Authors:
= Váž. civ., 10 (1928), sv. 2
PDF

Čís. 8310.


Tříletá promlčecí lhůta § 1487 obč. zák. neplatí, byl-li nepominutelnému dědici v závěti povinný díl zůstaven a jde jen o výpočet a o uspokojení nároku co do jsoucnosti jinak nesporného.
(Rozh. ze dne 15. září 1928, Rv II 857/27.)
Matka stran ustanovila v závěti žalovanou universální dědičkou a odkázala dvěma dětem žalobkyně úhrnem 4000 Kč s tím, že, kdyby žalobkyně nebyla spokojena s ustanovením závěti, má obdržeti jen povinný díl a do něho vpočítati jak onen odkaz 4000 Kč pro své dítky, tak i vše, co od zůstavitelky za živa obdržela. Žalobu, jíž se domáhala žalobkyně na žalované zjištění, že závěť ze dne 22. srpna 1923 jest neplatná a že žalobkyni přísluší zákonné dědické právo k polovici pozůstalosti, oba nižší soudy zamítly.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by o ní znovu jednal a ji rozhodl. — Čís. 8310 —
Důvody:
Dovolání vytýká odvolacímu soudu právem jako právní omyl (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), že pokládá zažalovaný nárok na povinný díl za promlčený podle § 1487 obč. zák. Názor odvolacího soudu by byl správným, kdyby se nároku na povinný díl domáhal nepominutelný dědic, který byl v poslední vůli úplně nebo z části pominut aneb zůstavitelem proti právu vyděděn, neboť jen nárok na povinný díl úplně nebo z části pominutého nebo vyděděného nepominutelného dědice je podroben tříletému promlčení podle § 1487 obč. zák. Než o takový případ tu nejde, neboť žalobkyni byl povinný podíl v posledním pořízení ze dne 22. srpna 1923 výslovně zůstaven. V takovém případě, kde byl nepominutelnému dědici povinný díl v posledním pořízení zůstaven, ať již dědickým podílem aneb odkazem, třebas i bez výslovného označení jako povinný díl, avšak částkou jemu odpovídající, jde o nárok z posledního pořízení a platí obecná třicetiletá promlčecí lhůta. Nejde o to, zda nebo pokud nepominutelný dědic vůbec má nárok na povinný díl a zda nebo pokud v něm byl zkrácen, nýbrž jde jen o výpočet a o zaplacení nároku co do jsoucnosti jinak nesporného. Pro tento nárok není zákonodárného důvodu, pro který v § 1487 obč. zák. jako pro žaloby o zvrhnutí posledního pořízení byla i pro žalobu o povinný díl neb o jeho doplněk určena mimořádná tříletá doba promlčecí, by totiž dědic ze závěti co nejrychleji v zájmu všech, kdož si na pozůstalost činí jakékoli nároky, nabyl jistoty, zda a pokud poslední vůle zůstane odporem třetích osob nedotčena. Zůstává proto pro nárok na zaplacení zůstaveného povinného podílu jako ryze obligační nárok — pohledávky z poslední vůle — při obecné třicetileté promlčecí lhůtě. Ježto odvolací soud podle svého opačného názoru se neobíral věcným obsahem odvolání, bylo nutno jeho rozsudek zrušiti a naříditi další jednání.
Citace:
č. 8310. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 214-215.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).