Č. 12 651.

Monopoly, regály. — Řízení správní. — Řízení před nss: * Odepření licence k pěstování tabáku na Slovensku není rozhodnutím neb opatřením ve smyslu § 2 zákona o ss.
(Nález z 20. listopadu 1936 č. 14 743/34.)
Věc: Mikuláš O. v Bagotě proti výměru ústředního ředitelství tabákové režie v Praze z 11. května 1934 o povolení k pěstování tabáku.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: St-l podal u úřadu pro nákup tabáku v Komárně přihlášku k pěstování tabáku v roce 1934. Úřad pro nákup tabáku v Komárně, »řídě se oběžníkem ústředního ředitelství tabákové režie v Praze z 13. listopadu 1934 č. 27 004/1933«, nevyhověl rozhodnutím z 28. února 1934 přihlášce st-lově a povolení k pěstování tabáku neudělil. Jako důvody uvedl: 1. neoprávněné překročení povolené výměry (§ 7 odst. 5 předpisů o pěstování tabáku v Československé republice); 2. žadatel není československým státním občanem.
V odvolání namítal st-l, že podle československé ústavy je cizím státním občanům s podmínkou reciprocity zaručen výkon týchž práv jako československým státním občanům, v Maďarsku pak není předpisu, že se pěstování tabáku povoluje jen maďarským státním občanům.
Ústřední ředitelství tabákové režie v Praze rozhodlo výměrem z 11. května 1934, že na základě § 3 předpisů o pěstování tabáku v Československé republice trvá na svém rozhodnutí a odvolání nevyhovuje.
Zabývaje se stížností podanou do tohoto rozhodnutí, musil nss vzhledem ke své vlastní kompetenci (§ 4 zákona o ss) nejprve si ujasniti otázku, je-li nař. výměr rozhodnutím neb opatřením úřadu správního podléhajícím ve smyslu § 2 zákona o ss kognici nss. V tom směru pak uvážil:
Stížností nař. výrok ústředního ředitelství tabákové režie jest odepřením licence k pěstování tabáku podle předpisů o tabákovém monopolu. Monopol ten byl v zemích dříve uherských zaveden cís. patentem z 29. listopadu 1850 č. 462 ř. z. Předpisy upravující tabákový monopol byly sice pozdějšími zákony měněny (zák. čl. XIV:1868, XLVIII:1875, IV:1876 a XLIV:1887), ale v celku setrváno bylo na monopolní úpravě zavedené svrchu citovaným patentem.
Podle těchto předpisů je tabák ve stavu surovém nebo zpracovaném předmětem státního monopolu, podrobeným výlučné disposici státu. Nikdo nesmí bez povolení důchodkového úřadu tabák vyráběti (pěstovati), v případech zákonem stanovených zpracovati, způsobem v zákoně zapověděným používati nebo z ciziny dovážeti (§§ 1 a 2 cís. patentu č. 462/1850 ř. z.). K pěstování tabáku jest oprávněn jen ten, kdo k tomu obdržel úřední povolení. Přijetím povolení podrobuje se pěstitel tabáku důchodkové kontrole a všem předpisům vydaným pro pěstování tabáku, zejména je však povinen odvésti veškerou sklizeň důchodkovému skladišti (srov. § 15 zák. čl. XLIV:1887).
Tabáková režie, spravující monopol tabákový, je podle zákona č. 404/1922 Sb. a vlád. nař. č. 206/1924 Sb. podnikem spravovaným podle zásad obchodního hospodářství. Opatřuje-li si tudíž k účelům své podnikové výroby tabák jako surovinu a poskytuje za tím účelem licenci k pěstování tabáku, které jest jinak zakázáno a trestno, činí tak ve své vlastnosti podnikatele a nikoli jako nositel státní moci. Udělení nebo odepření takové licence má zde povahu pouhého prohlášení učiněného jménem státu jako strany při provozu tabákového monopolu. Nejde tedy o rozhodnutí nebo opatření úřadu správního naříkatelné stížností k nss ve smyslu § 2 zákona o ss (srov. též nález Boh. A 1123/22).

Citace:

č. 12651. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1095-1096.