Čís. 11343.
Lze vésti exekuci zabavením a přikázáním (§§ 290 a násl. ex. ř.) nároku povinného na vyplacení státní podpory, jež mu byla povolena ve formě pětadvacetiletého příspěvku podle § 27, první odstavec čís. 2 zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n., jde-li jen o exekuci na jednotlivé splátky příspěvku připadající dočasnému vlastníku stavby, byť i teprve budoucně dospělé.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1932, R II 402/31.)
K vydobytí peněžité pohledávky byla povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání nároku dlužníků na vyplacení státní podpory, jež jim byla povolena ve formě pětadvacetiletého příspěvku podle § 27 prvý odstavec čís. 2 zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922, čís. 45 sb. z. a n. Návrh dlužníků, by byla exekuce zrušena, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud exekuci zrušil. Důvody: Ježto podle § 31 zák. 45/22 státní příspěvek podle § 27/2 cit. zákona, o který tu jde, se sepíše na listu statkové podstaty jako reální právo a tvoří s nemovitostí ve vložce též zapsanou předmět zástavního práva pro hypotekární dluhy na nemovitosti vložené, jest přisvědčiti stížnosti, že na tento nárok nemůže býti vedena samostatná exekuce. Neboť samostatná exekuce odporovala by právní povaze, kterou zákonodárce cit. ustanovením zákona přiznal nároku jako právu reálnímu, čímž se nemovitost s právem reálním stala jedním celkem. Rozeznává-li první soud mezi exekucí na právo reální a nárok, který dočasný vlastník nemovitosti má proti státu, jest to konstrukce umělá, protože předmětem reálního práva jest právní nárok proti státu, jímž toto právo jest úplně vyčerpáno. Jde tudíž o exekuci nepřípustnou a právem proto navrhli dlužníci zrušení exekuce podle § 39 čís. 2 ex. ř.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Jak z návrhu na povolení exekuce vidno, jde o exekuci zabavením s přikázáním k vybrání nároku povinných na vyplacení státní podpory, jež jim byla povolena ve formě pětadvacetiletého příspěvku podle § 27 odstavec 1 čís. 2 zákona o stavebním ruchu ze dne 27. ledna 1922 čís. 45 sb. z. a n. Protože jde o exekuci na nárok povinných na vyplacení tohoto příspěvku a byly zabaveny a k vybrání přikázány příspěvky, t. j. splátky vypadající z povolené podpory na dlužníky jako dočasné vlastníky stavby, zřejmo, že nejde, jak rekursní soud za to má, o exekuci na sám nárok na řečenou podporu v jeho celku, t. j. na právo na celkový příspěvek, jenž po rozumu § 31 zákona je jako právo reální na domě povinných zapsán. Proto se nehodí na tento případ předpis § 39 čís. 2 ex. ř., rekursním soudem pro zrušení exekuce uvedený, že jest exekuce nepřípustná, ježto prý jde o exekuci na právo na příspěvek podle § 27 odstavec 1 čís. 2 zákona čís. 45/22 a tento je právem reálním, takže od nemovitosti oddělen a předmětem samostatné exekuce býti nemůže. Exekuce na jednotlivé splátky příspěvku, dočasnému vlastníku stavby připadající, byť i teprve budoucně dospělé, jak plyne z § 30 uvedeného zákona, § 2 nařízení z 23. listopadu 1922 čís. 355 sb. z. a n. a § 38 nařízení z 21. května 1921 čís. 191 sb. z. a n. není vyloučena, nýbrž přípustná (§ 290 a násl. ex. ř.) a zrušil rekursní soud napadeným usnesením k rekursu povinných exekuci jako nepřípustnou neprávem.