ob. z. obč., který stanoví výslovně, že narovnání o přestupcích zákona jsou platná jen ohledně soukromého zadostiučinění. Naproti tomu může býti tím odvráceno zákonné vyšetřování a po- trestání jen tenkráte, jsou-li přestupky takového druhu, že je úřad poukázán jednati po zákonu jen k žádosti stran.
V daném případě nejedná se však, jak zjištěno, o soukromé zadostiučinění, žádané z důvodu trestního činu, nýbrž výhradně jen o odvrácení zákonného vyšetřování a potrestání deliktu, jenž se má stíhati z povinnosti úřední. Právní jednání, sloužící za podklad žalobní směnce, je proto, jsouc nedovoleno, také neplatno.
Poněvadž však neplatné právní jednání nemůže se státi platným ani odevzdáním směnky k ukrytí převzatého závazku a poněvadž se v přítomném případě jedná o přímý poměr mezi věřitelem směnečným a dlužníkem směnečným a ježto důsledkem toho dle § 82. sm. ř. přihlížeti dlužno ku obecnoprávnímu poměru mezi oběma, odpovídá rozsudek procesního soudu prvé instance, kterým směnečný platební příkaz byl zrušen, z tohoto důvodu zákonu a může se bez všeho upustiti od přezkoumávání závažnosti ostatních námitek žalovaného.
Hamberger.

Citace:

Vydání a přijmutí směnky za to, že nemá býti učiněno trestní oznámení pro činy, jež z moci úřední se stíhají, příčí se zásadám občanské cti a morálky.... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1914, svazek/ročník 23, číslo/sešit 6, s. 259-261.