Č. 12280.

Zdravotnictví. — Řízení správní: I. Vlád. nářízením č. 187/1929 Sb. bylo na zem. úřady přeneseno také provádění disciplinárního řízení proti stát. obv. lékařům, a tedy i provádění suspense a zastavení smluvních požitků jako jeho součást. — II. Při zanedbání služební povinnosti stát. obv. lékařů neplatí služební pragmatika, nýbrž ustanovení služební smlouvy s nimi sjednané. — III. Stanoví-li služební smlouva sjednaná se stát. obv. lékařem, že úřadu je vyhrazeno provésti v určitých případech jeho suspensi, ačli podle služeb, pragmatiky lze provésti v obdobných případech i suspensi stát. úředníka, může úřad lékaře suspendovati jen, když jde o případ, který jest uveden ve smlouvě a ve kterém by i státní úředník mohl býti suspendován.
(Nález z 3. února 1936 č. 10478/36.)
Věc: MUDr. Josef L. ve Vysokém nad Jizerou proti rozh. min. veř. zdrav, a těl. výchovy z 24. dubna 1933 o suspensi a zastavení služebních požitků. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem zem. úřadu v Praze z 18. března 1933 bylo proti st-li, státnímu obvodnímu lékaři pro zdrav, obvod Vysoké n. Jiz. zavedeno kárné řízení a uloženo okr. úřadu v Jilemnici, aby jako úřad, jemuž je st-l bezprostředně podřízen, provedl potřebné vyšetření okolností skutkových (§ 6 odst. 3 služ. smlouvy), současně byl st-l podle § 6 odst. 4 služ. smlouvy a podle obdoby ustanovení § 145 odst. 1 zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. z povinností státního obvodního lékaře odstraněn, a byla mu zastavena výplata služebního platu a čestného. Jako důvod tohoto opatření bylo uvedeno, že podle zprávy okr. úřadu v Jilemnici z 13. března 1933 byl st-l dne 12. března 1933 dodán do vazby kraj. trest. soudu v Brně, že tedy st-l přestal konati službu stát. obv. lékaře, a jelikož tato vazba byla na st-le uvalena kraj. trest. soudem v Brně, jest odůvodněno podezření, že se dopustil činu, který jest na újmu vážnosti st-lova služebního postavení (cit. § 6 č. 4 služ. smlouvy).
Odvolání, které st-l z výměru tohoto podal, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost především z toho důvodu, že prý zem. úřad nebyl k odstranění st-le z povinností služebních a k zastavení smluvních požitků vůbec příslušným, a že proto žal. min. mělo rozhodnutí zem. úřadu pro jeho nepříslušnost zrušiti, ježto prý podle jasného znění vlád. nař. z 18. prosince 1929 č. 187 Sb. a jeho přílohy bylo na zem. úřady přeneseno podle vlád. nař. č. 23/1927 Sb. pouze sjednávání služební smlouvy (§ 1), vyměřování služebních a zaopatřovacích požitků (§§ 8—10, 12—15, 17, 20—27), a konečně zrušení služebního poměru podle služební smlouvy a výpověď smlouvy (§ 19), nikoli však právo provésti v případech v § 6 služební smlouvy uvedených se současným zastavením smluvních požitků odstranění (suspensi) z povinností služebních, které prý zůstalo podle služební smlouvy vyhrazeno min. veř. zdrav, a těl. výchovy.
Nss nemohl této námitce dáti za pravdu.
Vlád. nařízením č. 187/1929 Sb., vydaným na základě § 8 odst. 1 č. 3 zákona organisačního č. 125/1927 Sb., byly provedeny některé přesuny kompetence s ministerstev na zem. úřady, a mezi jinými přenesena byla s min. veř. zdrav, a těl. výchovy na zem. úřady působnost podle § 1 vlád. nař. č. 23/1927 Sb. o sjednávání služební smlouvy se státními obvodními lékaři a podle § 19 cit. vlád. nař. o zrušení služebního poměru podle služební smlouvy a výpověď smlouvy. Podle cit. § 19 vlád. nař. č. 23/1927 Sb. pak o zrušení služebního poměru platí ustanovení služební smlouvy.
Služební smlouva se st-lem uzavřená a datovaná dnem 12. prosince 1927 a 16. června 1928 stanoví v § 5 lit. e), že služební poměr touto smlouvou sjednaný končí propuštěním lékaře cestou disciplinární. O zrušení služebního poměru cestou disciplinární pák jsou bližší ustanovení obsažena v § 6 služební smlouvy, kde se stanoví jednak předpoklady takového zrušení služebního poměru, jednak se vydávají příslušné předpisy procesní. V souvislosti s tímto řízením o zrušení služebního poměru cestou disciplinární pak stanoví poslední odstavec § 6 služební smlouvy, že min. veř. zdrav, a těl. výchovy je v uvedených případech vyhrazeno provésti se současným zastavením smluvních požitků odstranění (suspensi) z povinností služebních, ačli ve smyslu ustanovení služební pragmatiky lze provésti v obdobných případech i odstranění státního úředníka s místa služebního.
Z této souvislostí suspense a zastavení smluvních požitků s řízením o zrušení služebního poměru cestou disciplinární je zřejmo, že suspense a s tím souvislé zastavení smluvních požitků je součástí řízení disciplinárního, z čehož plyne, že prováděti řízení o suspensi a zastavení smluvních požitků podle § 6 posl. odst. služ. smlouvy přísluší tomu úřadu, jemuž přísluší i zrušení služebního poměru, a že tedy, bylo-li podle služební smlouvy min. veř. zdrav, a těl. výchovy příslušné nejen ke zrušení služebního poměru, nýbrž i k provedení suspense a k zastavení smluvních požitků, a byla-li vlád. nařízením č. 187/1929 Sb. působnost tohoto min. co do zrušení služebního poměru podle služební smlouvy přenesena na zem. úřady, bylo na zem. úřady přeneseno i provádění řízení disciplinárního a tedy i provádění suspense a zastavení smluvních požitků jako jeho součást.
Přistoupiv k meritu věci neuznal nss důvodnou námitku stížnosti, že daný případ měl býti posuzován analogicky podle předpisů o disciplinárním řízení, daných služební pragmatikou, pokud nebyly služební smlouvou modifikovány. Jest sice pravda, že zákonem č. 332/1920 Sb. bylo v § 8 vysloveno, že úprava právních poměrů státních lékařů v oboru zdravotní policie bude provedena podle zásad pro úředníky státní, obsažených v zákoně z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služební pragmatice), leč v této zákonné úpravě nastala změna zákonem č. 236/1922 Sb., jímž v § 8 bylo ustanoveno, že až do té doby, než bude možno provésti ustanovení zákona č. 332/1920 Sb., se služební požitky obec. a obvod, lékařů stanoví služební smlouvou a že služební smlouvou se budou říditi i jiné služební poměry těchto lékařů, pokud nebudou upraveny služební instrukcí. Mají tedy i jiné služební poměry obec. a obvod, lékařů, k nimž po názoru nss patří i otázka zrušení služebního poměru, otázka disciplinární odpovědnosti a — jak výše dovoženo — s tím souvislá otázka přípustnosti suspense a zastavení platů, býti upraveny nikoli zákonem, nýbrž služební smlouvou a má tudíž služební smlouva nastoupiti na místo úpravy zákonné. Že tomu tak je, tomu nasvědčují i materiálie k zákonu č. 113/1929 Sb., tisk 2135 posl. sněm. N. S. 1929, kde se praví, že při zanedbání služebních povinností obec., resp. obvod, lékařů pro lékaře ty neplatí služební pragmatika, nýbrž i ustanovení služební smlouvy s nimi sjednané.
Případ st-lův nutno tedy posouditi jedině podle ustanovení služební smlouvy s ním uzavřené. Předpisů služební pragmatiky se st-l může dovolávati jen potud, pokud se jich dovolává nebo na ně odkazuje služební smlouva. Všechna opačná tvrzení stížnosti a zejména tedy právní názor stížnosti, že případ st-lův jest posuzovati podle analogie předpisů služební pragmatiky, pokud služební smlouvou nejsou modifikovány, jsou mylné. Padají tedy zejména i všechny vývody stížnosti, že suspense st-lova měla býti podle předpisů služební pragmatiky neprodleně oznámena disciplinární komisi, která měla neprodleně suspensi buďto potvrditi nebo zrušiti, a výtka, že služební pragmatika připouští omezení platu suspendovaného úředníka až na 2/3. Služební smlouva se oněch předpisů služební pragmatiky nedovolává a nemůže se jich tedy dovolávati ani st-l.
Konečně vytýká st-l, že ani předpoklady pro jeho suspensi a pro zastavení smluvních požitků, jak předpoklady ty v § 6 cit. smlouvy jsou uvedeny, v konkrétním případě nebyly splněny. St-l v tomto směru namítá, že suspense je vázána na dvě podmínky, a to:
1. že jde o některý z případů v § 6 pod č. 1—5 služební smlouvy výslovně uvedených,
2. že ve smyslu ustanovení služební pragmatiky i odstranění státního úředníka ze služebního místa lze v obdobných případech provésti. St-l arciť připouští, že v případě uvalení vyšetřovací vazby trestním soudem by u státního úředníka mohla suspense býti nařízena, popírá však, že je splněna podmínka první, ježto k odstranění st-lovu z povinností služebních nestačí podle služební smlouvy pouhá okolnost, že byl vzat do vyšetřovací vazby, aniž bylo zjištěno, že skutečně jde o některý z případů v § 6 služ. smlouvy uvedených. V daném případě nebylo podle obsahu stížnosti zem. úřadu v době vydání jeho vůrněrů vůbec známo, pro jaká obvinění byl st-l vzat do vyšetřovací vazby, a měl proto úřad dříve, než ono rozhodnutí vydal, důvod ten vyšetřiti. Po názoru stížnosti nestačí, jak tvrdí zem. úřad, že již tou okolností, že na st-le byla vazba uvalena kraj. trestním soudem v Brně, jest odůvodněno podezření, že se st-l dopustil činu, který je na újmu vážnosti jeho služebního postavení (§ 6 č. 4 služ. smlouvy), a měl proto po názoru stížnosti úřad především zjistiti, jaký je důvod vzetí st-le do vazby, aby mohlo býti posouzeno, zda obvinění to by vůbec pod některý z případů v § 6 č. 1—5 služ. smlouvy mohlo býti subsumováno, a zejména, zda jde o chování, které by bylo na újmu st-lových povinností služebních, vážnosti jeho služebního postavení nebo podle názoru příslušné lékařské komory na újmu jeho stavovské cti. St-l pak uvádí, že vyšetřovací vazba na něho uvalená byla skutečně již zrušena, a že na něho ani trestní žaloba nebude podána, ježto udání, která vedla k uvalení vyšetřovací vazby, byla zcela fantastická a nevěrohodná.
Uvažuje o této námitce, konstatoval nss, že žal. úřad nerecipoval důvody 1. stolice, nýbrž odůvodnil suspensi st-lovu a současně zastavení smluvních požitků v podstatě tím, že na st-le byla uvalena vyšetřovací vazba, v níž byl ještě v době podání odvolání, a že podle § 6 posl. odst. služební smlouvy a vlád. nař. č. 187/1929 Sb. je zem. úřadu vyhrazeno provésti v případech v § 6 služební smlouvy uvedených se současným zastavením smluvních požitků suspensi, ačli ve smyslu ustanovení služební pragmatiky i odstranění státního úředníka ze služebního místa v případech obdobných lze provésti, a že takový obdobný případ suspense státního úředníka je nařízen v § 145 odst. 1 služ. pragm., jak prý správně uvedl úřad I. stolice. Z tohoto odůvodnění je zřejmo, že žal. úřad vychází z právního názoru, že suspense st-lova již z pouhého důvodu uvalení trestní vyšetřovací vazby se stala proto po právu, že i u státního úředníka je v případě takovém, t. j. v případě uvalení vyšetřovací vazby, suspense přípustná. Při tomto právním názoru však si žal. úřad ustanovení § 6 služební smlouvy vykládá mylně. Jak již výše uvedeno, stanoví služební smlouva v § 6 pod č. 1—5 předpoklady, za kterých služební poměr cestou disciplinární může býti zrušen; v posledním odstavci pak je stanoveno, že úřadu (podle svrchu uvedeného zem. úřadu) je vyhrazeno v uvedených případech provésti se současným zastavením smluvních požitků suspensi, ačli ve smyslu ustanovení služební pragmatiky lze provésti v obdobných případech i suspensi státního úředníka. Z tohoto ustanovení je zřejmo, že suspense obecního nebo obvodního lékaře je možná jen v případech v § 6 č. 1—5 uvedených, a to ještě s tím omezením (arg. »ačli«), že jde o takový případ, ve kterém by i státní úředník mohl býti suspendován. Musejí tedy oba zmíněné předpoklady býti splněny. Otázku, zdali jde o některý z případů v § 6 č. 1—5 služební smlouvy uvedených, žalovaný úřad v nař. rozhodnutí samostatně nezkoumal, ani nerecipoval udůvodnění I. stolice, která měla za to, že u st-le jsou splněny předpoklady § 6 č. 4 služ. smlouvy, takže nss nemá možnosti zkoumati, zda úsudek zem. úřadu, kdyby si jej žal. úřad byl osvojil, by byl logický. Toto opominutí žal. úřadu má však svůj základ ve zmíněném již nesprávném právním názoru žal. úřadu a nezbylo proto než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 12280. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 239-243.