Čís. 10055.

Lhůta čl. 349 obch. zák. jest lhůtou promlčecí.
Uplatňován-li žalovaným jen nárok na zrušení smlouvy (§ 932 obč. zák.), nelze mu přiznati nárok na zmenšení úplaty, třebas byl odůvodněn výsledkem řízení.
(Rozh. ze dne 27. června 1930, Rv I 927/29.)
Žalobce domáhal se na žalovaném zaplacení kupní ceny 16000 Kč za perské koberce. Žalovaný namítl nárok na zrušení kupní smlouvy, jejž opíral jednak o správu, jednak o zkrácení přes polovici pravé ceny. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného potud, že snížil přisouzený peníz na 12760 Kč.
Nejvyšší soud k dovolání obou stran zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Obě dovolání z dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci jsou odůvodněna. Žalovaný uplatňoval námitkou proti nároku na záplacení kupní ceny za koberce nárok na zrušení kupní smlouvy, jejž opíral jednak o správu (§ 932 obč. zák.), jednak o zkrácení přes polovici pravé ceny (§ 934 obč. zák.). K bezpečnému posouzení této věci bylo zkoumati otázku, zda jest právní jednání, které dalo příčinu ke sporu, posuzovati podle obchodního práva (čl. 277 obch. zák.), či podle občanského práva. To se nestalo. Žalobcem nebylo namítáno, že zboží jest považovati za schválené pro opožděné vytýkání vad (čl. 347 obch. zák.), tak že jest míti za to, že uplatňování vad není vyloučeno z tohoto důvodu. Jiná otázka však jest, zda právo to nezaniklo uplynutím šestiměsíční lhůty od dodání zboží. Podle čl. 349 obch. zák. zajisté nikoli, neboť jest to promlčecí lhůta a promlčení nebylo namítáno. Ale není jisto, zda nezaniklo, je-li věc posuzovati podle občanského zákoníka. Podle žalobní odpovědi byl kup uzavřen 20. dubna 1926, žalobní odpověď, v níž jsou vady uplatňovány, byla podána teprve 3. listopadu 1926, tedy po šesti měsících, a není zjištěno, kdy zboží bylo předáno a zda vady byly oznámeny odpůrci již dříve. Protože lhůta § 933 obč. zák. se považuje za propadnou lhůtu, které jest dbáti z úřadu, nelze ze spisů bezpečně seznati, zda žalovanému zůstala vyhražena námitka vad. Tyto okolnosti bude nutno zjistiti. Žalovaný namítl, že smlouva byla uzavřena pod podmínkami: a) že kupní cena není vyšší než o 10% velkonákupní ceny prodavatelovy nebo skutečného vlastníka koberců, b) že prodavatel dodal prvotřídní zboží, c) že výslovně byl prodán menší koberec za koberec na podlahu. Bylo tudíž nutno zkoumati, zda tyto vlastnosti byly podmínkou kupu, za kterou by ovšem prodavatel ručil (§§ 922, 923, 932 obč. zák.). Přednes žalovaného v první stolici jest takový, že o něm nelze říci, že netvrdil, že nebyly jeho podmínkou. První z těchto domnělých podmínek jest odbyta tím, že první soud považoval za dokázáno svědectvím G-a, ,že při prodeji neprohlásil, že požadovaná cena koberců není vyšší než o 10% velkonákupní ceny. Odvolací soud převzal skutková zjištění prvního soudu. Tím jest s konečnou platností zjištěno, že tato podmínka nebyla smluvena a není třeba o jejím významu dále uvažovati. Není však zjištěno, zda druhá a třetí podmínka byla smluvena jako podmínka kupu. V tom směru bude potřeba řízení doplniti. Byly-li smluveny, bude uvažovati, zda jim nebylo vyhověno pro vady, které žalovaný kobercům vytýká. Obmezil svým přednesem tuto námitku jenom na ně a nelze uvažovati, zda snad těm podmínkám neodpovídají pro jiné vady. Bude však zkoumali, zda to byly zřejmé vady a zda šlo o místní obchod a zda proto jest správa vyloučena (§ 928 obč. zák.). Odvolací soud ovšem zjistil na základě znaleckého posudku, že koberce nebyly prvotřídní, ale ne, zda nebyly prvotřídní pro ty vady, které jim žalovaný vytýká. Jest tudíž toto zjištění neúplné, než aby mohlo býti základem rozhodnutí o nároku na zrušení smlouvy. Z těchto příčin jest považovali dovolání žalovaného za odůvodněné, aniž bylo potřeba rozebírati jeho ostatní uplatňované dovolací důvody. Ve věci samé však nelze rozhodovali proto, že scházejí důležitá skutková zjištění. Jak již bylo uvedeno, uplatňoval žalovaný námitkou nárok na zrušení smlouvy, nikoli na zmenšení úplaty. Odvolací soud však považoval za zjištěno, že dodané zboží nemělo smluvené vlastnosti, shledal, že zjištěné vadě odpovídá snížení úplaty o 3240 Kč a snížil ji o tento peníz. Tomuto právnímu posouzení věci vytýká žalobce vadnost. Právem, neboť nárok ze správy na úplné zrušení smlouvy na jedné straně a nárok na přiměřené snížení úplaty nebo na opravu nebo na doplnění toho, co schází, na druhé straně, nejsou k sobě v poměru širšího a užšího nároku — plus a minus. — Prvý má jiný skutkový základ a jiný cíl, než druhý. Základem prvého jest vada, kterou nelze odstranili, a která znemožňuje řádné užívání věci, a cílem úplné zrušení smlouvy, základem druhého jakákoli vada, mimo těch, které nepatrně zmenšují hodnotu věci (§ 932 druhý odstavec obč. zák.), která však nepřekáží Mdnému užívání věci, a cílem vyrovnání vady snížením úplaty, neb opravou, nebo doplněním toho, co schází. Přejímatel věci nemá volbu mezi prvým a druhým, ale může uplatňovali jen ten, ke kterému ho povaha vady podle zákona (§ 932 obč. zák.) opravňuje. Uplatňoval-li žalovaný jen nárok na zrušení smlouvy — a tak jest tomu — nemohl mu býti přiřknut nárok na zmenšení úplaty, třebas byl výsledkem řízení odůvodněn. Odvolací soud zřejmě překročil žalobu (§ 405 c. ř. s.). Proto je dovolání žalobcovo v tomto směru odůvodněno.

Citace:

Čís. 10055.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 184-186.