— Čís. 11521 —
Čís. 11521.
Služební poměry železničních zaměstnanců.
Podůředníci na služebních místech dílovedoucích, kteří se podle § 89 nařízení ze dne 5. března 1927, čís. 15 sb. z. a n. zařazuji do I. platové stupnice nového služného podúředníků, jsou kategorií zaměstnanců, kteří sice byli platově na rovni dílenskými podúředníkům, jsouce s nimi v platové stupnici A, kteří však byli zvlášť jmenováni dílovedoucími .
— Čís. 11521 —
a to buď jako dílovedoucí četaři neb i jako dílovedoucí bez čety.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1932; Rv I 1092/30.)
Žalobce nastoupil do služeb státních drah jako truhlář 10. března 1905. Definitivním dílenským se stal dne í. ledna 1909. Dne 1. ledna 1921 byl jmenován dílenským podúředníkem skupiny Bakl. červenci 1922 vykazoval 16 služebních let. Dne 1. ledna 1924 byl zařazen do podúřednické skupiny A., ježto dosáhl plátu Kč 8580.—. Při převodu do nových platů podle vl. nař. čís. 15/1927 Sb. z. a n. byl převeden do platové stupnice II. a podle této stupnice mu byl plat vyměřen. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na československém státu, aby žalovaný byl uznán povinným^ 1) převésti žalobce k 1. lednu 1926 do platové stupnice I. se vsemí právy jako dílovedoucí, kteří do I. platové stupnice byli převedeni, 2) zaplatiti mu za dobu od 1. ledna 1926 do 31. prosince 1928 Kč 4771.—. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Důvody: Podle názoru soudu nemůže býti sporu o tom, že žalobce, který není četařem ani dílovedoucím nemůže býti zařazen do platové skupiny I. Takový spor by mohl vzniknouti nanejvýše, kdyby železniční správa nepřevedla dílovedoucí nečetaře, pokud tu byli; do skupiny I. Názor soudu potvrzen jest i důvodovou zprávou, kterou žalující strana cituje: »Převod podúředníků děje se zásadně do platů II. platové stupnice. Jen u dosavadních kategorií podúředníků, které jsou souznačné se služebními systemisacemi v I. platové stupnici, převádějí se v úvahu přicházející podúředníci způsobem vyznačujícím v odst. IV. do platů .1. plat. stupnice.« S nově zavedenou kategorií dílenských četařů jest souznačnou jen kategorie osob vedoucích četu, dosavadních dílovedoucích. Jest jasno, že »dílenský« řemeslník a dílenský četař, který má pod sebou dílenské, ať již ve stupnici A neb B nejsou synonyma. Podle důvodové zprávy jest pravidlem -při převodu převod do II. stupnice, výjimkou do I. stupnice. Výjimky nelze na úkor pravidla rozšiřovali. Vůdčí myšlenka platového zákona a vl. nař. jest odměňovali funkci, nikoliv služební léta, proto nelze po vydání plat. zák. již nabývali hodností přiznaných jisté funkci. Není možno, bý dílenští byli ve smyslu § 42 vl. nař. čís. 15/1927 v plat. stup. I. jako dílenští četaři když četu nemají, a dílenskými četaři jmenováni býti nemohou. To praví jasně § 103 (1) vl. nař. Žalobce'cituje už úvodu VI. »převod do nových platů« odst. 2. důvodové zprávy. Tato citace se však na souzený případ nevztahuje. Tato- citace má na mysli na př. tento případ:' Podle § 2 odst. 1 vl. nař. jest zřízena kategorie provozních a administrativních úředníků. Do této kategorie pokud se týče do služební třídy II. (viz odst. 2 c) § 2 vl. n.) převederii byli úředníci příslušného dřívějšího státu bez ohledu, měli-li středoškolské vzdělání neb ne, bylo totiž zejména u postátněných drah dosti úředníků provozních, kteří středoškolské vzdělání neměli, tito jednotlivci úředníci nestředoškoláci s celým svým dřívějším státem přešli do kategorie středoškoláků, protože zastávali jejich funkci. V souzeném případě nepřevádí se však — Čís. 11521 —
334
celá skupina stupnice A, nýbrž jen kategorie dílovedoucích. Žalobce byl právem převeden do II. platové stupnice a žaloba jeho jest proto bezdůvodná. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Nařízeni čís. 15/1927 bylo vydáno vládou na základě zmocnění § 210 platového zákona čis. 103/1926 a má proto nařizení to platnost zákona. Převod zaměstnanců do nových platů má býti proveden, pokud jde o podúředniky, jimž jest i žalobce, podle předpisů §§ 87 a 89 nařízení a zejména platí pro žalobce předpis § 89, jehož se on sám dovolává. Podle § 89 čis. 1 převádějí se podúřednici buď do I. nebo do II. platové stupnice § 45 nař. Do I. platové stupnice přicházejí: podúředníci na služebních místech dosavadních dílovedoucích (a jiní, výslovně jmenováni podúřednici, kteří tu nepřicházejí v úvahu). Podle doslovu § 89 ve spojeni s § 103 čís. 1, 3 cit. nař. jest souditi, že výpočet ten je výčetmý. Třeba proto rozhodnouti, zda byl žalobce při začátku účinnosti platového zákona a prováděcího nařizeni, t. j. 1. ledna 1926 na služebním místě dosavadních dílovedoucích, jak tvrdl, a zda má tedy nárok na převod do I. platové stupnice, čili nic. Nesporno je, že žalobce byl v té době zařazen v podúřednické skupině A (nař. min. žel. ze dne 16. února 1920 čis. 44327 a pozdějši jeho doplňky a změny, jako výnos min. žel. ze dne 24. ledna 1921 čis. 24571, ze dne 15. dubna 1922 čis. 9778, ze dne 27. března 1924 čis. 19098, ze dne 17. července 1924 čis. 45028), ve které byli i dílovedoucí četaři i dilovedouci bez čety. Dílovedoucí uváděni byli v kategorii podúředniků ve výnosu min. žel. ze dne 8. července 1909 čis. 14535 a bylo tam, dále uvedeno, že naddilenšti z kategorie sluhů mohou býti jmenováni podúředníky (dilovedoucímí), jsou-li zaměstnáni jako četaři. Podle platového schématu podúředniků z roku 1921 byli dílovedoucí rovněž ve skupině B. Výnosem ze dne 15. dubna 1922 čis. 9778 převádějí se do skupiny A, při tom se výslovně pravi, že kategorie dílovedoucích četařů zařaďuje se ze skupiny B do skupiny A platového schématu podúředníků. Dílovedoucí četaři jmenováni byli dle připojených úředních listů ředitelství státních drah v Plzni až do roku 1926, a to z dílovedoucích a dílenských podúředniků. Dále znají služební předpisy dílovedoucí bez čety (výnos ze dně 23. března 1921 čís. 11914 mluví o možnosti jich jmenování pro lednové povýšení 1921, výnos ze dne 15. dubna 1922 čís, 9778 ponechává dílovedoucí bez čety ve skupině B, kdežto dílovedoucí s četou se zařazují do skupiny A, ve výnosu ze dne 17. července 1924 čís. 45028 se praví, že před výnosem ze dne 24. září 1921 čís. 24571 mělo býti jmenováním, některých dílenských konajících kvalifikované práce dílovedoucími umožněno jmenování jich podúředniky, že však jinak konají stejné práce jako dílenští). Platové schéma podúředniků, jak uvedeno je v nař. min. žel. ze dne 16. února 1920 čís. 44327 zůstalo, pokud jde o platové skupiny, až do nové úpravy nařízením čís. 15/1927, jen nastaly přesuny některých, a zařazení nových kategorií zaměštnaneckých a ovšem změněna i výše platu jednotlivých stupnic. Tyto okolnosti jsou jednak nesporné, jednak jsou zjištěny z citovaných nařízeni, výnosů a úředních listů. Z uvedeného platového schématu a z cit. nařízení — Čís. 11521 —
335
a výnosu pak také vyplývá, že třeba rozlišovati, co je kategorie zaměstnanecká, to jest, jak zaměstnanců je používáno, a co je skupina platová (dříve skupiny A, B, C, nyní podle § 45 cit. nař. platové stupnice I-IV). Na tom nemění nic, že se ve výnosu čís. 24571 ze dne 24. září 1921 mluví o skupině návěštních zámečníků, neboť jest zřejmo, že se tím označuje použití, jinak výnos ten rozlišuje správně kategorii a platovou skupinu. Třeba pak proti vývodům odvolatelovým' zvlášť zdůrazniti, že 1. ledna 1926 byla zvláštní kategorie dílovedoucích četařů a že byli i dílovedoucí bez čet, jak zejména je patrno z uvedených již úředních listů. Ze skutkového základu prvním soudem uvedeného i toho, co shora bylo vylíčeno, jest souditi, že podúředníci na služebních místech dílovedoucích, kteří podle § 89 čís. 1 se zařaďují do I. platové stupnice nového služného podúředníků, jest kategorie zaměstnanců, kteří sice byli platově rovni dílenským podúředníikům, jsouce s nimi v platové stupnici A, kteří však byli zvlášť jmenováni dílovedoucími, a to buď jako dílovedoucí četaři, neb i jako dílovedoucí bez čety. An žalobce, jak nesporno, dílovedoucím, ať s četou nebo bez čety, jmenován nebyl, nevztahují se naň ustanovení o podúřednících zařazených do platové stupnice I., a byl právem zařazen do stupnice II. Byl a zůstal dílenským podúředníkem. Jmenování dílovedoucím, s četou aneb bez čety, nemělo snad praktický význam' od roku 1924 do nové úpravy platů, ale touto úpravou ho nabylo, kdy se zase rozlišují dílovedoucí od dílenských podúředníků při převodu do nových platů. Při tom rozhoduje doslov § 89 ve spojení s § 103 nař., z kterého jest zřejmo, že nepřevádějí se všichni zaměstnanci skupiny A do nové platové stupnice I., nýbrž jen oni podle kategorií zvlášť vyjmenovaní. Nelze tvrditi, že by u žalobce šlo o porušení nabytého práva z důvodu, že po jistou dobu byl platově roveň dílovedoucím. Záleží na tom, jak nová úprava s ním naložila, a tu jak uvedeno, rozlišuje se mezi dílovedoucím a dílenským. O nabytých právech lze podle platové úpravy mluviti,jen, pokud by nové platy byly nižší, než zaměstanec dosud měl, a o to postaráno je v § 95 nař. čís. 15/1927 t. zv. vyrovnávacím' příspěvkem. U žalobce však o takový případ nejde, neboť proti dřívějšímu stavu novou úpravou získal, příjmy jeho před převodem do II., platové stupnice byly nižší, než nyní. Dovolávání se žalobce na důvodovou zprávu k nařízení čís. 15/1927 již první soud správně posoudil a odkazuje se na dotýčné důvody napadeného rozsudku. To, co odvolatel se snaží z důvodové zprávy dovoditi, odporovalo by doslovu § 89 cit. nař., kde právě určité kategorie zaměstnanců se zařazují do platové stupnice I. a i důvodová zpráva poukazuje na nárok jmenováním nabytý.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřené o dovolací důvody čís. 2 a 4 § 500 c. ř. s., není opodstatněno. Dovolání správně zdůrazňuje, že pojem služebních míst dosavadních dílovedoucích, s nimiž ustanovení § 89 vlád. nař. ze dne 5. března 1927 čís. 15 sb. z. a n. — Čís. 11521 —
336
spojuje výhodu vyšších služebních požitků podle I. platové stupnice § 45 vl. nař., nelze vykládati a hodnotiti podle služebních kategorií tímto nařízením zavedených (§ 41/1), ježto § 89 nař. odkazuje ke služebním místům dílovedoucích před vydáním nařízení čís. 15/1927 jsoucím a podúředníky železničními již v době účinnosti vládního nařízení t. j. l./l. 1926 (§ 150 nař.) zastávaným. Dovolání mylně však doličuje, že prý vlád. nař. čís. 15/1927 nezná již kategorie dílovedoucích. Vždyť jsoucnost této kategorie dílovedoucích zdůrazňuje jasně voleným výrazem »dosavadních dílovedoucích« a z § 103 vlád. nař. též zřetelně plyne, že tato kategorie železničních podúředníků v době účinností nařízení dosud trvala a že teprve tímto ustanovením' byla dosavadním »dílovedoucím« přikázána nová služební místa »dílenských četařů«. Šlo tedy zjevně o zvláštní třídu železničních podúředníků skupiny A, která podle vládního nařízení měla býti jinak, t. j. lépe odměněna, než jiní podúředníci téže skupiny A. Důvod pro toto rozlišování podúředníků skupiny A jest hledati v nově zavedené platové soustavě v zákoně platovém ze dne 24. června 1926 čís. 103 sb. z. a n., jehož zásadami muselo se říditi i vládní nařízení čís. 15/1927 sb. z. a n., jak bylo v § 210 plat. zák. vysloveno. Nový platový zákon opustil — jak z jeho důvodové zprávy patrno — zásady nivelační a odstupňování platů z důvodů alimentačních v dřívějším platovém systému uplatňované, opřev se o stěžejní zásadu, že služební plat má býti odstupňován podle kvalifikace a podle důležitosti a zodpovědnosti služebního místa (srov: též zprávu výborů sociálně-politického a rozpočtového, senátu Nár. shromáždění 1926 tisk 157) a že má se dostati lepšího honorování práce silám zdatnějším — čehož 'dříve nebylo (srov. důvodovou zprávu k plat. zákonu str. 99, 115). Zdůrazňujeť dále důvodová zpráva výslovně, že při zavedení systemisace služebních míst jest třeba rozlišovati zaměstnance uvnitř skupin a kategorií nejen podle vzdělání, nýbrž i podle významu, důležitosti a obtížnosti zastávaných míst, že. musí tu ustoupiti schematičnost konkrétnímu oceňování a vzájemnému porovnání jednotlivých služebních výkonů. Tímto způsobem měla býti umožněna náprava dřívějších nesrovnalostí nesprávným nebo nerovnocenným hodnocením' služebních úkonů za platnosti dřívějšího platového systému, dle něhož byly různé kategorie zařáděny do téže platové skupiny, ačkoliv se podstatně od sebe lišily důležitostí a obtížností výkonů (srov. str. 116 důvodové zprávy). O takový případ právě jde i v souzené věci. Do podúřednické skupiny A, přiznané původně výnosem min. železnic ze dne 15. dubna 1922 čís. 9778 jen »dílovedoucím s četami«, dostali se postupem času i dílovedoucí bez čet a posléze v roce 1924 (výnosem ze 27. března 1924 č. 19098) i dílenští řemeslníci dosáhnuvší platu 8580 Kč, ačkoliv nemohlo býti pochybnosti o podstatné rozdílnosti úkonů dílovedoucího a úkonů pouhých dílenských řemeslníků. Vzpomenutá zásada byla tedy vodítkem a důvodem, že nebyla všem podúředníkům, kteří dosáhli skupiny A, přiznána při nové úpravě platové, provedené podle zásad zákona čís. 103/1926 sb. z. a n., platová stupnice I. (§ 45 vl. nař. čís. 15/1927), nýbrž že zůstala omezena jen na zaměstnance skupiny A, kteří svými zvláštními úkony dílo., vedoucích zasloužili si již dříve lepšího hodnocení svých prací. Posuzuje-li se věc s hlediska těchto zákonných zásad, vyplývá z nich, že nemůže žalobce opodstatniti svůj nárok na zařádění do platové skupiny I. § 45 vl. nař. pouhou skutečností, že za dřívějšího platového systému byl zařaděn do stejné skupiny A, v níž platově byli i dílovedoucí, neprokázal-li, že při své služební činnosti dosáhl jmenováním místa dílo,vedoucího a nelze souhlasiti s názorem dovolatele, že místo »dílovedoucího« stalo se během času jen prázdným titulem, neboť to byl právě podstatný znak, kterým se tito zaměstnanci — zvláštním hodnocením jejich činnosti — lišili od jiných podúředníků skupiny A, na př. od dílenských řemeslníků. Jen těmto dílovedoucím byla přiznána ustanovením § 89 vlád. nař. I, platová stupnice podle § 45 tohoto nař. a takto odměněna byla jejich vyšší kvalifikace, která za platnosti dřívějšího platového systému nebyla v platu příznivěji odstupňována v podúřednické skupině A. Pro posouzenou věc nemá podstatný význam, jakého druhu práce konal žalobce v poměru k dílovedoucím, ano jest nesporné, že žalobce nebyl nikdy jmenován dílovedoucími. Bylo-li v § 103 vl. nař. výslovně ustanoveno, že se jen dílovedoucí při převodu do nové platové úpravy zařadí na služební místa »dílenských četařů« v platové skupině I, není třeba zkoumati, zda i jiná služba v podúřednické skupině A by byla souznačnou se službou dílenských četařů. Dovolání mylně doličuje, že prý kategorie dílovedoucích v době účinnosti vlád. nař. čís. 15/1927 již neexistovala, a snaží se marně výhody vlád. nař., přiznané jen dosavadním dílovedoucím, rozšířiti na veškeré podúředníky skupiny A. Provedení vl. nař. čís. 15/1927 ukázalo, že tu byli dílovedoucí pro služební místa dílenských četařů, a dovolání samo přiznává, že státní správa převedla do platové stupnice I. podúředníky dílenské, kteří získali titul dílovedoucích, i když neměli čety. Předpis § 89 vl. nař. však přiznává platovou skupinu I. všem dosavadním' dílovedoucím, ať měli četu čili nic, kdežto ostatní t. zv. »dílenské« skupiny A bylo podle § 42 zařaditi do platové stupnice II. služebních míst podúřednických. Tyto jasné předpisy vlád. nař. marně se snaží dovolání jinak vyložiti, dovolávajíc se důvodové zprávy k tomuto nařízení, jež však otázku, o niž tu jde, neřeší. Tím, že žalobce dosáhl stejného platu zařáděním do podúřednické skupiny A, nestal se ještě dílovedoucím, ani nenabyl práv jen s tímto místem »dílovedoucího« v § 89 vl. nař. spojených. Poukazuje-li dovolatel k ustanovení § 40 služebního řádu, jest jen podotknouti, že vládním' nařízením čís. 15/1927 byla provedena nová úprava platových a některých služebních poměrů zaměstnanců čsl. státních drah s derogačními účinky v § 149 vl. nař. a v §§ 210 a 214 plat. zákona vytčenými. Jinak se odkazuje dovolatel ke správným důvodům napadeného rozsudku.