Č. 12948.

Samospráva obecní: Poplatník je legitimován napadnouti odvoláním rozhodnutí dozorčího úřadu, kterým bylo rozpočtové usnesení obecního zastupitelstva změněno k odvolání jiných poplatníků.
(Nález ze 17. června 1937 č. 13305/37.)
Prejudikatura: Boh. A 4054/24, 5428/26, 6339/37.
Věc: Tomáš K., Václav K., Jan K. a Petr B. ve Svrčovci proti rozh. zem. výboru v Praze z 22. srpna 1934 o legitimaci ke stížnosti proti usnesení o obecním rozpočtu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: K odvolání dnešních st-lů jako poplatníků v obci Srčovci okr. výbor v Klatovech výměrem z 13. dubna 1934 změnil usnesení obec. zastupitelstva ve Svrčovci z 2. února 1934 o obec. rozpočtu na r. 1934 v ten smysl, že do rozpočtu toho jako další položku výdajovou vložil 100 Kč na udržování, čištění a náboženské úkony v obecní kapli sv. Anny ve Svrčovci.
K odvolání jiných poplatníků — zúčastněných Jana Ch. a spol. — žal. zem. výbor nař. rozhodnutím zrušil výměr okr. výboru a odvolání dnešních st-lů proti rozpočtovému usnesení obec. zastupitelstva zamítl jako neodůvodněné.
Stížnost k tomuto soudu podaná vytýká rozhodnutí tomu v prvé řadě nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že žal. úřad přiznal Janu Ch. a spol. legitimaci k odvolání z výměru okr. výboru. Tuto námitku opírá o právní názor, že poplatník není legitimován napadati odvoláním rozhodnutí dozorčího úřadu, kterým bylo rozpočtové usnesení obec. zastupitelstva k odvolání jiných poplatníků změněno, a tento názor dovozuje z toho, že v § 7 odst. 5 obec. fin. nov. č. 329/1921 Sb. je právo rozhodnutí takové napadati odvoláním přiznáno pouze obci a nikoli také poplatníkům. Názor ten je mylný. Stačí tu poukázati na opačný názor, jejž nss vyslovil již v nálezu Boh. A 4054/1924, kde proti rozpočtu doplněnému dozorčím úřadem přiznal poplatníkům postavení procesní strany. Při názoru tom setrval soud i v daném případě a odkazuje podle § 44 jedn. řádu na odůvodnění v náiezu tom obsažené. K tomu jen poznamenává, že sice v případě, v cit. nálezu řešeném, rozhodoval nadřízený úřad jako úřad ryze dozorčí, kdežto v daném případě jako úřad odvolací, leč rozdíl ten pro řešení sporné otázky nemá právního významu.
Ve věci samé zrušil žal. úřad nejprve výrok okr. výboru, pokud jím položka st-li reklamovaná byla do obec. rozpočtu přímo vložena. Vycházel tu z názoru, že by tak okr. výbor směl učiniti jen po provedení připomínkového řízení, a to ještě jen, kdyby šlo o veřejné plnění obci po zákonu příslušející nebo o nějaký peněžní plat, zakládající se na vykonatelném titulu. Proti tomuto právnímu názoru, který jest ostatně ve shodě se stálou judikaturou tohoto soudu (viz na př. Boh. A 5428/26, 6339/27 a j.), stížnost žádných námitek neformuluje, vytýká pouze jako vadu řízení, že si zem. úřad aspoň prejudiciálně neřešil otázku, zda obec skutečně patronem obecní kaple jest a jaké závazky ji z tohoto titulu stihají. Při kladném zodpovědění této otázky by se prý bylo objevilo, že běží o plat zakládající se na vykonatelném titulu neb o zákonnou povinnost obce. Námitka tato je bezdůvodná.
Otázka, zda obec stihá po zákonu nějaká veřejná povinnost či nic, nedá se vůbec zjišťovati nějakým úředním šetřením, ta musí vyplývati přímo ze zákona. S předpokladem vykonatelného titulu je pak požadavek nějakého šetření v rozporu, neboť pravoplatnost předpokládá právě, že celeé řízení a tedy i šetření o sporné otázce bylo již definitivně ukončeno.
Dospěv ke zrušení rozhodnutí okr. výboru, žal. úřad se zabýval odvoláním, jež dnešní st-lé podali proti usnesení obec. zastupitelstva, a třebas ve výroku svého rozhodnutí praví, že odvolání to zamítá pro bezdůvodnost — ve skutečnosti, jak to vyplývá z jeho odůvodnění, odmítl je pro nedostatek legitimace tehdejších odvolatelů, kterým vytkl, že v odvolání tom zároveň neprokázali, že nezařazení shora uvedené položky vyvolá nepříznivé účinky pro jejich povinnost jako poplatníků obce. Proti tomu namítají st-lé jednak, že v odůvodnění jejich odvolání bylo implicite již poukazováno na to, že by neudržování kaple mohlo přivoditi povinnost obce k náhradě škody, jednak že vytýkali také nezákonnost usnesení obec. zastupitelstva, čímž zřejmě chtěli vyjádři ti, že v takovémto případě nebylo třeba, aby prokazovali ohrožení svých zájmů poplatnických. Námitka ta je v obou svých částech bezdůvodná.
Jest ovšem pravda, že poplatník je legitimován vytýkati obec. rozpočtu nejen neúčelnost, nýbrž i nezákonnost (srov. Boh. A 11652/35), z toho však nevyplývá, že v tomto případě je jeho legitimace neomezená, naopak, zásada, že se poplatník odvoláním může domáhati změny obec. rozpočtu jen tenkráte, hrozí-li úprava jím napadená dotknouti se jeho zájmů poplatnických, platí absolutně, tedy nejen v případě, kde poplatník vytýká rozpočtu neúčelnost, nýbrž i tam, kde namítá jeho nezákonnost. Pro nějaké rozlišování v tomto směru neskýtá zákon žádné opory.
Stejně bezdůvodné je však i tvrzení st-lů, že již ve svém odvolání proti rozpočtovému usnesení prokazovali, že vytýkané nezařazení shora
Bohuslav-Dusil. Nálezy správní XIX. 37 uvedené položky vyvolá nepříznivé účinky na jejich poplatnické povinnosti. V tom, že poukazovali na důvody zdravotní a bezpečnostní, bylo lze naopak spatřovati jejich úmysl hájiti pouze zájmy veřejné, k čemuž arci legitimováni nebyli. Nějakou obranu vlastních zájmů poplatnických však vzhledem k tomu, že se domáhali zvýšení rozpočtových výloh, beze zvláštního odůvodnění, kterého však v odvolání nebylo, nebylo lze poznati.

Citace:

č. 6814. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 346-349.