Čís. 11617.

Výhody, stanovené v druhém odstavci § 2 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. (v doslovu zákona ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n.), pro pohledávky výživného, se nevztahují na nárok na náhradu výloh, jež vznikly českému zemskému fondu ošetřováním povinného v ústavu pro choromyslné.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1932, R I 277/32.)
K vydobytí ošetřovného dlužnice v zemském ústavu pro choromyslné vedl Český zemský fond proti dlužnici exekuci zabavením a přikázáním k vybrání důchodů dlužnice jako pensistky proti zemskému úřadu. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud vyhověl rekursu dlužnice potud, že obmezil exekuci na jednu třetinu důchodů příslušejících dlužnici proti poddlužníku s tím, že 4000 Kč musí zůstati dlužnici volných. Důvody: Podle § 2 odst. (1) zák. ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. může býti výslužné vdov exekucí zabaveno neb zajišťovacím úkonem stiženo nebo dobrovolně zastaveno nebo postoupeno jen do jedné třetiny, vždy však tak, že volných musí zůstati dlužníku ročně 4000 Kč. Vzhledem k tomuto nutkavému zákonnému předpisu jest zabavení vdovské pense povinné strany ve větším rozsahu, než právě uvedeno, nebo dokonce bez omezení, jak žádá vymáhající strana, nepřípustné, a soud první stolice pochybil, povoliv podle žádosti vymáhající strany exekuci na vdovskou pensi povinné strany bez omezení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V dovolacím rekursu se dovozuje, že exekuce jest vedena pro pohledávku výživného, která požívá výhody stanovené v druhém odstavci § 2 zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 314 sb. z. a n. (v doslovu zákona ze dne 2. července 1924, čís. 177 sb. z. a n.). Tento názor je zřejmě mylný. Výživným jest rozuměti dávky, které je někdo povinen poskytovati oprávněné osobě na její výživu. V tomto případě však jde o nárok na náhradu výloh, které vznikly Českému zemskému fondu ošetřováním dlužnice v ústavu pro choromyslné, a na takový náhradní nárok se nevztahuje ustanovení druhého odstavce § 2 zákona čís. 314/1920 sb. z. a n.

Citace:

č. 11617. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 526-527.