—Čís. 11606—
Čís. 11696.
Tím, že soused A. podal na souseda B-a žalobu pro rušenou držbu, v níž uváděl, že ho B. porušil postavením zídky na svém pozemku v držbě práva odtoku povrchové vody z jeho stavení na pozemek B-ův, a žádal obnovení předešlého stavu jakož i zákaz, by B. se pro budoucnost vystříhal podobného rušení, — osobil si právo omezující vlastnictví B-ovo a jest B. oprávněn vystoupiti proti němu žalobou podle § 523 obč. zák.
(Rozh ze dne 24. května 1932, Rv II 2/31.)
Žalobě, by bylo uznáno, že žalovaným jakožto vlastníkům domu čís. 120 nepřísluší právo volného odtoku povrchové vody ze stavení čís. 120 na pozemek čís. 775/3 a že žalovaní jsou povinni výkonu takovéhoto práva se zdržeti, — procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by znovu o odvolání jednal a rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud zamítl žalobu, maje za to, že žalobci neprokázali předpoklady žaloby zápůrčí podle § 523 obč. zák., totiž, že si žalovaní osobují služebnost volného odtoku povrchové vody ze svého dvorku na pozemek žalobců, ani že něco podnikli, by jejich voda odtékala na pozemek žalobců (imise přímá), dodávaje, že žalobci sami postavením zídky zabránili nepřímé imisi vody ze dvorku žalovaných na svůj pozemek. Názor odvolacího soudu, zejména pokud jde o důvod k zamítnutí žaloby na prvním místě uvedený, nelze schválili. Jest nesporno, že žalobci postavili na svém pozemku zídku, by jí zamezili přítok vody z pozemku žalovaných na svůj pozemek. Zjištěno jest, že se před tím, než byla na dvoře žalovaných zřízena studna a upraven dvorek, voda žalovaných vsakovala do jejich vlastních pozemků. K postavení zídky byli žalobci jako vlastníci pozemku oprávněni podle §§ 354 a 362 obč. zák., neboť ani § 364 obč. zák. nebrání, by vlastník pozemku neučinil na něm zařízení proti vlivům z pozemků sousednich, zejména k zamezení přítoku vody, jíž se vlastní pozemek znehodnocuje. Žalovaní podali na žalobce pro postavení této zídky žalobu pro rušenou držbu (C II 423/29), v níž výslovně uváděli, že postavením zídky porušili je žalobci v držbě práva odtoku povrchové vody z jejich stavení na pozemek žalobců, a žádali obnovení předešlého stavu jakož i zákaz, aby se žalovaní pro budoucnost vystříhali podobného rušení. Vznesením žaloby tohoto obsahu osobovali si žalovaní právo k pozemku žalobců a není rozhodné, jakého druhu a způsobu právo to jest, zda jest služebností, či právem plynoucím z § 364 obč. zák., či zdali jest právem z poměru obligačního. Žalobou se domáhají žalovaní výroku, že žalobcům nepřísluší právo brániti se postavením zídky ani jiným způsobem proti odtoku vody z pozemku žalovaných na pozemek žalobců. Tím si osobují právo omezující svobodu vlastnictví žalobců a žalobci jsou proto oprávněni vystoupiti proti nim žalobou, jejíž prosba odpovídá žalobě zápůrčí podle § 523 obč. zák. Opačný názor odvolacího soudu jest mylný a proto po této stránce zamítl žalobu neprávem.
Citace:
č. 11696. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 660-661.