Č. 10394.

Církevní věci: »Naléhavost« prozatímního opatření ve smyslu ustanovení § 56 zák. č. 50/1874 ř. z. o zevních poměrech církve katolické je dána již tím, že jde o dávku ve prospěch beneficia farního, jehož výtěžek nestačí k zajištění kongruy.
(Nález ze dne 4. března 1933 č. 20644/32.)
Prejudikatura: Boh. A 2736/23.
Věc: Jan kníže ze Sch. ve Sch. proti zemskému úřadu v Praze o patronátní břemena.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 3. prosince 1929 vydal okresní úřad v P. toto rozhodnutí: Podle zápisů v archivu Sch.-ském byla do roku 1800 poskytována faráři st.-skému od majitelů panství p.-ského ročně dávka 50 zl. rýnských z neznámého důvodu. U povýšení farní administratury na skutečnou faru ve St. povolil tehdejší majitel panství Josef kníže Sch. dne 12. října 1800 novému faráři roční dávku 20 zl. rýnských, takže od té doby se od majitelů shora jmenovaného panství vyplácelo jmenovanému faráři 70 zl. rýnských, to jest nynějších 58'80 Kč. Tato dávka vyplácela se faráři st.-skému až do konce roku 1923 a byla uváděna vždy v jeho fasi. Od roku 1924, kdy na panství p.-ském byla provedena pozemková reforma, odepřel bývalý majitel panství p.-ského platiti tuto dávku a rovněž stát, zastoupený min. zeměd. nebyl ochoten tuto dávku platiti. Na základě pokojného stavu ustanovuji prozatímně podle § 56 zák. č. 50/1874 ř. z., že bývalý majitel p.-ského panství Jan kníže Sch., jest povinen až do konečného rozřešení věci platiti faráři st.-skému od r. 1924 počínaje roční dávku 58'80 Kč, poněvadž pilná potřeba duchovní správy st.-ské toho vyžaduje, aby příjem jejího správce, který se doplňuje z náboženské matice, zůstal neztenčen o dávku shora jmenovanou. Proti tomuto rozhodnutí podal Sch.-ský patronátní úřad v H. odvo- lání v podstatě tohoto obsahu: Povinnost platiti dávku faráři nelze odůvodňovati dosavadním pokojným stavem proti bývalému majiteli velkostatku p.-ského, nýbrž proti přejímací ceně za nemovitosti v rozvrhovém řízení u příslušného soudu, poněvadž v roce 1923 provedením pozemkové reformy bylo převzato jmenované panství čsl. státem, který zároveň převzal správu patronátů k tomuto panství náležejících, tudíž i patronátu st.-ského. Pilnou potřenou duchovní správy nelze tuto povinnost odůvodňovat, neboť nevyplacením této nepatrné dávky není potřeba duchovní správy nijak ohrožena.
Zemský úřad v Praze, dav zjistiti, kolik půdy zůstalo z velkostatku p.-ského dosavadnímu majiteli a jak byla upravena otázka převzetí patronátních břemen, nevyhověl nař. výměrem odvolání z důvodů v nař. výměru uvedených, dodav toto: Nelze přisvědčiti námitce, že za základ vzatý pokojný stav v placení dávky přestal sám sebou provedením po- zemkové reformy na panství p.-ském a že tudíž nepadá již dávková po- vinnost na dřívějšího majitele velkostatku p.-ského jako dosavadního plátce, nýbrž na účet přejímací ceny na pozemky z tohoto velkostatku zabrané, neboť v majetku odvolatelově zůstalo u velkostatku p.-ského ještě 386 ha půdy se zámkem a přilehlým parkem, revírem zámeckým a pivovarem v P. Pokud otázka úpravy patronátních břemen, váznoucích na zabraném velkostatku, není vyřešena — a odvolatel sám doznává, že to dosud provedeno není — jest nemožno na eventuální dosud neustanovenou změnu v subjektu oněch břemen bráti zřetel a tím spíše jest tu případ v § 56 cit. zák. myšlený, že povinnost dávkovou jest zatímně upraviti podle dosavadního pokojného stavu. Rovněž nelze dáti za pravdu námitce druhé, že není zde pilné potřeby k učiněnému zatímnímu opatření, neboť sporná dávka, byť i jen 58.80 Kč činící, jest součástí přiznávaného příjmu faráře st.-ého, o niž jinak — poněvadž o ni se zmenšuje kongruový doplněk z náboženského fondu — byl by příjem (kongrua) tohoto faráře nižší, než na kolik tento duchovní má podle zákonných ustanovení právní nárok.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 56 zák. č. 50/1874 ř. z. mohou úřady správní, kdykoliv vzejde nějaká rozepře o příspěvek k účelům náboženským, vyhledává-li toho pilná potřeba duchovní správy, učiniti opatření prozatím podle posavadního pokojného držení a nebo, nebylo-li by lze tohoto držení ihned zjistiti, podle skutečných a právních poměrů sumárně vyšetřených. Zákon tu tedy stanoví jednak podmínky pro to, kdy lze vydati prozatímní opatření, jednak podklad pro obsah takového opatření.
V prvém směru jest nejprve podmínkou, že vzejde nějaká rozepře o příspěvek k účelům náboženským. Není sporu o tom, že v daném případě taková rozepře vzešla. Ke vzniku takové rozepře stačí, že plnění, které bylo žádáno, bylo odepřeno. Z jakého důvodu bylo odepřeno, zejména, bylo-li odepřeno z toho důvodu, že někdo jiný jest k příspěvku povinen, nepadá na váhu (Srov. Budw. 5085/1890). Jest proto pro vznik sporu bez významu zjištění žal. úřadu, že otázka úpravy patronátních břemen není pro velkostatek p.-ský dosud rozřešena; proto je také bezpředmětnou námitka stížnosti, že žal. úřad vycházel z mylného předpokladu, že patronátní otázka pro tento velkostatek není dosud vyřešena a že se žal. úřad odvolává neprávem dokonce na doznání st-lovo, což prý jest v rozporu se spisy a vadou řízení. Další podmínkou pro vydání prozatímního opatření jest, aby toho vyhledávala pilná potřeba duchovní správy. Žal. úřad odůvodnil pilnou potřebu duchovní správy tím, že neplacením sporné dávky by byl příjem (kongrua) faráře nižší, než na kolik má farář nárok podle zákonitých ustanovení. Naproti tomu namítá stížnost, že zákon č. 50/1874 ř. z., chtěl zajistiti duchovní správu pro případ sporu, aby nebyla ohrožena, proto užil slov »dringendes lnteresse«. O takovém zájmu nelze však mluviti zde, kde jde o roční dávku 58.80 Kč, tak že měsíční požitky farářovy by byly v mezidobí zkráceny o necelých 5 Kč.
Nss nedal této námitce za pravdu. Již judikatura ss-u zaujala stanovisko, že naléhavost prozatímního opatření ve smyslu cit. předpisu je dána již tím, že jde o dávku ve prospěch farního beneficia, jehož výtěžek nestačí k zajištění kongruy, resp. že pilná potřeba duchovní správy jest dána, byl-li by farář odpadnutím dávky zkrácen na své kongrue (Srov. na př. Budw. A 6844). Stejné stanovisko zastává i nss (na příklad v nál. Boh. A 2736/23) a trvá na něm i v tomto případě.
Konečně stanoví zákon, jak řečeno, podklad pro obsah prozatímního opatření, a to tak, že opatření jest učiniti podle dosavadního pokojného držení, a nebo, nebylo-li by lze toto držení ihned zjistiti, podle skutečných a právních poměrů sumárně vyhledaných. Podle tohoto zákonného ustanovení lze tedy prozatímní opatření opříti nejprve o dosavadní pokojné držení a teprve, nelze-li je ihned vyhledati, o skutečné a právní poměry sumárně vyhledané.
Žal. úřad opřel svoje opatření o dosavadní pokojnou držbu, zjistiv, že dávka byla faráři placena majiteli velkostatku p.-ského od roku 1800 až do konce roku 1923, a zamítnul námitku st-lovu, že pokojnou držbu nelze uplatňovati proti němu, nýbrž jen proti přejímací ceně v řízení rozvrhovém u příslušného soudu. Stížnost, brojíc proti odůvodnění nař. rozhodnutí posavadní pokojnou držbou, opakuje námitku již v odvolání uplatněnou, totiž že čsl. stát převzal u příležitosti pozemkové reformy patronátní břemena spojená s velkostatkem p.-ským a tím také povinnost platiti spornou dávku, a že nelze proto pokojnou držbu uplatňovati proti býv. majiteli tohoto velkostatku.
Nss neshledal ani tuto námitku důvodnou. Není sporu o tom, že majitel velkostatku spornou dávku včetně do roku 1923 plnil, ale pak plnili přestal. Byla tedy držba práva beneficiátova včetně do roku 1923 pokojnou. Čsl. stát dosud dávky té nikdy neplnil a nelze tedy mluviti o pokojné držbě dávky proti čsl. státu. Bude-li čsl. stát, po případě jiný subjekt vzhledem k výsledkům pozemkové reformy na panství p.-ském snad povinen dávku tuto plniti, jest již otázkou sporu meritorního, kterou bude příslušným úřadům případně soudům řešiti samostatně v případném budoucím sporu o věc samu; v daném stadiu jde však jen o opatření provisorní, učiněné zatímně až do definitivního rozhodnutí věci z důvodu dosavadní pokojné držby. Nelze tudíž ani v tomto směru shledati stanovisko žal. úřadem zaujaté nezákonným.

Citace:

č. 10394. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 599-601.