Čís. 10116.

Forma společenstva (podle zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák.) nehodí se pro koncesovanou živnost pohřebního ústavu.
(Rozh. ze dne 5. září 1930, R I 608/30.)
Truhlářské, nákupní, výrobní a prodejní družstvo opovědělo k rejstříku též »koncesovaný pohřební ústav« jako družstevní podnik. Rejstříkový soud opověď zamítl. Důvody: Se zřetelem na nezměněný doslov firmy a na předpisy § 1 zák. o společenstvech a na nař. min. sprav. ze dne 17. ledna 1900, čís. 4 Věstníku není přípustné, by nákupní, výrobní a prodejní družstvo truhlářské provozovalo také »koncesovaný pohřební ústav« jako podnik družstevní a by se jeho členy platně státi mohly osoby jiné, než takové, které jsou příslušníky živnosti truhlářské a v ní přímo zaměstnané pracemi truhlářského oboru, takže i usnesené dne 14. dubna 1930 změny §§ 2 a 5 stanov, ještě nezapsaných a dne 15. března 1930 přijatých členstvem, jsou podle úsudku rejstříkového soudu pro družstvo to a družstvo podle zákona čís. 70/1873 ř. zák. založené, pokud se vztahují na provoz pohřebního ústavu nepřípustné a nezpůsobilé státi se předmětem zápisů. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Ke správným, stavu věci a zákonu vyhovujícím důvodům napadeného usnesení dodává se ještě toto: Podle § 1 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. jsou družstva spolky o neuzavřeném počtu členů, které mají za účel podporovati výdělečnost nebo hospodaření svých členů společným provozováním podniku nebo poskytováním úvěru. O takové společné provozování podniku při koncesovaném pohřebním ústavu nemůže býti řeči a jest koncesovaný pohřební ústav vlastně kapitálovým podnikem, pro kterýž se družstevní forma nehodí. Proto nelze pokládati za přípustnou změnu § 2 stanov, podle níž družstvo provozovati bude koncesovanou živnost pohřebního ústavu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Napadené usnesení rekursního soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení rejstříkového soudu, není ve zřejmém rozporu ani se zákonem ani se spisy a není ani stiženo zmatečností. Není tu tedy podmínek § 16 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák. a nemohlo býti dovolací stížnosti vyhověno. Vzhledem k vývodům této stížnosti jest ještě dodati, že k provozu koncesované živnosti pohřebního stavu nenáleží jen dodávání rakví, po případě jiných truhlářských výrobků, nýbrž obstarávání celé řady prací, které se živností truhlářskou nemají nic společného. V tom zračí se již zřejmá odlišnost »koncesovaného pohřebního ústavu«, který podle své povahy není podnikem svépomocným, nýbrž ryze výdělečným, pro nějž se družstevní forma nehodí.

Citace:

č. 10116. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 307-308.